Vzbudilo mě prásknutí dveří. Trhla jsem sebou a zamrkala. Poté jsem pohlédla na Killiana, který vešel do místnosti.

"Dobré ráno, Emily. Jak ses vyspala?" ptal se, rádoby starostlivě.

Zamračila jsem se. "Dokud jsi nepřišel, bylo to fajn," prskla jsem.

Přešel ke mně a položil mi ruku na čelo. Pak pokýval hlavou a obešel mě, jakoby kontroloval zda je všechno v normálu. "Výborně. Tvoje tělo přijmulo Extremis. Uvidíme jak si povedeš v praxi," řekl a zničil moje pouta.

Vstala jsem ze židle a promnula si zápěstí. Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím. "Co má tohle znamenat?" zeptala jsem se a pomalu přemýšlela nad tím, jak Pepper vysvobodím.

"To uvidíš," řekl, vzal mě za loket a odtáhl z místnosti. Šli jsme dlouho, dokud nerozrazil jiné dveře. Vešli jsme do nich a sešli po schodech. Místnost byla velká. Dominoval jí obrovský psací stůl a mnoho věcí naskládaných podél stěn. Byla tam taky postel, která byla postavená u stěny. Bez matrace. Ke kovovým pelestím postele byl uvázaný nějaký člověk. "Tak jsme tady."

Muž se otočil a já vyděšeně zjistila, že je to Tony. Jeho překvapení nebylo menší, když mě tam uviděl. "Emily!" vykřikl a prudce zachřestil řetězy. "Killiane, nech jí být!"

"Tati!" vytrhla jsem se Killianovi a pokusila se k němu dostat, ale marně. Dvě Killianovy gorily mě chytly a přinutili mě si kleknout.

Killian se jen zasmál, přešel ke mně a zkroutil mi obě ruce za zády. "Máme to dojemné setkání, nemyslíte, hoši?" promluvil na ty tupé strážce.

Jeden z nich se zasmál. "Jistě, šéfe," přitakal mu hned.

"Vlezdoprdelko," odplivla jsem si, za což jsem schytala ránu do obličeje.

"Nechte jí být!" křičel Tony a pokoušel se dostat z pout. Nepodařilo se mu to.

Zasyčela jsem bolestí, ale nijak jsem nedala najevo další bolest.

"Hlídejte je, oba dva," řekl Killian a odešel pryč.

"Nezapomeň, že to Carterová ráda tvrdě!" houkla jsem na něj, za což jsem zase schytala další ránu.

"Drž hubu!" štěkl na mě jeden z nich.

Protočila jsem očima a mrkla na Tonyho.

Ten to pochopil. "Hej, nechte jí být. Pokud jí nenecháte, zabiju vás jako první!" štěkl na ně a prohnul pravou ruku.

"Jasně, to ur-" Chlap to ani nedokončil, když jsem se jim prudce vysmekla, udělala salto dozadu a s oběma praštila o stěnu. Svezli se na zem, kde zůstali v bezvědomí ležet.

Narovnala jsem se a přešla k Tonymu. Zničila jsem jeho pouta a skočila mu kolem krku.

"Emily," zašeptal a objetí mi opětoval. "Jsem tak rád, že jsi v pořádku."

Odtáhla jsem se od něj a rychle si gumičkou sepnula vlasy. "Tati, musíme zachránit Pepper. Kde jsou ostatní Avengers? Jsou v pořádku? Viděla jsem, že Malibu je v troskách."

"Avengers? Ti už dobrý měsíc žijí v Toweru. Emily, jsou to čtyři měsíce od toho únosu. Čtyři měsíce jsi byla nezvěstná, ani Friday tě nemohla najít," řekl udiveně Tony.

Vykulila jsem oči. "C-cože?" vykoktala jsem. Čtyři měsíce nikdo nevěděl, kde jsem. Jak těžké to pro ně muselo zase být? 

Tony mě pohladil po vlasech. "Ale už je dobře. Zachráníme Pepper a půjdeme domů," řekl a v další vteřině na něm začaly utkvívat části jeho obleku. "Že bylo na čase, Friday," postěžoval si a počkali jsme, dokud nebyl připravený. 

