Když jsme dorazili do naší oblíbené kavárny, myslela jsem, že budeme mít klid, ale spletla jsem se. Posadili jsme se a Lis nám objednala dvě kapučína. Stále jsem byla naštvaná na toho pitomce a nedokázali jsme se bavit už o ničem jiném. Na chvíli mě to odvedlo myšlenky od mého problému s tátou. „Kathrine zkusím otce požádat o peníze a vyřešíme to. Neboj se." řekla a poplácala mě po ruce. Usmála jsem se na ni. „Děkuju Lis. Rozhodně ti to vrátím." odpověděla jsem jí a najednou jsme zaslechli smích u stolu, který byl kousek od nás. Podívala jsem se za velice známým smíchem. „Copak si myslíš, že ti to vrátí? Tahle ubožačka musí prodat i košili, jen aby se uživila." přišel k nám velmi známý idiot. Co tady zase dělá, to mě snad začal pronásledovat? „Samozřejmě, že mi to vrátí, je to moje kamarádka." řekla Lis naštvaně, taky jí už lezl na nervy. On ji, ale chytil za ruku a zvedl ji ze židle na nohy. Lis zakolísala a on ji chytil v pase. „Copak mi máme potřebu se bavit s takovými nulami?" řekl ji svůdným tónem. Jako vážně teď flirtoval s mojí kamarádkou? A k mému překvapení se Lis nedala a vlepila mu facku. Odtáhla ho od sebe a on se chytil za tvář. „Kathrine není žádná nula, ty idiote!" vykřikla na něj přes celou kavárnu. Ten tomu stále nemohl uvěřit a díval se na ni a pak na mě. Snažila jsem se dívat jinam, abych se nezačala smát. On si toho ale všiml a přistoupil ke mně. „Dej mi tu košili a já odejdu."řekl přísným tónem. Neměla jsem náladu se už hádat a ani už tu pitomou košili nepotřebuji. Tak jsem mu ji dala a on mi ji rychle vytrhl z ruky. „Udělám ti ze života peklo, Kathrine." řekl přes zaťaté zuby a vykráčel z kavárny. Lis se s úsměvem posadila a srkla si kávy. „No není tohle nádherný den." řekla a já se křivě usmála.

Dny byli ty tam a nastal první den mé práce. Když jsem dorazila zavedl mě dovnitř zahradník Bill a já si přečetla všechny instrukce, které mi Emma dala do kuchyně. Také tam byli pravidla o kterých se sem tam zmiňovala.

1. Nikdy nevstupuj do jeho pokoje

2. Nenávidí v jídle houby, ananas a mrkev

3. Nikdy mu neodporuj, mohlo by to dopadnout špatně

4. Nikdy ho neobtěžuj, když se učí (je to velmi pilný chlapec)

Musela jsem se začít smát. Tak tohle jsem teda nečekala, je to jako by mu bylo deset. Prošla jsem si celý dům a nikde nikdo nebyl. Jeho rodiče už odjeli a on je asi v pátek zase ve škole. Uklidila jsem tedy v domě co bylo potřeba a zastavila jsem se u jeho pokoje. Tak moc jsem ty dveře chtěla otevřít, ale řekla jsem si, že budu respektovat jejich pravidla. Už začala být venku tma a byl čas na večeři, poslední věc, kterou jsem měla připravit než můžu jít domů. Tak jsem ji tedy udělala. Navařila jsem kuřecí maso s brambory a rajskou omáčkou. Polévku zeleninovou. Sama jsem začala mít hlad. Ale prostřela jsem stůl a čekala až jejich syn dorazí ze školy a připojí se ke mně. Ale stále nikdo nešel. Uběhla další hodina a stále nic. Chtěla jsem už jít domů a tak jsem se pustila do jídla. Už jsem to měla skoro hotové, když se rozrazili přední vchodové dveře a já slyšela, že někdo vešel. Chtěla jsem rychle vstát a podívat se, ale než jsem se stačila zvednout ze židle, mužská postava stála ve dveřích do jídelny.  Upustila jsem vidličku na zpátky do talíře, když jsem uviděla velice známou tvář. Jeho úsměv se rozlil po celém jeho obličeji. „Zdravím Kathrine. Já jsem Taehyung. Syn, kterého máš hlídat." řekl s úšklebkem. Jak dlouho to věděl? Jak dlouho to přede mnou tajil? Nezmohla jsem se na slovo a tak on se posadil naproti mě a začal jíst. Polévka mu nechutnala a tak ji nejedl a pak se ani nedotkl brambor a snědl jen maso. „No na jídle budeš muset ještě zapracovat, pokud nechceš abych umřel hlady, tohle se nedá jíst." zase mě začal štvát. Já ho, ale ignorovala a sebrala svoje talíře a dala je do myčky. Chtěla jsem už jít domů, ale zastavil mě. „Copak ty neuklidíš i moje talíře?" řekl a pozvedl obočí. Krev ve mě začala bublat. Ale udělala jsem co řekl. Taky jsem jeho talíře uklidila, ale to nebylo všechno co si dneska vymyslel. „Víš, zítra bych chtěl uspořádat pořádnou párty s mýma kámošema ze školy, možná by jsi to mohla připravit." řekl a usmál se. „Dobře a jakou párty si představuješ?" zeptala jsem se. „Takovou normální chlastačku. Jsem si jistý, že to zvládneš." řekl a otočil se k odchodu do svého pokoje. „Hej! Ale já o takových věcech nic nevím."

„Tak si to zjisti, pokud tahle párty bude propadák, můžeš za to ty a já to řeknu rodičům a pak se uvidí, zda si zasloužíš peníze za svou práci." a s těmi slovy odešel z mého dohledu.