Nikdy jsme si s otcem nerozuměli. Už když jsem se narodila, byl ke mě chladný. Matka se o mě musela starat sama. Pokoušeli se o další dítě, matka sice už nechtěla, protože se bála, že ho už neuživíme. Ale přesto poslechla otce. Přál si syna, ale nedostal ho ani podruhé. Matka nedokázala znovu otěhotnět. Otec házel všechnu vinnu na ni, ale vinna byla na jeho straně. Ale když mu to doktoři řekli nechtěl tomu věřit. Nechtěl věřit, že už mu zůstanu jen já a nikdy nebude mít svého vysněného syna. Nenáviděl mě za to. A tak si zamiloval alkohol a automaty. Zadlužil nás a moje matka musela pracovat od rána do večera. 

Nikdy jsem netušila, že to zajde až tak daleko. Že zůstanu v domě, kde je všechno tak nádherné, ale člověk, který v něm se mnou žije je monstrum. Jsem jako ve zlaté kleci. Nemůžu vyjít ven bez jeho svolení a ani se vidět se svými přáteli. Jeho rodiče prodloužily pracovní cestu na další roky, a já se odsud nikdy nedostanu. Ve zprávách se celé týdny mluví jen o mě a o mém otci. Chtěla jsem vidět i matku, jak s ní mluví reportéři, ale vždycky když se objeví na obrazovce vypne ji. Sedím na bílém a jemném koberci, tisknu si kolena k sobě a koukám na černou obrazovku. Do očí se mi trošku začnou hrnout slzy, jako vždy když na pár sekund zahlédnu matčinu smutnou a unavenou tvář. Chtěla bych ji vidět a obejmout, ale on mi to nikdy nedovolí neví co je to rodina, když jeho vlastní rodiče jsou pořád pryč, zajímalo by mě jestli tomu bylo tak i v minulosti a tak se ho znovu zeptám, protože otázky, to je to jediné co mi teď zbylo. „Jezdili rodiče hodně často pryč když jsi byl dítě?" zeptala jsem se a jeho obličej se zase změnil. „Zase mi kladeš tu nesmyslnou otázku?" zeptal se. „Kdyby byla tak nesmyslná a nedůležitá nebál by ses na ni odpovědět." možná jsem to řekla až moc hrubě, ale nezvýšila jsem hlas, stejně ho to naštvalo. Vstal a já vstala také, čekala jsem, že příjde ke mě a zase mi dá facku, ale vzal si sklenici a odešel do kuchyně. Sledovala jsem ho a šla jsem za ním. V kuchyni si nalil do sklenice alkohol a napil se. Vybavila jsem si otce, který tak rád pil. Zahání tím snad taky smutek? „Co je to za alkohol?" podíval se na mě překvapeně. „Proč chceš taky?" zeptal se veseleji. „Proč by ne zkus mě." Zasmál se. Moje šance. Vytáhl mi další sklenici a nalil mi do ní ten alkohol. „Je to jen vodka." řekl a podal mi sklenici. Chytila jsem ji a chlad mi projel kůží. Sklenice byla ledová od vodky, která byla tak dobře vychlazená. Neváhala jsem a napila se. Chutnala dobře, měla nějakou zvláštní příchuť. Něco jako jahoda? Díval se na mě a čekal, co řeknu. „Chutná?" Přikývla jsem. „Tak pojď jdeme nahoru." zarazila jsem se až mi pomalu sklenice vypadla z ruky. Nikdy tyhle slova neznamenali nic hezkého. Všiml si jak jsem znervozněla. „Neboj podíváme se jen na film a budeme popíjet, to je všechno dneska žádné tresty, nebudu tě už zavírat do tmavé místnosti." nějak jsem mu ty slova uvěřila a šla dobrovolně s ním nahoru. 

Dívala jsem se jak stále pěkný tenhle dům je, ale nikdo netuší kolik tajemných místností skrývá jeho pokoj. Vešli jsme dovnitř a on přešel k posteli. Zmáčkl tlačítko a ze zdi vyjela televize. Zapnul ji a vybral nějaký film. Stála jsem tam a čekala. Podíval se na mě. „Pojď sem..." a poklepal na místo vedle něj. Nechtěla jsem mu odporovat a tak jsem poslechla. Posadila jsem se. Chvíli jsme koukali. Film mě dokonce začal i velmi bavit, byl hodně zajímavý, že jsem nevěnovala pozornost jemu. Ale zachvilku jsem cítila jeho pohledy na mě. Podívala jsem se na něj a on pozvedl sklenici. „Do dna!" vykřikl a mě bylo jasné, že je to rozkaz. Tak jsem ji vypila celou. Vodka mě pálila v krku a jeho rty zautočili na ty mé. Snažil se vodku ochutnat z mých úst. Věděla jsem, že se musím se svými rty zapojit a neodporovat a tak jsem se nechala. Ale tentokrát chtěl za jít až moc daleko. Snažil se rukou dostat pod mé tričko. Zastavila jsem jeho ruku, aby nemohla jít výš. Přestal mě líbat. Vstal ze mě a já čekala co se stane. „Jdi do sprchy." řekl.  „Cože?" zarazila jsem se. „Jdi do sprchy! " vykřikl a ukázal na dveře jeho koupelny. Vstala jsem a běžela ke dveřím. Jen co jsem je zavřela slyšela jsem rozbití skla. Musel rozbít jednu ze skleniček. Chtěla jsem se v koupelně zamknout, ale ve dveřích nebyl žádný klíč. Koukla jsem se na sprchu a přemýšlela, jestli mám poslechnout. Zaženu všechny svoje myšlenky a pustím kliku u dveří. Podívám se na sebe do zrcadla a svléknu se.