Křičela jsem, pokoušela jsem se uprosit matku, aby toho nechala. Nic neudělala, jen přihlížela tomu utrpení, které jsem byla nucena podstupovat. Jako pokusný králík, který má jen jeden důvod k životu. Zemřít. 

"Dost!" křikla matka a doktorka mi píchla analgetika, která bolest najednou utlumila. "QuickSilvere, přijď pro vězně." 

Unaveně jsem natočila hlavu ke vchodu. 

Netrvalo dlouho a Pietro se v místnosti objevil. Matce se uklonil. "Madame." 

"Do jejího pokoje, hned. A postarej se o to, aby na zítra byla připravená na poslední testy," rozkázala matka a s tou doktorkou opustily místnost. 

Pietro ke mně přešel a vzal mě do náruče. "Co ti to proboha zase udělali?" zeptal se polohlasem, přičemž v jeho očích zářila starost. 

Přitiskla jsem se k němu, snažíc se na to zapomenout. Ale nešlo to. Matčin chladný pohled, když se dívala jak mi ubližují, se mi zaryl do mysli. 

Vešel se mnou do mého pokoje. Položil mě na postel a zamkl. Pak přinesl sklenici vody a nějaké jídlo. "Tady máš," řekl a smutně mě pozoroval. 

Trochu jsem se napila, ale jídla jsem se ani nedotkla. Podívala jsem se na něj a lehce stiskla jeho ruku. "Co jsou poslední te-testy?" zajímala jsem se. 

Zavrtěl hlavou. "Nevím. Vážně ne. Ale měla by sis odpočinout," zašeptal. 

"Nemá to cenu, Pietro. Pokud to jsou poslední testy, oba víme jak skončí. Zabijou mě. Musíš se odsud dostat, lásko." 

"Já-já nemůžu, Emily. Fakt ne," namítl a pohladil mě po vlasech. 

Chytila jsem ho za límec a přitáhla si ho blíž. "Musíš," špitla jsem těsně předtím, než jsem naše rty spojila. 

Ruku mi přemístil na tvář. Pak se odtáhl. "To nejde, Emily. Stále je tu Hela a Daphne. Není šance." 

"Šance tady je. A je hrozně riskantní, přesto tady je. A to je tohle," zamumlala jsem a nechala Kaemny Nekonečna se objevit na mojí dlani. 

Pietro sebou prudce škubl. "Emily, to ale-" 

"Hela ani matka nejsou tak silné na to, aby ty Kameny zvládly. Pokud bych se jich vzdala v pravý čas, dokážou je zničit," vysvětlila jsem mu. 

Jeho tvář se stáhla v nepřístupném výrazu. "Emily...pokud se jich vzdáš, tak-" 

Kývla jsem. "Ano. A tentokrát definitivně. Zkus mě pochopit, Pietro. Nechci umřít jako králík. Jsem Avenger, ačkoliv své schopnosti už nemám. A Avenger zemře při obraně kohokoliv. Ty Kameny mě možná drží při životě, ale k čemu mi to je když se odsud nemůžeme dostat?" 

"Nenechám tě to udělat, Emily. Jsi moje všechno. Ztratím tebe, ztratím všechno." 

Stiskla jsem mu ruku. "Musíš. Pokud se máš odsud někdy dostat, tak teď. Ale musíš mě to nechat udělat. Oba víme, že nás Tony nemůže najít. Jinak by se sem za těch několik měsíců už dávno dostali."

"Chráníš Zemi, ale ubližuješ sobě," namítl. 

Povzdechla jsem si. "Já vím. A přesto se ti nepodaří mi to vymluvit. Víš to." 

Bolestně zavřel oči. "Kdy to hodláš udělat?" 

Sklopila jsem pohled k přikrývce. "Pokud ty testy jsou poslední...tak asi zítra." 

Pak náhle vstal a praštil do stěny. "Proč tohle děláš?! Proč nedokážeš být sobecká a-" 

"Sobecká, jako ta tvoje bloncka?! Promiň, ale to fakt neumím!" vyštěkla jsem. "Dělám to proto, aby jsi měl budoucnost! Aby jsem se nemusela dívat na to, jak mi umíráš před očima!"

"A já se na to snad dívat mám?!" 

"A kdo říkal, že u toho máš být?! Pokud to jsou poslední testy, Hela u toho bude taky! Je to skvělá příležitost." 

"Dělej si co chceš, jsi přece velká holka," zavrčel, odešel do koupelny a práskl za sebou dveřmi. 

Škubla jsem sebou. Potom jsem si k sobě přitáhla deku a zabalila se do ní. Jak moc nás dokázala Hydra rozeštvat? 

°

Když jsem se ráno probudila, Pietro už stál opřený zády o dveře a pozoroval mě. Pohlédla jsem mu do tváře a skousla si ret. "Dobré," špitla jsem. 

Neodpověděl mi, jen kývl. 

Povzdechla jsem si a vstala z postele. Šla jsem se vysprchovat a na sebe si pak vzala obyčejné černé legíny a bílé tričko. Nemělo cenu, abych se nějak super oblíkala. 

