Po několika dlouhých minutách, kdy jsem jen zírala před sebe, jsem se zvedla a došla do kuchyně. Tam jsem vytáhla z lednice láhev whiskey, ze které jsem si okamžitě přihnula. 

To zjištění, že celý můj život byla lež, je neúnosné. Takže já jsem potomek dvou odlišných stran. Dobra a Zla. Avenger a Hydra. Tyhle dvě věci se ve mně křížily. Máma mi lhala o tom, kdo doopravdy jsem. Dcera Tonyho Starka, miliardáře, a dcera Daphne Roobsové, velitelky Hydry. Pokud máma ví, že žiju, přijde si pro mě. Pošle pro svou dceru kohokoliv. Kohokoliv. A pokud se tomu Avengers pokusí zabránit, začne další válka. A do toho je tu ta nadcházející bitva s Helou. 

"Dobré ráno," ozval se Wandin veselý hlas. 

Otočila jsem se na ní . Pokusila jsem se láhev rychle schovat, ale to se mi nepovedlo. "Dobré, Wando," pozdravila jsem jí a pokusila se klidnit svůj hlas. 

Povytáhla obočí. "Emily, proč jsi pila?" zeptala se. 

Posadila jsem se na barovou stoličku. "Wando...celej můj zasranej život byla lež. Úplně všechno. Když jsem si myslela to, že vím kým jsem, dneska se ukázalo, že je to lež." 

Vzala moje ruce do svých. "Co se stalo?" 

Pozvedla jsem k ní oči plné slz. "Wando...moje-moje matka...ona je vůdkyní Hydry. Já jsem dcera vůdkyně Hydry!" vykřikla jsem zoufale. 

Zůstala na mě zírat v šoku. Nečekala to, což bylo logické. Po chvíli potřásla hlavou a pevně mi ruce stiskla. "Emily...zvládneme to. Ty to zvládneš. Jsi silná. Nejsilnější osoba, kterou znám." 

Vytrhla jsem ruce z jejího sevření a zvedla se na nohy. "Co mám dělat, Wando? Já jsem potomek dobra i zla. Potomek Hydry a S.H.I.E.L.D.u. Monstrum." 

Zavrtěla hlavou. "Em, ty nejsi monstrum. Jsi ta nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla. Jsi ten nejčistší člověk na týhle planetě. Ty jsi naše spása," řekla tiše. Pak ke mně přešla a objala mě. 

Zavřela jsem oči a nechala slzy spadnout z očních víček. "Wando...může něco být konečně normální? Ráda bych šla s tebou ven, aniž bych se bála útoku. Ráda bych šla s Pietrem na rande někam ven, aniž bych musela kontrolovat terén. Nechci se bát útoku," zašeptala jsem. 

Pohladila mě po vlasech. "Všechno se ti splní, Emily. Všechno tohle. Bude to v pořádku. Avengers nikdy nedovolí, aby se ti něco stalo. Jednou Avenger-"

"Navždy Avenger," doplnila jsem za ní. Odtáhla jsem se z jejího objetí a otřela si slzy. 

"A teď nahodit úsměv a padej za bráchou. Ještě bude jančit, když tě nenajde u sebe v posteli," ušklíbla se vesele a začala cosi vařit. 

Přikývla jsem. "Díky, Wando. Jestli se tu objeví Steve, řekni mu že jsem si šla lehnout," usmála jsem se na ní a vydala se do ložnice. Otevřela jsem dveře a uviděla Pietra, který klidně oddechoval. Potichu jsem zavřela dveře. Přešla jsem k posteli, přičemž jsem se posadila na okraj. 

Trhl sebou a jeho tvář se zkřivila v bolestném výrazu. Tiše zasténal, přičemž si přitáhl peřinu k tělu. "E-Emily...nech jí, prosím! Nech ji žít," sténal zoufale. 

Položila jsem mu ruku na tvář. "Lásko, vstávej. Jsem u tebe, nic se neděje," mluvila jsem na něj. 

Chvíli se nic nedělo. Přestal se hýbat a mluvit. Pak ale prudce otevřel oči a podíval se na mě. "Emily?" zeptal se, jakoby tomu nechtěl věřit. 

Pousmála jsem se. "Jsem u tebe," přikývla jsem a políbila ho na čelo. "Už je dobře."

Rukama mě objal kolem pasu a stáhl na sebe. "Takovýhle rána se mi líbí," zašeptal a pohladil mě po vlasech. 

Položila jsem mu hlavu na hrudník. Zaposlouchala jsem se do jeho pravidelného bušení srdce, které mě vždycky nějak uklidnilo. Vždycky. 

"Děje se něco?" zeptal se po chvíli, kdy jsem nemluvila. 

Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. "Pietro...volal Fury. Hydra se spojila s Helou. Úplněk bude během pár dnů, musíme být připraveni," zamumlala jsem. Nejsem si jistá jestli mu mám říct o novém vůdci Hydry. 

Starostlivě se zamračil. "Emily...to ale není všechno, že ne?" zeptal se. Už asi rozezná když lžu. 

Povzdechla jsem si. "Ne," pípla jsem a vstala z postele. "není." 

Posadil se. Jeho tvář se stáhla ve starostlivém výrazu. "O co jde? Víš, že mi můžeš říct všechno." 

Objala jsem si břicho pažemi, poté jsem se k němu otočila čelem. "Pamatuješ si ten den, kdy mě přinesli do Sokovie? Kdy jsme se poprvé poznali?" 

Přikývl. "Byla jsi v bezvědomí. Když ses probrala, křičela jsi matčino jméno," řekl opatrně. 

"Dozvěděla jsem se, že moje matka přežila. A nejen to. Moje matka je vůdkyní Hydry. Vždycky byla jejich agentkou, vetřela se k Tonymu aby zjistila informace. Už tehdy měla zlé úmysly. Když jsem se narodila já, tak si mě nechala. Vychovala mě s láskou, ale stále byla jejich agentka. A teď je jejich vůdce. Celej život se mi převrátil naruby. Můj otec je miliardář, Iron man, a matka je vůdce Hydry. Jsem monstrum." 

Zůstal na mě zírat. Nechtěl tomu věřit, jako nikdo nebude chtít. Pak vstal z postele a přešel ke mně. "Lásko...pojď sem," vyzval mě, přičemž roztáhl ruce. 

Schovala jsem se mu v objetí a tiše vzlykla. "Omlouvám se. Za všechno." 

"Neomlouvej se. Není tvá vina to, komu jsi se narodila. Miluju tě takovou jaká jsi. Ty nejsi monstrum. Jsi Emily Stark. Dcera Tonyho Starka. Jsi Avenger. Ochránkyně Země a její spasitelka. Postavila ses mnoha našim nepřátelům. Zachránila jsi životy milionů lidí. Nikdo z nás Hele ani Hydře nedovolí, aby ti ublížili. Nikdo," zašeptal a políbil mě na čelo. 

Zavřela jsem oči a opřela se o něj. "Děkuju. Za všechno," zamumlala jsem tiše. 

Nadzvedl mi bradu a donutil mě se mu podívat do očí. "Jsi anděl. Můj anděl strážný. Moje princezna, kterou vždycky zachráním z věže střežené drakem. Nikdy nikoho nenechám, aby ti ublížil. Nikdy. Dokud budu žít, budu tady pro tebe. Brzo přijmeš moje příjmení, budeš Maximoff," usmál se. Palcem mi přejel po tváři. 

Pousmála jsem se a přikývla. "Emily Stark Maximoff," opravila jsem ho. "chci si nechat i tátovo příjmení." 

"S tím jsem počítal. Něco tu pro tebe mám, počkej chvilku," pousmál se, pustil mě a začal cosi hledat. Když se zase narovnal, přešel ke mně. Do rukou mi vložil malou krabičku. "to nejlepší pro mou princeznu." 

Zvědavě jsem krabičku otevřela. Uvnitř, na černém sametu, byl zlatý přívěsek s mým jménem. Opatrně jsem ho vytáhla. "Páni. To je překrásné," vydechla jsem užasle a pohlédla na něj. "děkuju." 

Usmál se. "Všechno nejlepší k našemu výročí," řekl tiše. 

Zbledla jsem jako stěna. On si pamatoval naše výročí, který já si za boha zapamatovat nemůžu! "Pietro, já..."

"Já vím. Teď to neřeš," zašeptal. Poté vzal přívěsek do ruky a zapnul mi ho na krku. "jak jsem řekl, pro mou princeznu to nejlepší."

Otočila jsem se k němu čelem. "Ty jsi blázen. Nemusel jsi mi nic kupovat." 

"Blázen jsem, ale do tebe," řekl tiše a pak mě políbil. 

Pokud někdy vůbec chtěl, abych na všechno zapomněla, dneska se mu to povedlo. A právě proto ho tak miluju. Je to někdo, bez koho si svůj život neumím představit. 

Ahoj, zlatíčka :3

Ano, jsem ve škole a ano napsala jsem tuhle kapitolu ve škole během hodiny :D Měla jsem předepsáno asi 500 slov ze včera, ale to je fuk :D 

Slibuju, že dneska vyjde ještě jedna kapitolka, pokud to stihnu :) 

Takže...reakce na to, že je Daphne vůdkyní Hydry? A jak se tomu postaví Tony?

Těšíte se na setkání Daphne a Emily? :3

Love you :3 <3 

Kájí°