Několik týdnů poté, co jsem se vrátila do Toweru, jsem stála na terase. Tower, který nechal Tony nově vystavět, byl ve své podstatě stejný jako ten starý. Nevadilo mi to, naopak. Navozovalo to dojem, že se ten starý Tower nikdy nezřítil. 

Dívala jsem se na noční New York. Vzpomínala jsem na den, kdy jsem obdobně stála na terase a přemýšlela nad svými pocity. Ten večer, kdy se Pietrovi vyznala ze svých citů. Ten večer, kdy on jí řekl ty své. Ten večer, kdy jsme existovali jen my dva. 

Přitáhla jsem si hřejivý župan k tělu a pomocí Extremisu, který mi koluje v těle, si vytvořila jakousi tepelnou kouli v ruce, aby mi nebyla zima. 

"Who can say where the road goes,

Where the day flows, only time?

And who can say if your love grows,

As your hearth chose, only time?

dee dah day, dee dah day, dee dah day

dee dah doe day doe, dee doe day doe

Who can say why your heart sighs,

As your life flies, only time?

And who can say why your heart cries

when your love lies, only time?

dee dah day, dee dah day, dee dah day

dee dah doe day doe, dee doe day doe

Who can say when the roads meet,

That love might be ,in your heart?

and who can say when the day sleeps,

if the night keeps all your heart?

Night keeps all your heart...

dee dah dah dah

dee dah dah dah

dee dah dah dah

dee dah dah dah

Who can say if your love grows,

As your heart chose, only time?

And who can say where the road goes

Where the day flows, only time

Who knows? Only time

Who knows? Only time," zašeptala jsem poslední slova a pousmála se. Už bude všechno v pořádku. Všechno. 

"Proč ještě nespíš?" ozval se za mnou něčí hlas. 

Otočila jsem se a podívala se na Buckyho, který se opíral o futra dveří. "Ahoj, Bucky. Jen...chtěla jsem si pročistit hlavu," pousmála jsem se. "Proč ty nespíš?" 

"Přemýšlel jsem. Co všechno se stalo, co se děje a co se ještě stane. Každopádně...asi odsud odejdu," řekl tiše a stoupl si vedle mě. 

"Proč?" zajímala jsem se. 

Povzdechl si. "Emily...když jsem tehdy byl ovládaný Hydrou, zabil jsem Tonyho rodiče, tvoje prarodiče. Vím, že se přes to Tony přenesl, ale...vyčítám si to. Vím, že by s tím Steve nesouhlasil, ale já se tady necítím dobře. Kdykoliv se může stát, že Hydra zaútočí a obrátí mě proti vám. To nechci. Už jednou jsem se chtěl nechat zmrazit, což jsi mi rozmluvila. Nyní tě žádám, abys mi to nerozmlouvala. Jsem pevně rozhodnutý," řekl, zatímco mi hleděl do očí.

Podívala jsem se na noční New York. "Bucky...chápu to. Ale ještě, než odejdeš, zkusíme se zeptat Bruce. Třeba ti pomůže," pokoušela jsem se mu to ještě rozmluvit. 

"Můžeme to zkusit, ale pochybuju že takové sérum půjde vynalézt," řekl skepticky Bucky. 

Znovu jsem se na něj podívala. Povzbudivě jsem se usmála, zatímco jsem opatrně vzala jeho ruku -tu živou samozřejmě- do své. "Bruce s Tonym to zvládnou. Nechci tě nechat odejít, Bucky. Stal ses jedním z Avengers. I když jsi ve svém životě udělal cokoliv, zachránil jsi Zemi. Několikrát. Pomohl jsi nám porazit Thanose. Teď jsi pomohl zachránit dvě nejdůležitější osoby v Tonyho životě. Pepper a mě. Zkus nad tím přemýšlet. Jsi má rodina. Avengers byli, jsou a budou moje rodina. A ty do ní patříš taky," zamumlala jsem a pustila ho. 

