Jsem ráda, že jste se trochu oťukali a pár z vás začalo komentovat. Jsem ten typ člověka, co potřebuje vědět názor čtenářů a co s nimi chce komunikovat (a taky si projíždím profily jen těch lidí, co komentují, takže pokud chcete, abych si všimla vašich příběhů, bez napsání komentáře se vám to nepovede..).

Budu ráda, když napíšete komentář alespoň teď, protože tohle je finální kapitola.

Hoseok opět jedl v drahé restauraci, na což si zvykl po tom, co ho opustil Namjoon, se kterým občas, když měl světlé chvilky, vařil, nebo ve špatných dnech pro Namjoona sám něco ukuchtil. Teď ale neměl pro koho a byt byl pro něj moc pustý na to, aby tam jedl. Radši seděl obklopený neznámými lidmi, kterým byl sice stejně ukradený jako zdem svého bytu, ale byli lepší než rádio.

Jenže i tak ho všechno to veselí kolem něj ubíjelo. Obyčejně to zvládal, ale tentokrát ne a on tušil proč. Přijel totiž zpátky tam, kdy se to stalo, kde ho Namjoon opustil. Dokonce si objednal pokoj ve stejném hotelu jako tehdy a zjistil, že mu opět přiřadili ten apartmán, ze kterého mu utekl. Jak by ne, když si ho objednal. Přes den pozoroval ulice a vzpomínal na tu dobu, litoval, že za ním tehdy hned neběžel. I když si nevybavoval tvář toho mladíka, hlavou mu dokonce proběhlo i to, jak se nechal svést ve strip baru. pamatoval si na tu kocovinu a potoky slz, které ráno přišly. Všechno to ale přijímal s klidem a odevzdaností, protože věřil, že si to utrpení za Namjoonův zničený život zasloužil.

V prvních dnech pobytu ho tu dokonce zkoušel hledat, i když nevěděl, co by mu vlastně po té době řekl. Nechal ho napospas životu a nestaral se o to, co s ním bude, nehledal dostatečně a až moc pozdě mu došlo, co se kvůli jeho chování mohlo stát. Namjoona teď možná využíval nějaký slizký zazobanec ke svému potěšení, nutil ho drhnout podlahu a kouřit mu pod stolem. Nebo mohl být dávno mrtvý.

Odpověď byla ale daleko překvapivější a jednodušší.

Hoseok už nemohl jíst dál. Snědl sotva pár soust, ale nedokázal nic dalšího pozřít, protože jeho nechuť k sobě samému ovlivnila i jeho apetit a on si nedokázal jednoduše opřít loket o stůl, podepřít si hlavu a v klidu jíst, jako by se nic nedělo, když ho takhle trápilo svědomí.

„Zaplatím kartou," oznámil číšníkovi a ten, jako by si nevšiml Hoseokova stavu, přikývl a přišel k němu s platebním terminálem.

Hoseok se pak ještě chvíli zdržel u nedopitého vína, ale poté se pomalu odebral k odchodu. Šel, dokud na chodbě neuslyšel, jak někdo volá jeho jméno. A když viděl, kdo to byl, kdo stál naproti němu, chtěl se propadnout hanbou do země, nebo utéct, protože sice viděl, že je jeho láska naživu a vede si, vzhledem k drahému oblečení, co měl na sobě, dobře, ale nedokázal se mu podívat do očí, aniž by se mu do těch jeho nenalily slzy. Namjoon ale naštěstí věděl, co říct, tak ho vzal ven, posadili se na terasu jedné kavárny a Namjoon mu řekl o tom, jak se dostal do léčebny a začal žít nový život. Kupodivu Hoseokovi nic nevyčítal, sám měl pocit, jako by ho tehdy využíval, ale právě proto měl i on celou tu dobu potřebu promluvit si.

A oběma to moc pomohlo, svěřit se se starými šrámy, které se doteď nedokázaly zahojit. Na konci se přátelsky objali, a když si navzájem koukali do očí, Hoseok pochopil, že Namjoon necítí to samé jako on, možná to tam z jeho strany ani nikdy nebylo. Aby netrápil sebe ani jeho, rozhodl se s Namjoonem rozloučit už navždy a odjet pryč. Ale i když odcházel se zlomeným srdcem, něco se v něm změnilo a i on měl najednou touhu žít lepší život a neutápět se v minulosti. Cítil se mnohem lehčí, jako by z něj opadl tíživý kámen. Jako by konečně i on mohl být šťastný, i když si pro něj připravil osud nejspíš jiný plán, než ve který dříve doufal.

Už mu to ale nevadilo, protože mu Namjoon odpustil.