Když jsem vyšla z koupelny, Pietro ke mně přišel, chytil mě za obě zápěstí a opřel o zavřené dveře koupelny. Pak se dravě zmocnil mých rtů, což jsem nečekala. Spodní ret mi skousl a rukama bloudil po těle. 

Opřela jsem se o dveře a tiše zasténala. Tolik mi ty jeho doteky chyběly. 

Když se na chvíli odtáhl, pohlédl mi do očí. "Nenechávej mě tu samotnýho, prosím," zašeptal. 

"Pokusím se přežít," špitla jsem, přičemž jsem se pokusila uvolnit ruce z jeho sevření. Nepodařilo se mi to. "Musíme jít, Pietro. Nebo tě matka přetrhne." 

"Je mi to jedno," zavrčel a rty přitiskl na můj krk. 

Vjela jsem mu rukou do vlasů. Tak ráda bych veškerý čas zastavila jen v téhle chvíli. Ale to nejde. Po chvíli jsem ho od sebe odtlačila. "Jdeme." 

Poraženecky přikývl. "Dobře." Vzal mojí ruku do své a vydali jsme se ven. 

Když jsme došli na místo, kam už dosahovaly kamery, Pietro došel za mě a začal mě postrkovat dopředu, aby působil realističtěji. 

Zastavila jsem se před místností, ve které se mnou prováděli pokusy. Dveře se samy od sebe otevřely a vešla jsem dovnitř. 

Pietro už dál nemohl, proto mi věnoval poslední pohled a zmizel. 

Doktorka, která tu už čekala, mě přivázala ke stolu a do žíly mi zavedla kapačky. 

"Tak co to bude dneska?" zeptala jsem se nabručeně. 

"Specialitka, Emily. Však uvidíš sama," ozval se matčin hlas. 

Protočila jsem očima. "No to doufám, ty vaše sračky mi moc dobře nedělají." 

"Uvidíme kdo se bude smát nakonec, Starková," řekl něčí hlas. 

Škubla jsem sebou a pokusila se zjistit, odkud ten hlas přišel. 

Něčí postava vystoupila ze stínu. Hela. 

"No tak ty to rozhodně nebudeš," usmála jsem se na ní. 

Helin obličej se roztáhl do pobaveného úsměvu. "Jen se neboj, Starková. Tohle se ti bude-"

"Maximovová," opravila jsem jí. 

Bohyně Smrti se zamračila. "Opovaž se mi ještě jednou skočit do řeči a-" zarazila se, když se po celé budově rozezněl alarm. 

Očima jsem zatěkala kolem sebe, snažíc se zjistit co se děje. 

"Madame, někdo na nás útočí," oznámil Oliver, který se tu nějak objevil. 

Hela s Daphne si vyměnily pohled. Pak se matka na mě podívala. "Dokončete to. My je zdržíme!" rozkázala a obě dvě zmizely v oparu mlhy. 

Vyděšeně jsem se podívala na doktorku, která se ke mně blížila s injekční stříkačkou. Začala jsem se vrtět a pokoušet se nějak utéct. Nebylo to k ničemu. Řemeny byly příliš silné na to, abych je nějak roztrhla. 

Ve chvíli, kdy mi doktorka napíchla žílu, do místnosti kdosi vtrhl. "Emily!"

Otočila jsem hlavu k zachránci. Na prahu dveří stál Bucky, držíc v ruce Glock, kterým mířil na doktorku. 

"Ani hnout nebo se to sérum do jejího těla dostane!" zaječela doktorka. 

Bucky se na mě podíval a cosi mi začal naznačovat očima. Nejdřív se díval za mě, pak na doktorku a pak na skalpel, který ležel přímo u mojí ruky. 

Zamrkala jsem na znamení, že chápu. Bylo to jednoduché na pochopení. Prostě někdo odvede pozornost a já doktorku zkusím bodnout. Lehké by to bylo ve chvíli, kdy bych měla volné ruce. 

Najednou jsem ucítila, jak řemeny povolují. Wanda...

Bucky zvedl ruce nad hlavu a pistoli pustil na zem. "Dobrý, ustupte od ní, dobře? Hlavně v klidu." 

Doktorka se zasmála. "Doopravdy si myslíš, že bych-" Ani to nestihla dokončit, když jí skalpel podřízl hrdlo. 

Okamžitě se ke mně rozeběhl a vzal mě do náruče. "Avengers, mám Emily. S Wandou jí bereme do quinjetu," oznámil do komunikátoru. 

"Bucky, počkej. Nesmíte Pietrovi ublížit. On je s námi a-"

"Já vím, Emily. Wanda s Amy nám to řekly. Musíme tě dostat pryč," přerušil mě a vyběhl se mnou pryč. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Omlouvám se, že včera nevyšla kapitolka, ale byla jsem na Labyrintu 3...a brečela jsem u toho :/ 

Tak doufám, že jste s dnešní kapitolkou spokojení :3 

a) Máme tady zjištění, že Emily čeká poslední test.

b) Poté je tu zjištění, že naše hrdinka hodlá spáchat sebevraždu, aby zničila vlastní matku a Helu. 

c) Pak je tu útok Avengers, kteří naší Emily vysvobodí :3 Nevím jak vám, ale mně přijde Bucky strašně roztomilý, když jí zachránil :3 :3 

Love you, guys <3