Mezi prsty jsem si začala pohrávat s mlhou a ušklíbla se. "Bereš si Carterovou nebo Killiana?" zeptala jsem se ho. 

"Killiana," odpověděl hned a v jeho očích zableskl vztek. 

Pokývala jsem hlavou. "Jak si přeješ, tati," ušklíbla jsem se a vzala ho za ruku. "Připravený?" 

Přikývl. "Na cokoliv." 

Zavřela jsem oči a okamžitě nás teleportovala ven z budovy. Dopadla jsem na zem a Tonyho pustila. "Najdeš Pepper, já si podám zbytek Hydráků." 

"Fajn. Avengers už jsou na cestě, budou tu tak za půl hodiny," oznámil mi a vyletěl do vzduchu.

Kousla jsem se do rtu a vyletěla do vzduchu taky. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nikde nikdo, což bylo samo o sobě divné. Přece by Carterová nikam nešla bez svejch Hydráků. 

Náhle se všude kolem ochladilo a začaly padat vločky. Moment. Vločky v květnu? 

Prudce jsem se otočila a uviděla Olivera, kterému se v rukou tvořila obrovská ledová koule, kterou po mně chtěl hodit. Rychle jsem se snesla na zem a nechala svou mlhu protékat mezi prsty. "Olivere, nemusíš to dělat. Vysvětlila jsem ti, že mě to mrzí. Nikdy bych nikomu dobrovolně neublížila." 

Oliver postoupil o dva kroky doleva, což jsem mu oplatila dvěma kroky doprava. Začali jsme kolem sebe kroužit jako hladoví vlci. Ale nezaútočil. Ještě ne. 

"Olivere, zkus se na to podívat z jiné strany. K čemu tě nutí Hydra? Chceš celý život zabíjet? Nech mě ti pomoct. S.H.I.E.L.D. ti může pomoct. Zkus se nad tím jen zamyslet," promlouvala jsem k němu. 

Bělovlasý chlapec neodpověděl. Možná nad tím přemýšlel. A nebo taky ne. Ledovou kouli, kterou celou dobu tvořil v ruce, po mně mrštil. 

Rychle jsem před sebou vytvořila bariéru, o kterou se koule okamžitě rozbila. "Olivere, nechci ti ublížit!" vykřikla jsem. 

"Je pozdě, Starková! Nestihneš to," zasmál se a vyslal po mně další kouli. 

Nechápala jsem o čem to mluví, dokud se za ním neozval výbuch. Něco tam vyletělo do vzduchu. Probodla jsem ho pohledem. Měl mě jenom zdržet, nic víc! "Je mi to líto," zamumlala jsem a vlezla mu do hlavy. Uvedla jsem ho do bezvědomí a rychle se rozeběhla k místu výbuchu. 

Z budovy vybíhali Hydráci a stahovali se k jednomu úseku. Tam musel být Tony! 

Vyletěla jsem do vzduchu a našla ho. Přistála jsem u něj. Okamžitě jsem mu začala pomáhat, aby na to nebyl sám. "Trochu se to nepovedlo, co?" křikla jsem na něj, když jsem odrazila další Hydráky. 

"To ne. Nečekal jsem, že jich tady bude tolik," řekl přes masku a světlicí odrazil další dva. 

Sklonila jsem se před jednou ranou a vyvoleného kopla do břicha. "Tati! Musíš najít Pepper! Tohle zvládnu!" vykřikla jsem a tlakovou vlnou srazila další čtyři. Zbývalo jich něco kolem dvaceti. 

"Emily..." 

"Musíš jít, jde o každou vteřinu!" přerušila jsem ho, zatímco jsem dalšího odmrštila. 

Přikývl a vyletěl pryč. 

Teď je na mně, abych jim nedovolila Tonyho sledovat. Já musím odlákat jejich pozornost. Rychle jsem se vyhnula jedné kulce a vytvořila před sebou bariéru, abych jejich postup trochu zpomalila. Jenže jsem netušila, že někdo zaútočí zezadu. Pocítila jsem zimu, která mi postupovala nohama. A nemohla jsem se ani hnout! 