Ale kdo byl nakonec ten vinný? Kdo to všechno způsobil? Když se zamyslíte nad činy všech postav, zjistíte, že čistým svědomím se nemůže chlubit ani jedna. Přesně tak, jak tomu je i v reálném životě. A stejně tak si každý zaslouží odpuštění, protože i ty nejhorší činy jsou lidské. Nakonec každá z postav nese svoji vinu, ale zároveň si za ni zaslouží odpuštění.

Pár zajímavostí:
•Knihu jsem psala necelé tři dny, týden před maturitou.
•Nápad vyšel z mého uvažování, co bych dělala, kdyby se mi najednou v pokoji objevil cizí muž (moje běžné úvahy 😅).
•Jungkookovo chovaní je inspirované mojí mámou a snažila jsem se na něm odreagovat (no, alespoň Jungkook dospěl, když ona ne 😒).
•Když Namjoon utekl od Hoseoka, proběhl mi v hlavě můj imaginární proslov tehdy ještě imaginárním čtenářům: „Nebojte, neuteče k Jinovi a nebude z toho namjin, spíš jsem uvažovala, že ho zabiju.“
•Jsem na sebe neprávem hrdá, protože i když to nestojí za nic, mám ráda příběhy, kde se prolíná více osudů, ale mrzí mě, že jsem nakonec nepropojila vkook s yoonmin, aby tam byl důvod, proč vůbec vkook psát. Původně jsem pro to měla něco vymyšleného, ale ten příběh protestoval a napsal se jinak.
•Namjoonův osud a jeho myšlenky jsou inspirované zkušeností mého nejlepšího kamaráda i mě (naše osudy se tak zvláštně proplétají, že se nám dějí podobné věci 😅).
•Jiminovo rozhodnutí na konci trochu připomíná to moje.
•Nedávno mi vyskočila reklama na Sugar Daters, což mě inspirovalo k vkook.
•Trochu mě štve, že jsem musela dát závěr namseok jako poslední a neukončila to yoonminem, ale chtěla jsem dodržet časovou posloupnost, takže se to muselo stát déle, protože by si pak Yoongi nestěžoval na Hoseoka, kdyby byl v pohodě.
•Snažila jsem se přiblížit stylu psaní, kterým jsem psala Hazardní Hru Park Jimina, protože si myslím, že mi tenhle styl sedí. Proto tu taky původně neměl vůbec být smut, ale pak jsem našla ten starý vkook a řekla jsem si, že by ho byla škoda, kdybych ho nechala, aby se tam válel.
•Nedokážu psát dlouhé příběhy, zato se mi nějak podařilo protáhnout některé kapitoly na 1000 slov.

InFo k dalším příběhům:
Další příběh jsem původně chtěla začít vydat hned po ukončení tohohle, ale necítím se teď na vybírání, co zveřejním, opravování a dolaďování, navíc když mám předepsané jen cca 3 kapitoly od každého příběhu. A příští týden to asi moc nepůjde, protože tam jdu 5 dní v kuse na ranní, z toho 2 devítihodinové směny. Ten další týden mám sice volnější, ale to se musím zase sbalit, protože od posledního do 4.9. jedeme s kámoškama na výlet/dovču, kde je příšerný signál, takže tam maximálně jen něco předepíšu.

Takže opravdu nevím, kdy se utrhnu a jestli to zvládnu. Každopádně vám sem s první kapitolou hodím upozornění, takže si knížku nechte v knihovně, pokud budete chtít číst i další příběh a vědět o něm hned, jak ho vydám 😉.
A teď to zklamání (pro některé z vás): do obou se mi přimíchal yoonkook... Ale já za to nemůžu! Fakt!
Nicméně, budu ráda, když mi pomůžete s výběrem další knihy:

O WDYW jsem vám už psala. Na mě je to docela slaďárna, řeší se zde milostný čtyřúhelník mezi Jungkookem, Jiminem, Yoongim a Taehyungem. Původně jsem myslela, že to bude víc jikook, ale už mám nápady na pár scének, takže tam nějaký bude 😊. Vmin, který jsem chtěla hned rozbít, nějak podezřele vzkvétá..

Behind you je příběh, který nemám moc domýšlený, protože se hodně inspiruju ze svého života, u kterého taky nevím, jak skončí. Opět sem chci zakomponovat yoonkook, což byl takový spontánní nápad, a především taegi. A hlavně drogy, trávu, přetvářku a svoji milovanou schizofrenii.

Sama nevím, který z příběhů bych vydala radši a který se mi bude lépe psát.

Jsem ráda, že jste příběh dočetli, a těším se na vás zase příště ❤️

Vaše Simone

⬇️Pište názory⬇️
⭐Hlasujte⭐