"Díky, Emily, ale pochybuju o tom, že tohle všechno bude stačit. Stále před očima vidím ten večer. Howardovu překvapenou tvář, když mě poznal. Mariin výkřik jeho jména, když jsem mu dvěma ranami rozdrtil lebku. Její překvapený nádech, když jsem jí škrtil. Není to lehké. Hlavně ne teď, když jim začínáš být tak podobná. Hlavně Howardovi, máš stejné grimasy jako on. Je to fakt hodně těžký," vyšlo z něj tiše. 

Při jeho vyprávění, se mi do očí vlily slzy. Rychle jsem si je setřela a pokusila se nemyslet na to, že vedle mě stojí ten, kdo moje prarodiče zabil. "Bucky...nikdy...nikdy jsem tě nebrala jako vraha. A ani po dnešku nebudu, ale asi je to příliš smutný. Je to hodně smutný, ale nevyčítám ti to. Nebyl jsi to ty, ale Hydra. Hydra tě řídila. Nevěděl jsi, co děláš, což tu situaci zlehčuje. Jen bych tě poprosila...už to přede mnou nevytahuj, prosím. Není to příjemný, když slyšíš o smrti své rodiny. To je totéž, jako by umřel někdo z Avengers." 

Bucky odstoupil od zábradlí a podíval se na mě. Poté rozpřáhl náruč, do které jsem se mu schovala. "Omlouvám se, Emily. Za všechno," zašeptal a políbil mě do vlasů. "Mimochodem, zpíváš vážně hezky." 

"Díky, Bucky," zašeptala jsem a odtáhla se od něj. "Měl by sis jít lehnout." 

Přikývl a ještě mě pohladil po vlasech. "Dobrou noc, Em," řekl a zmizel ve tmě. 

Ještě chvíli jsem tam stála bez hnutí. V hlavě mi stále zněla Buckyho slova. Škrtil jsem Mariu...Howardovi jsem rozdrtil lebku...Vypadáš jako Howard. 

Vjela jsem si rukama do vlasů a klekla si na zem. Tohle všechno...je toho moc. Nejsem na Buckyho naštvaná, jen mě to vyděsilo. A proto jsem si slíbila, že to sérum musíme vynalézt. Nenechám Hydru, aby proti nám poštvala naše lidi. 

°

"Emily, tady nemůžeš spát." 

Otevřela jsem rozespale oči a zamrkala jimi. "C-co?" 

"Usnula jsi na terase," říkal něčí hlas. 

Konečně jsem se rozkoukala a podívala se do modrých očí, které patřily Stevovi. "Steve?" hlesla jsem a otřásla se zimou.

Steve se ke mně sklonil. Jemně mě vzal do náručí a odnesl do obýváku. "Co tě to popadlo, usnout na terase?" zajímal se, zatímco mě balil do deky. 

"Byla jsem si tam vyčistit hlavu. Pak tam přišel Bucky a chvíli jsme si povídali. Zůstala jsem tam ještě potom, co odešel, a očividně tam usnula," řekla jsem mu zkráceně. Ještě není čas mu říct o Buckyho plánu. 

Starostlivě mi položil ruku na čelo. "Máš teplotu, udělám ti čaj," řekl nekompromisně, zvedl se a odešel do kuchyně. 

Protočila jsem očima. "Já nejsem nemohoucí!" křikla jsem na něj se smíchem a zabalila se víc do deky. 

Netrvalo to dlouho a Steve se vrátil zpátky s hrnekm, ze kterého se kouřilo. Položil ho na stolek a posadil se ke mně. "Jak ti je?" zajímal se a lehce se mračil. 

"Jsem v pořádku, jen je mi zima, nic víc," ušklíbla jsem se. 

Pokýval hlavou. "Půjdu si zaběhat. Až se vrátím, chci tě vidět tady a čaj budeš mít vypitý, je to jasný?" řekl a zvedl se. 

"Rozkaz, tati," řekla jsem tak sarkasticky, jak jsem jen zvládla. 

Ušklíbl se taky a odešel do výtahu. 

Když jsem osaměla, chtěla jsem ještě usnout, když se ozvala Friday. 