Vykřikla jsem a pohlédla dolů na své nohy. S hrůzou jsem zjistila, že mi led postupuje od nohou výš a výš. A hned mi je jasné, čí je to práce. "Olivere!" vykřikla jsem a pokusila se nějak pohnout. Nešlo to. 

Bělovlasý chlapec se zasmál a přešel přede mě. "Byla to chyba, Starková. Kdybych věděl, co se mnou provedeš, zabil bych tě už předtím," řekl a nechal led postupovat výš. 

Vyděšeně jsem hleděla na led, který mi postupně zmrazoval veškeré části těla. "Olivere, nech toho! Nemusíš to dělat! Zamysli se sám nad sebou!" 

Letící modročervená věc byla to poslední, co jsem uviděla, než mě zcela led pohltil.

° 

Steve's pov.

S mým týmem, který se skládal z Nat, Wandy a Pietra, jsme běželi k místu výbuchu. Probíhali jsme temnými uličkami, aby si nás nevšimli, když jsem koutkem oka uviděl shromážděné Hydráky. 

Na chvíli jsem se od ostatních odpojil a nenápadně se přikradl blíž, abych zjistil co se děje. 

Hydráci utvořili kruh. Uprostřed toho kruhu stál bělovlasý chlapec, nemohl být starší než Emily. Ale byla tam ještě někdo. Někdo, kdo byl téměř celý uvězněný v ledu. 

Stihl jsem postřehnout hnědé vlasy a tvář, tolik známou, že jsem nečekal. Okamžitě jsem hodil štít mezi Hydráky a trefil toho kluka. "Tým Cap, vraťte se! Našel jsem jí!" zakřičel jsem do komunikátoru a dal se s Hydráky do boje, abych zachránil Starkovu dceru. 

Kolem mě se mihla černá šmouhla. Pietro. "Kapitáne!" křikl a hodil mi štít. 

Chytil jsem ho a začal všechny údery vykrývat tím zázrakem z Vibrania. "Díky, Rychlíku!" křikl jsem mu nazpět. Koutkem oka jsem uviděl Nat, která mi kryla záda. 

"Wando, zvládneš jí osvobodit?" zeptala se Nat, zatímco bojovala s Hydráky. 

Mladá Maximovová přikývla. "Kryjte mi záda," rozkázala a zavřela oči. Zřejmě se s ní zkoušela spojit pomocí myšlenek. 

Já, Pietro a Nat jsme se postavili kolem ní a odráželi od ní všechny nepřátele, aby zvládla Emily osvobodit. 

"Starku, Emily máme! Jak jsi na tom?" zeptal jsem se v komunikátoru. 

"Tým Bucky je tady, zvládáme to! Najdeme Pepper a vypadneme odsud!" odpověděl mi Tony.

"Fajn. Bereme s sebou Emily a padáme odsud!" nařídil jsem a dorazil posledního Hydráka. "Wando, jak jsi na tom?" 

"Steve...nedokážu to. Emily mi neodpovídá," vyšlo z ní přiškrceně. 

"Musíš jí zachránit!" vykřikl Pietro zoufale a otočil se na sestru.

Povzdechl jsem si. "Wando...zvládneš se teleportovat s ní do Toweru?" zeptal jsem se a narazil tím na její novou schopnost. 

Přikývla. "Zvládnu," řekl pevně a chytila zmrzlou Emily za ruku. "Uvidíme se za pár hodin." A byla pryč. 

Podíval jsem se na Nat a Pietra. "Jdeme pomoct ostatním!" rozhodl jsem a okamžitě jsme vyrazili za ostatními. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Mám dobrou zprávu :3 Konečně jsem našla způsob, jak na mým PC rozchodit Wi-fi, takže přidávání kapitol by nemělo být tak dlouhý :D 

Každopádně, Emily s Tonym se osvobodili a dali se do boje proti Hydrákům. 

Oliver nám naší Emily zmrazil a pak se tu objevují ostatní Avengers. Dozvídáme se, že Wanda se zvládne teleportovat :D 

Dokážou Emily vrátit zpátky do života? :) 

Love you :* 

Kájí°