Taehyung:

Voda stékala po jejím nahém těle. Neodvážil jsem se k ní přiblížit. Ani si nevšimla, že jsem nenápadně vešel do koupelny. Sprcha ji na tolik uvolnila a uklidňovala, jako by byla v jiném světě. Bylo mi jasné, že bude nešťastná se mnou, utajená a zavřená v mém domě. Bylo mi jí líto, ale potřebuju ji. Nechápu proč to dělám, ale také nechápu, proč ona stále se mi snaží pomoct i po tom všem co jsem jí udělal. Najednou voda přestala téct a opřela se o studenou zeď. Viděl jsem v jejích očích slzy. Doufal jsem, že to byla voda, ale byli to slzy. Musel jsem odejít.

Kathrine:

Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do ručníku. Bylo mi jedno, co dělá, nebála jsem se. Vyšla jsem z koupelny a čekala, že bude někde čekat, aby mi dal facku, za to, že jsem mu to nedovolila, ale uviděla jsem jeho tělo nehybně ležet na posteli. Přišla jsem k němu a slyšela jak klidně oddechuje. Spal. Spokojeně jsem chtěla vyjít s pokoje, ale jen jsem chytla za kliku ozval se jeho hlas. „Zůstaň." řekl pomalým hlasem, skoro jsem ho neslyšela. Zastavila jsem se a podívala se na něj. Jeho oči byli na půl otevřené a ospalé. Díval se na mě. Nevěděla jsem jestli mám poslechnout, ale v téhle situaci jsem z něj vůbec neměla strach. Pomalu jsem pustila kliku a přišla k posteli. Lehla jsem si dál od něj, ale přimáčkl si mě k sobě až mi málem sundal ručník, který jsem tak pevně svírala na sobě. „Neboj se. Jen nechci spát sám, aby se mi nezdály zlé sny." Přehodil pře ze mě deku a spal dál. Dýchal mi přímo za krk a trvalo mi než jsem si zvykla na jeho bušící srdce. Ale taky jsem byla unavená a usnula jsem.

Probrala jsem se. Rychle jsem se pokusila nadechnout, ale jediné co jsem ucítila byla voda. Vdechla jsem vodu. Topila jsem se. Otevřela jsem oči a snažila se vyplavat. Všude kolem byla jen voda. Jak jsem se sem dostala? Proběhlo mi tolik myšlenek hlavou, ale stále jsem se snažila plavat nahoru. Voda byla průzračná a čistá. Viděla jsem kousek nad sebou postavu. Stála na kraji břehu bazénu. Byla jsem v nějakém bazénu opravdu. Nebyl to sen. Konečně jsem vyplavala ven. Rychle jsem se chytila kraje a vykašlala vodu, kterou jsem spolkla.Setřela jsem si vodu z obličeje a vlasy jsem si přehodila dozadu. Jeho nohy stály přímo přede mnou. Podívala jsem se nahoru do jeho tváře. Usmíval se, ale mě to směšné nepřišlo. „Hodil jsi mě do vody, když jsem spala!" vykřikla jsem na něj. Usmál se a sklonil se ke mě a vzal mě za tvář. „Chtěl jsem vědět jestli kočky umí plavat i když spí." zasmál se a odstoupil ode mě. Byla jsem tolik naštvaná pokusila jsem se vylézt, ale neměla jsem sílu se vyškrábat nahoru z vody. Povzdechl si a najedou mě jeho ruce táhly z vody ven. Posadila jsem se a vymačkala jsem si ručník, který jsem tak nějak pořád držela na sobě. „Proč si ho nesundáš? Je mokrej bež si pro suchý ručník. Copak si myslíš, že jsem tvoje nahé tělo neviděl, když jsem tě přenesl sem a hodil tě do bazénu?" zasmál se. Okamžitě jsem se začala červenat. Přimáčkla jsem si ručník ještě víc a vstala. Tohle místo jsem vůbec nepoznávala. Nebyl to jeho dům, neměl bazén a rozhodně nemohla spát tak dlouho, když na nebi svítily hvězdy. „Co se to děje, kde to jsme? Kde jsi mě to odvedl?!" křikla jsem na něj. „Tohle je naše letní sídlo v Evropě. Jsme v Itálii na mém ostrově. Můžeš si tu dělat co chceš Kathrine, teď je i tvůj." řekl s úsměvem. „Tohle je vtip? V Itálii?!" vykřikla jsem a dívala se kolem. Dům byl krásný a luxusní, ale rozhodně to byla jiná architektura než na jakou jsem zvyklá. Všude ve tmě jsem zahlédla palmy a vysoké zdi. A vzduch byl nádherně teplý. „Tak přece jen umíš plavat. Bál jsem se, že se neprobereš a nebo, že se nedostaneš z vody." Podívala jsem se na něj. „Chtěl jsi mě zabít!" Jeho úsměv zmizel z tváře. Přistoupil ke mě blíže a já o krok ustoupila. „Ještě pár sekund a skočil bych do vody pro tebe. Nikdy bych tě nenechal umřít." řekl naštvaně. Uviděl můj překvapený výraz a odešel rychle do domu, aniž bych něco řekla následovala jsem ho. Dům byl prostorný, ale menší než ten na který jsem byla zvyklá měl méně místností a nebyl tolik vybavený elektronikou a zabezpečovacím zařízením. Možná se mi odsud podaří utéct, ale na ostrově? A v Itálii? Neznám to tu. Našla jsem ložnici, kde byla krásná velká skříň a doufala jsem, že v ní najdu nějaké oblečení a přece. Nějaké lehké šaty. Byli nádherné. Sundala jsem rychle ručník a oblékla se hned do těch které mi jako první padli do oka. Byli modré s krásnými zlatými proužky. Ne moc nápadné, ale hezké.

Taehyung:

Nechal jsem jí nějaké nové šaty ve skříni, takže jsem doufal, že je našla. Seděl jsem na barové židli v kuchyni a sledoval jak se vodka pohybuje v krásné čisté sklenici. Napil jsem se znovu. Pořád jsem si vybavoval jak se skoro topila. Byl to špatný nápad. Neměl jsem ji sem brát. Je to místo kam jsem se utíkal schovat. Lidé na ostrově si mě vždycky vážili. Milují mě, protože mě berou jako zachránce, který je dostal z chudoby, ale co když jim řekne, že ji vězním a oni jí uvěří. Z ostrova se beze mě nemůže dostat, ale s pomocí vesničanů ano. Co když se jí podaří utéct a zase budu sám?