"Dam ti šanci!" vykřikla na mě Lis. "Jako vážně jsi mu tohle řekla?! Zešílelas?" Přikývla jsem. "Jo úplně jsem zešílela, nevím co mám teď dělat Lis." Klesla jsem na její postel a ona si sedla vedle mě. "Hele tak to zkus, třeba není nakonec tak špatnej?" a já se na ni podívala. "Vážně? Ale i tak já vím stoprocentně že se do něj nezamiluju. Nenávidím ho už od tý doby, co jsem do něj vrazila. Nemůžu být s ním ani kamarádka, to prostě nejde." řekla jsem ji. Lis se usmála. „Co je?" zeptala jsem se. „Ty už jsi do něj zabouchlá." začala se smát a vykřikovala na celé kolo, jak malá. „Hele ticho! To je blbost!" křičela jsem na ni a celý dům se změnil v dětské hřiště plné křiku a začala jsem honit Lis po celém domě, aby přestala.

Večer jsem kontrolovala bezpečnostní dveře, zkontrolovala jsem heslo a zda systém stále funguje, jak má. Zkontrolovala jsem bezpečnostní kamery, stejně tak jak to dělám před odchodem s Taeho domu. Pak jsem vešla naposledy do kuchyně, abych vyndala z myčky zbylé nádobí a uklidila ho. Pak jsem nechala v ledničce jeden sendvič, kdyby měl Tae večer hlad, jako vždycky. Každé ráno, totiž sendvič záhadně zmizí. Nejprve jsem si myslela, že si ho berou ty jeho večerní návštěvy, ale už skoro měsíc, jsem žádnou další ženskou jsem tu neviděla. Myslela jsem si, že je třeba po poslední zkušenosti vyhazuje z domu dřív, aby mě nepotkali, ale usoudila jsem, že Tae je na tohle až moc líný a nechtělo by se mu tak brzo vstávat. Protože já vždycky dorazím v pět hodin ráno a on dojde dolů většinou kolem sedmé nebo osmé hodiny. Zhasla jsem a vyšla do obýváku. Zhasla jsem i tam, ale na schodech se stále svítilo. Otočila jsem se za světlem a na schodech stál Tae. Držel se zábradlí a koukal na mě. „Ty už odcházíš? Zase?" zeptal se nějak smutně. „Ano, musím ještě něco zařídit." chytila jsem za kliku, ale Tae mě zase zastavil svými slovy. „Potřebuju uklidit pokoj." jeho slova mě zarazila. Za celou tu dobu jsem se tam nemohla ani podívat a on mi najednou řekne, že bych mu tam měla uklidit? „Cože? Slyšela jsem dobře?" zeptala jsem se vesele a trošku provokativně. „Hele opakovat to nebudu, potřebuju tam prostě uklidit, myslíš, že máš ještě chvilku?" zeptal se. Přikývla jsem a proběhla kolem něj jak střela. U jeho dveří jsem byla co nevidět, ale když jsem vzala za kliku, bylo zamčeno. Tae přede mnou začal mávat klíčkem. „Potřebuješ tohle." řekl a smál se. „Tak už otevři, jsem zvědavá." Tae se začal více smát. „Jako to tě tak zajímá ten nepořádek co tam je?" Šťouchla jsem ho. „Tak už otevři, nebo si otevřu sama a začala jsem chňapat po klíči, který měl stále v ruce. Uhýbal mi a chytil mi ruku za zápěstí. Zkameněla jsem. Jeho oči se dívali do mých a bylo to, jako by mi četl myšlenky. „Tak chceš vidět ten bordel nebo bys mě raději líbala?" propukla jsem v smích. „Ten nepořádek prosím." a otočila jsem se na dveře. Tae pustil moji ruku a odemkl. Dveře se otevřeli a na mě vysvitl jeho krásný pokoj. Šedé a fialové barvy. Jeho postel zabírala celý prostředek pokoje a na levé straně byli obrovské dveře, které byli pootevřené. Na zemi se povalovalo několik triček, ale hlavně ty košile, kravaty, kalhoty, kabelky, všechno od Gucciho. „Jsi snad Gucci princ?" řekla jsem sarkasticky a začala zvedat prádlo ze země a on za mnou. Sledoval káždý můj krok, jako by se bál, že bych mu je snad ukradla či co. Taky měl na pravé straně velký stolní počítač s velkou obrazovkou a na tapetě měl nějakou holčičí Kpop skupinu. No ty holky byly dočista nahořebez. Tae si všiml kam se dívám a okamžitě běžel k počítači. Zhasnul obrazovku až potom jsem si všimla toho nepořádku kolem. Samé plechovky a sáčky od chipsů. Hrůza. „Tak co? Jsi schopná mi to tu uklidit?" zeptal se. „No....tohle a tohle....hmm." začala jsem dělat, jak je toho strašně moc a jak moc dlouho mi to bude trvat. „Tak dobře. Dám ti cokoliv. Chceš víc peněz?" zeptal se už bezmocně. Přikývla jsem. „Ok víc peněz by mohlo stačit za každý den uklidu v tomhle strašném pokoji." Tae se usmál. „Dobře, takže káždý pátek prosím o úklid, dostaneš o dvacet procent víc." Zamračila jsem se. „Tak o dvacet tři procent?" znovu jsem naštvaně našpulila rty. „Tak dvacet pět procent?" Přikývla jsem a plácla jsem si s ním. „Super, tak jdu na to. Bylo by lepší, kdyby jsi mi tady nezavazel." vyhnala jsem ho z pokoje a ujistila, že nic nezničím nic neukradnu a nic neušpiním.

Za dvě hodinky jsem vyšla z jeho pokoje a našla ho spát na gauči dole v obýváku. Musel být už unavený, bylo už pomalu dvanáct hodin. Přišla jsem k němu a šťouchla jsem do něj. Ale nic, jen něco zamumlal a otočil se. Tak jsem to zkusila znovu a stále nic. Tak jsem se k němu naklonila blíž, abych mu zařvala do ucha, ale on jako by to tušil si lehl na záda a přimáčkl si mě ke své hrudi. „Nechci tady být zase sám." zašeptal, bylo to jako by mluvil ze spaní.