Ráno jsem se probudila kvůli silným paprskům slunce. Spokojeně jsem zamrmlala a s úsměvem se podívala na Nialla vedle sebe. Jeho oči mě propalovali, načež se můj úsměv ještě více zvětšil.

"Dobré ráno" řekl ranním, chraplavým hlasem a dal mi pusu na nos. Přiblížila jsem se k němu a hlavu zabořila do jeho hrudě.

"Dobré" řekla jsem potichu a objala ho.

"Doufám, že mi dneska neutečeš" řekl, přičemž jsem věděla, že naráží na naše společné poprvé. Převalila jsem ho na záda a lehla si na něj. Jemně překvapeně si mě prohlédl, ale pak se mu na rtech objevil ještě větší úsměv než před tím. 

"To se nemusíš bát" usmála jsem se, hlavu položila na jeho hruď a hned mě do nosu udeřila jeho sladká vůně. Jeho ruce se mi zapletly do vlasů a já spokojeně zamrmlala. Niall se uchechtl a jeho ruce začaly klouzat po mojich zádech nahoru a dolů. Pak ale sklouzly níže a zastavily se mi na zadečku. Jemně ho stlačil a já hned zvedla hlavu s úšklebkem ve tváři.

"To ti to včera nestačilo?" zeptala jsem se a bradou se opřela o jeho hruď. 

"Hmm" zahmkal a začal hrát, že přemýšlí. Bouchla jsem ho do ramena a on se zasmál. Zadíval se mi do očí a rty skřivil v úšklebku. Ale ne v zlomyslném, ale spíše... Vtipném. To mě donutilo se začít smát. Miluju jeho grimasy. Stačí jeho obličej a člověk se popadá za břicho. Když jsem se po chvilce přestala smát, všimla jsem si na Niallovém obličeji vážný výraz. Nechápavě jsem se na něj podívala. Zvedla jsem jedno obočí a Niall se začal smát. 

"Miluju ten tvůj nechápavý výraz" zasmál se a já protočila oči. Všiml si toho a přimhouřil oči. Převalil mě pod sebe a začal mě lechtat. Jedno mu ale nedošlo... Nejsem lechtivá.

"Jak to, že se nesměješ? Ty nejsi lechtivá?" zeptal se a já významě přikývla. 

"To není fér" řekl, ruce si založil na hrudi, ale pořád ze mě nechtěl slést. 

"Slezeš ze mě už?" zeptala jsem se a na jeho rtech se objevil úsměv. Rychle zavrtěl hlavou na znak nesouhlasu.

"Ne. Mě se tu líbí" zazubil se.  Zasmála jsem se nad jeho dětinským chováním a podívala se z okna. Z dálky sem mířila černá mračna. Zachvěla jsem se. Nemám ráda bouřky.

"Co je?" zeptal se Niall, když si všiml mého výrazu.

"Blíží se sem bouřka" informovala jsem ho a znova se podívala z okna. Taky se tam zadíval a jeho obličej se zkřivil v nechápavosti.

"No a?" zeptal se a znova na mě obrátil svoji pozornost. Avšak já se pořád dívala z okna.

"No... Řekněme, že se bouřek... Bojím" řekla jsem a pak se odvážila na něho podívat. Bouřek se bojím už od mala. Vždycky jsem se při ní schovala pod peřinu a nevylezla z pod ní, dokud bouřka neustala. Možná bych se teď bouřek nebála, kdyby mě nevlastní rodiče při nich uklidňovali. Ale oni si toho nevšímali a v klidu se dívali na televizi. To byl jeden z důvodů, proč jsem je neměla ráda. 

Na Niallově tváří byl menší, hravý úšklebek, který se ovšem nedal přehlédnout.

"Tak zařídíme, aby jsi na to nemyslela" řekl a sklonil se k mému krku. Od krku se motýlímy polibky dostal až k mým rtům, na které se hned vrhnul. Ale jakmile mi dal na rty první polibek, zahřmělo. V sekundě jsem se od něho odtáhla.