"Slečno Emily, volá pan Nick Fury," oznámila mi. 

"Přijmi to, ale přenes obraz jen sem," nařídila jsem jí a posadila se, abych působila normálně. 

Přede mnou se objevila obrazovka. Na obrazovce byl Fury, který se zase tvářil zachmuřeně. Jako vždycky. 

"Agentko Starková, jsem rád, že jsem vás zastihl samotnou," řekl a kývl mi na pozdrav. 

Povytáhla jsem obočí. "O co jde, šéfe?" zajímala jsem se. Vzala jsem si hrnek do rukou a tím si dlaně hřála. 

"Naši agenti zjistili, že Hydra se spojila s Helou. A útok má přijít každým dnem. Ale to není všechno. Vůdkyně Hydry již není Carterová, ale někdo úplně jiný. A úzce souvisí s Vámi," řekl a v ruce držel desky. 

"Kdo je to?" zajímala jsem se a nitro se mi sevřelo. Kdo z mých blízkých mohl být vůdce Hydry?

Fury přeposlal nějakou fotografii, která se mi okamžitě zobrazila. 

Byla na ní žena s tmavými vlasy. Její oči měly barvu zelenou jako tráva a zároveň modrou jako nebe. Měla výrazné lícní kosti. Hned, jak jsem ji uviděla, jsem jí poznala. Byla to žena, se kterou jsem strávila celé dětství. Celé dětství, kdy jsem neměla otce, jen ji. Moje vlastní matka, Daphne Roobsová. 

Upustila jsem hrnek s horkým čajem. Oči se mi zalily slzami. "Fury, že si děláte legraci. Máma...zemřela, když mě před Hydrou bránila. Schytala kulku do srdce, což nemohla přežít," vypravila jsem ze sebe těžce. 

"Kéž by to legrace byla, Starková. Vaše matka opravdu žije a nyní převzala svou úlohu. Daphne Roobsová byla agentkou Hydry celou dobu. Když zjistila, že čeká dítě, vzdala se své práce, aby dítě v klidu porodila. Pak se své práci věnovala dál. Tohle všechno byla celou dobu přetvářka. Roobsová nikdy nezemřela. Byl to slepý náboj, proto se její tělo nikdy nenašlo. Vaše matka celou tu dobu žije," řekl a zatvářil se smutně. 

Vstala jsem z gauče. "Pošlete mi všechny dokumenty, které o mámě máte k dispozici. Pokusím se mámu přesvědčit, že je na špatné straně," řekla jsem pevně. 

Fury přikývl. "Informace přišly do Vašeho laptopu, nikdo jiný k nim přístup nemá, pokud ho sama neudělíte. Je mi líto, Starková," řekl a hovor ukončil. 

Těžce jsem se posadila na gauč a nechala slzy stékat po tvářích. Celý můj život byla lež. Třeba o mně S.H.I.E.L.D. věděl už odmalička, jen to Tonymu neřekli a tajili to. Celý můj život jsem si myslela, že táta od nás utekl, což vlastně byla pravda. Ale teď, když budu brzy plnoletá, se musí všechno převrátit vzhůru nohama? 

Znovu jsem si rukama vjela do vlasů, v zubech stiskla deku a začala do ní křičet. Křik se tišil o deku, takže mě nikdo neslyšel. Všechno začne nanovo. Ale pokud dojde na útok na Hydru, nedokážu se mámě postavit. To po mně nikdo nemůže chtít...

Ahoj, zlatíčka :3 

Dneska tu máme další kapitolku a další by měla být až v pondělí, možná v neděli večer, uvidím jak to budu stíhat :) 

Takže...Bucky s Em si povídali o jejích prarodičích, které Bucky zabil.

Bucky chce taky odejít od Avengers a nechat se zmrazit. 

A pak je tu objevení ohledně Hydry. Jaký máte na to názor, že se Hydra spojila s Helou? 

A co Emiliina matka Daphne? Čekali byste to, že bude vůdkyní Hydry? :O 

Love you :* 

Kájí°