„Musím ho přinutit, aby o mě nestál. Nechci ho, chci být s Jungkookem." vykládala jsem Lis. „A jak to chceš udělat? Přece nechceš ztratit práci?" řekla a já přikývla. „To bych opravdu nechtěla, ale udělám to tak aby mě nevyhodili." Lis pochopila co chci udělat. „Ne to neuděláš?!" řekla vylekaně. „Ale udělám. Už se nebude na mě dívat, jako na holku." smála jsem se.

Ráno jsem vešla do domu a Tae seděl v kuchyni. Čekal na mě až mu udělám snídani. Čekala jsem, že se lekne, když vejdu, protože jsem byla bez makeupu a s rozcuchanými vlasy, přesně tak jak jsem se vzbudila. Tae se na mě jen podíval odspodu nahoru. „Tak co bude se snídaní?" řekl a já měla zase chuť ho praštit. Ale naštvaně jsem ji připravila. Sakra první level mi nevyšel. Až jídlo bylo na stole připravila jsem se na level druhý. „Dobrou chuť." řekl Tae a já začala jíst tak nejnechutněji jak to šlo. Umazala jsem si tak svoje bílé tričko a skoro celý obličej. Tae mě pozoroval, jedla jsem jako zvíře a on stále nic?„Něco se děje? Takhle si se nechovala? Máš své dny?" jeho poslední otázka mě zaskočila. On se vážně zajímá o ženy? Najednou se zvedl a já čekala, že mi vynadá, když se přiblížil až ke mě. „No když jsi zapomněla jíst, tak tě to znovu naučím." řekl klidně. Vzal mi vidličku z ruky a já na něj překvapeně koukala. Napíchl kousek mrkve na vidličku. „Otevři pusinku." řekl a já na něj vykuleně koukala a otevřela jsem ji. Dal mi mrkev do pusy a já začala kousat. „Jsi tak roztomilá.....teda když posloucháš, co ti řeknu." zarazil se najednou a rychle vstal. Dal mi vidličku zpátky a vyšel z kuchyně. „Co se to sakra stalo? Pořád jsem ho neodradila?"

Další den, jsem se rozhodla přijít špinavá a smradlavá. Měla jsem na sobě to stejné oblečení, ale i tak se mnou posnídal, pak zmizel do školy a když se vrátil, všechno jsem měla uklizené, ale o sebe jsem se stále nestarala. Takhle to trvalo několik dalších dní. Nemohla jsem to už snést ani já sama. Ale štvalo mě to, že nic neřekl. Neřekl mi nic. Nevadilo mu to. Pak jsem to už nemohla vydržet. „Proč nic neřekneš!" vyjekla jsem na něj. Seděl u televize a já stála před ním, aby ji nemohl sledovat. Konečně se na mě podíval. „Co bych měl říkat, je to tvoje tělo." řekl rychle, takže si toho všiml. „Copak tobě to nevadí, jak vypadám?" zeptala jsem se znovu. Vstal protože už jsem ho štvala. „Ano štve mě to! Jdeme!" řekl a táhl mě za ruku do svého auta.

Nechtěla jsem nic říkat, vypadal hodně naštvaně. Pevně svíral volant. „Čeho si tím chtěla dosáhnout? Copak je ti u mě tak strašně? To mi musíš znepříjemňovat život ještě víc?!" vykřikl na mě všechny slova a já jen poslouchala. Když jsme dorazili do obchodního centra zastavil u obchodního domu a táhl mě dovnitř. Předal mě tam nějakým ženám. „Postarejte se o tuhle popelnici." hodil mě k nim, jako nějaký odpad. A pak zmizel.

Ženy mě donutili do koupele, vyčistili mě umyli mě a pak oblékly, vybrali mi to nejlepší spodní prádlo a pak krásné červené šaty. Udělali mi krásné vlasy a zapletli mi v nich malý copánek. Když jsem se podívala na sebe do zrcadla nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla jsem se poznat. Když mě ženy začali táhnout do salonku, kde čekal Tae vzpírala jsem se, nechtěla jsem ty šaty, nechtěla jsem ten makeup. Nebyla jsem to já. Ale když mě strčili za závěs do salonku, kde popíjelo několik mužů a všichni ztichli, když mě uviděli. Zahlédla jsem Taeho, jak sedí u baru a drží v ruce sklenici s nějakým alkoholem, asi whisky. Nervozně jsem k němu došla. „Chci odejít, cítím se hrozně, tohle nejsem já." zašeptala jsem mu. Hypnoticky mě pozoroval. „Tak umíš být sexy, jen nechápu, proč ta přetvářka, proč jsi to dělala?" zeptal se. Naštval mě. Udělal ze mě někoho jiného. „Protože chci být s Jungkookem!" vykřikla jsem a všichni se podívali našim směrem. Uviděla jsem, jak Taemu zmizel úsměv ze tváře. „Jsi si jistá, že chceš bát s ním? A co já? Mě znáš mnohem dýl, o něm nevíš vůbec nic." a vypil sklenici. „Neznám ho, ale chci ho poznat, ale nemůžu, protože se drží toho vašeho stupidního pravidla!" Tae vstal z barové židle a já se zase cítila malá. „Nezahrávej si Kathrine. Netušíš, že kdyby ty pravidla nebyla, ležela bys už v mé posteli, jen v krásném spodním prádle a byla bys ze mě celá mokrá." zašeptal mi do ucha naštvaně. „Slíbil jsem Jungkookovi, že když se bude držet zpátky, budu se prát o tvoje srdce poctivě, ale ty mi to vůbec neusnadňuješ." usmíval se znovu. Jeho vřelí úsměv to už ale nebyl. „Odcházím." řekl a otočil se ke mě zády. Chytila jsem ho za košili. Byla to příjemná košile na dotek, jedna z jeho oblíbených Gucci košilí. Zastavil se. „Neodcházej." přemohla jsem se. Otočil se na mě. „Dám ti šanci." a doufala jsem, že nebudu litovat, když jsem tyhle slova vyslovila.