"Promiň Nialle... Ale nejde to" omluvně a zároveň vystrašeně jsem se na něj podívala.

"Za co se omlouváš? Nemáš za co. A... Mě to nevadí. Pojďme se radši nasnídat, hmm?" zeptal se a na jeho rtech se objevil uklidňující úsměv. Trochu jsem si oddechla, ale pořád jsem zůstávala napjatá, kvůli přibližující se bouřce. Jemně jsem přikývla a postavila se. Přísně jsem se podívala na Nialla, když me chtěl vzít znova do náruče.

"Sama" řekla jsem a šla ke schodům.

"Ty se neoblečeš?" zeptal se posměšně Niall a ukázal na rozházené oblečení na zemi. Ucítila jsem, jak se mi teplo dere do tváře. Spolu s Niallem jsme se oblékli a šli dolů.

"Ale notak. Kdybych tě mohl odnést, už půl minuty by jsme tam byli" řekl Niall za mnou a já protočila oči.

"Ale já se chci projít" odsekla jsem mu a šla dál. Celým kostelem se najednou ozvalo hlasité zahřmění. Strachem jsem nadskočila a málem spadla, kdyby mě Niall nechytil. Děkovně jsem se na něj usmála a pomalu se postavila.

"A tohle by se nestalo" ušklíbl se a pustil mě.

"Tak mě chyť za ruku" pokrčila jsem rameny. Oba dva jsme se zastavili v překvapení. Vážně jsem to řekla? Vážně jsem teď pobídla Nialla, aby mě chytil za ruku?

"C-co?" zeptal se překvapeně Niall a já polkla.

"No... Kdyby jsi mě držel, určitě bych nespadla" řekla jsem mírně rozklepaným hlasem. Proč se klepu?

"Tak..." odmlčel se. Visela jsem na něm pohledem a napjatě čekala, co řekne. Nevím, proč jsem byla tak nervózní. 

"Když je to pro tvoje bezpečí..." jemně se usmál a mě se ulevilo. Proč jsem se tak bála, že to odmítne?

Jeho ruka se pomalu natáhla k té mojí. Prstama se dotkl mé dlaně a opatrně mě chytil za ruku. Propletla jsem si s ním prsty a on ke mě okamžitě zvedl pohled. Nervózně jsem se usmála, a když mi úsměv oplatil, uvolnila jsem se. S přiblblými úsměvy jsme sešly schody dolů. Cítila jsem, jak mě hřeje u srdce. Jeho ruka byla jemná a příjemně teplá. Když jsme došli do kuchyně, ani jednomu se nechtělo toho druhého pustit. Chvíli jsme stáli naproti sobě a dívali si do očí. Pak ale Niall přerušil oční kontakt a tahal mě ke skřínce. Jednou rukou ji otevřel a zadíval se dovnitř. 

"Na co máš chuť?" zeptal se a věnoval mi pohled. Pokrčila jsem rameny a bradou mu naznačila, ať mi vybere, protože kdybych promluvila, s největší chutí bych řekla na tebe. 

Poslechl mě a vytáhl mi máslový croissant. Podal mi ho do ruky a sladce se na mě usmál. Je sice trochu divné, že se k sobě takhle s Niallem teď takhle chováme, ale to nevadí. Pro mě je teď hlavní on. Vůbec nevím, kde se to ve mě bere. 

Dovedl mě k židli, na kterou jsem si sedla a on si sedl naproti mě, aniž by rozpojil naše ruce. Myslím, že se ho jen tak nepustím...

První držení za ruce!!! :3 :D Bože... Plánovala jsem sem úplně něco jinýho, ale... Prostě se to zase SAMO zvrtlo v něco jinýho -_- Ale buďme rádi, že mám fantazii a nápady :3 :DD A děkuju vám za 1 100+ přečtení!!! :333 :)) Málem bych zapoměla... Tahle část je věnovaná pro adelhoran2410 <--- It's for u :)) (psala mi krááásné :) komenty, jenom si změnila si jméno) :)) ;)   Kami xx