Bucky se mnou běžel dál, nezastavoval se. Wanda nás chránila před útočníky, jakoby měli jen jediný úkol. Dostat mě pryč. 

"Pozor!" vykřikla Wanda a rychle kolem nás vytvořila bariéru. 

Bucky se ale nestihl zastavit, takže vrazil přímo do bariéry a spadl na zem. 

Vypadla jsem mu z náruče a tvrdě dopadla na záda. 

"Emily!" vykřikl Winter Soldier a rychle se zvedl, aby splnil svůj úkol. 

Namáhavě jsem se zvedla. "Bucky...musíte najít Pietra. Zvládne mě dostat do quinjetu rychleji. Najděte ho a já zůstanu tady. Schovám se, jasný?" 

Bucky si s Wandou vyměnil pohled. Věděl, že je to pravda, proto ani neodporoval. "Wando, zvládneš se mu dostat do mysli?" 

Přikývla. "Zkusím to. Zatím dávej pozor, aby se sem nikdo nedostal," nařídila mu a zavřela oči, aby se napojila na Pietrovu mysl.

Přešel ke mně, aby mě podepřel. "Vydrž ještě chvíli, Emily. Zvládneš to, jasný?"

Podívala jsem se na něj. Na tváři se mi objevil úsměv, který byl spíš úšklebkem než úsměvem. "Bucky, vždycky jsem to zvládla. Ale matka měla pravdu. Avengers jí nedokážou porazit. Dokud spolupracuje s Helou...našla jsem jen jedno řešení, jak se toho zbavit," dostala jsem ze sebe tiše. 

Bucky se zamračil. Nelíbil se mu směr, kterým se konverzace uchylovala. "Emily, o čem to proboha mlu-" Ani to nestihl doříct, když se z rohu vynořily dvě postavy. 

Prudce jsem se otočila a obě postavy poznala. Matka s Helou. Jak sakra zjistily, že jsem pryč?! 

Hela se na mě podívala. "Ty sis vážně myslela, že se ti podaří utéct? Ne, Starková. Dostanu to, co chci. Vždycky," zavrčela, zatímco se jí v ruce vytvořila černá dýka. 

Bucky s Wandou přišli ke mně, aby mě bránili. 

Matka se na mě podívala. "Emily, nedělej hlouposti. Vzdejte se, nemáte šanci měřit se s naší armádou." 

Podívala jsem se na Buckyho a Wandu. Pokud to mám skončit, oni musejí odejít. 

Wanda, která se mi zřejmě podívala do hlavy, prudce zavrtěla hlavou. "Emily, musí být i jiné řešení! To nesmíš!" 

Odvrátila jsem se. "Ty Kameny vám dám, ale nechte Avengers odejít." 

Hela se vítězoslavně ušklíbla. "Výborně, konečně jsi přišla na to, co chci. Ale na to už je pozdě. Ty krysy vyhladíme ze zemského povrchu a ty budeš sledovat, jak umírají. Myslíš si, že nevím, že ten kluk už nějakou chvíli donáší? Proč si myslíš, že jsme ho přiřadily k tobě?" vysmívala se dál. 

Ztuhla jsem. Tohle nemohla být pravda...nemohla! 

"Je to tak, Emily. Smiř se s tím, že jsme vždy o krok napřed," řekla matka a natáhla ke mně ruku. 

Zavřela jsem oči. Mysl jsem zaplnila jen jedinou myšlenkou. Vytvoř bariéru kolem tebe a Buckyho, Wando. Upřímně doufám, že mi stále čte myšlenky. 

"Dělej!" zařvala Hela. 

Otevřela jsem oči a natáhla ruce před sebe. V dlaních jsem nechala vyvolat Kameny. 

Hela s matkou se po nich natáhly ve chvíli, kdy jsem Kameny donutila vydat veškerou svou energii. 

Podívala jsem se na ně. "Já jsem Strážkyně Kamenů Nekonečna. Jsem jejich ochránkyně a nyní Kamenům přikazuji, zničte nepřátele své ochránkyně!" 

°

Wanda's pov. 

Jakmile Emily vykřikla ta slova, rychle jsem Buckyho a sebe uzavřela do bariéry. Bylo to jediné řešení. 

"Emily!" vykřikl Bucky, když z jejích rukou vystřelila prudká záře. 

"Avengers, slyšíte mě?! Mise zklamala, nepřibližujte se k naší pozici," zahlásila jsem zlomeně. 

"Wando, co se děje?!" ozval se Tony. 

Chtěla jsem mu odpovědět, ale v tu chvíli záře narazila do Roobsové a Hely. Sledovala jsem to, jak se ty dvě snaží té síle odolávat, ale záře je roztrhala na kusy. 

Emily klesla na kolena, úplně vyčerpaná. 

"Emily!" křikl znovu Bucky.

Uvolnila jsem bariéru a vrhla se k ní. "Emily, bude dobře, ano? Zvládneš to," mluvila jsem na ní rychle, aby se mi snad neztratila. 

Podívala se na mě. "Wando...postarej se o ně. Dej na ně pozor, prosím," řekla tiše. 

Pokývala jsem hlavou, oči se mi začaly plnit slzami. "Dám. Slibuju." 

Pousmála se a cosi si stáhla z prstu. Pak mi to vtiskla do dlaně. "Dej to Pietrovi. A řekni mu, že ho miluju." Pak zavřela oči a její dechl se zpomalil. 

"Emily, ne! Ty nesmíš umřít!" vykřikla jsem zoufale. 

Její rty se jen roztáhly v úsměvu. Ale pak se její dech zastavil a srdce přestávalo bít. 

Kameny Nekonečna, které Emily strážila, jí vypadly z rukou. Poté se zvedly do vzduchu a celou chodbu ozářily žlutým a fialovým světlem. Poté se ozvalo lupnutí a Kameny zmizely. 

Zleva se vyřítila skupina dalších Hydráků. Když uviděli jejich velitelky roztrhané na kusy a Emiliino tělo v mém náručí, okamžitě nabili zbraně. 

Nestihla jsem ani zareagovat, když se kolem prohnala rozmazaná šmouha a v další vteřině Hydráci leželi na zemi. 

"Pietro!" vyjekla jsem. 

Bratr se otočil a usmál se, když mě uviděl. Pak jeho oči našly Emily. Tvář se zaplnila smutkem, když k nám poklekl. "Ona to udělala," vydechl. 

Sklopila jsem pohled. "Nemohla jsem nic dělat. Stalo se to tak rychle a-"

"Já vím, Wando. Říkala mi o tom, že to chce udělat. Nebyla šance jí to zarazit," řekl a dost se snažil, aby jeho hlas nijak nezakolísal. 

Opatrně jsem položila její tělo na zem a objala ho. "Je mi to líto, bráško." 

Položil mi hlavu na rameno a slzy nechal téct po tvářích. 

Hladila jsem ho po vlasech. Nebylo nic, co bych mohla udělat. Kvůli tomu, aby tu Emily byla s námi, bych udělala cokoliv. Aby byl Pietro znovu šťastný. 

Netrvalo dlouho a z chodby vyběhli ostatní. Jakmile nás spatřili, vyděšeně se zarazili. 

"Emily..." vypadlo z Tonyho po chvíli. Vylezl z obleku a přešel k nám. "Wando...co se stalo?" 

Pohlédla jsem na něj. "Obětovala se, aby zničila Helu s Roobsovou. Vzdala se Kamenů. Aby to zničila. Všechno. A to se jí povedlo." Pak jsem vzala Pietrovu do své a vtiskla jsem mu do ní Emiliin prsten. "Emily mě poprosila, abych ti to dala. Milovala tě, bráško. Hrozně moc."

Pietro se ode mě odtáhl a vzal její ruku do své. "Já jí taky. Hrozně moc. Ona byla mojí princeznou a vždycky bude," řekl tiše. 

"Nechci být nějak hnusný, ale měli bychom jít. Dokud jsou ochromení ztrátou velitelek," ozval se po chvíli Sam. 

Tony přikývl. "To je pravda, musíme jít," přitakal a vzal tělo své dcery do náručí. 

Zvedla jsem se na nohy a pomohla i Pietrovi. "Půjdeme domů, ano?" 

Opřel se o mě. "Tohle je definitivní, Wando. Ona už se nevrátí. Je pryč. Navždycky. Přišel jsem o ní," zaskučel ublíženě. 

Políbila jsem ho do vlasů. "Je mi líto, bráško. Kdybych mohla cokoliv udělat, udělala bych to."

"Já vím, sestřičko. Já vím," zamumlal a vydali jsme se společně ke quinjetu.

Ahoj, zlatíčka :3 

Je mi jasný, že u týhle kapitolky mi zase nebudete věřit, že Emily umřela definitivně, ale musím vás zklamat :/ Emily doopravdy definitivně zemřela :( 

Příští kapitolka bude Epilog a pak můžeme udělat Character ask, pokud budete chtít :) 

Love you, guys :* <3