17. - "Jsem tu s tebou, tati."
Netrvalo ani několik dní a Tony zařídil Peppernin pohřeb. Původně jsem se nechtěla zúčastnit, ale pak mě k tomu donutil Tonyho stav. Nebyl v pořádku, ostatně kdo z nás byl. Já s Wandou jsme byly psychicky v háji kvůli Pietrovi, ti ostatní, kteří Pepper znali líp, byli kvůli Pepper.
Když konečně nastal čas, že bychom měli pomalu odjíždět, dodělala jsem si vlasy. Slzy jsem zadržovala jen silou vůle.
Na pohřeb jsem zvolila obyčejné černé šaty, černé lodičky a černé krajkové psaníčko s řetízkem. Na krk jsem si připnula přívěsek od Pietra. Vlasy jsem si trochu vyžehlila, jinak jsem je nechala být. Na makeup jsem se radši totálně vykašlala, stejně by se rozmazal.
Ozvalo se klepání na dveře. Pak se dveře hned otevřely a dovnitř vešel Steve, který měl na sobě kvádro. "Emily? Je čas," řekl tiše.
Pokývala jsem hlavou. "Jak je Tonymu?" zeptala jsem se ještě.
Kousl se do rtu. "Není to moc dobré. Od toho dne, kdy...zemřela, jen pije. Ztrácí se nám, Emily. Jsi jediná osoba, která mu může pomoct. Odlož svůj plán," zašeptal.
Sklopila jsem pohled k zemi. "Já vím. Ale nemůžeš po mně chtít, abych upustila od toho plánu. Nemůžeš po mně chtít, abych seděla na zadku, zatímco je Pietro někde pryč. Jsem rozhodnutá, Steve. A ani ty, ani Tony mě nemůžete odradit."
Povzdechl si. "Proč jsem tohle očekával? Ačkoliv tím ublížíš nám všem, nechám tě jít. Mám tě rád, Emily. Nejdřív se ale rozluč s Tonym, než odejdeš," poradil mi.
Pousmála jsem se a zvedla k němu oči. "Díky, Steve. Budete mi hrozně chybět," zamumlala jsem.
Ušklíbl se a sevřel mě v náručí. "I ty nám, Emily. Ale až ho najdeš, slib mi, že se vrátíte zpátky."
"Neboj. Až ho najdu, naklušeme sem," ušklíbla jsem se a odtáhla se od něj. "ale slib mi, že budeš Tonymu oporou. Dokud se nevrátím, bude někoho u sebe potřebovat."
Přikývl. "Dám na něj pozor. Slibuju."
Pousmála jsem se. "Díky, Cape," mrkla jsem na něj a vyšla z ložnice. Okamžitě jsem zamířila do obýváku, kde byli shromážděni téměř všichni. Chyběl jen Tony. "Kde je Tony?" zeptala jsem se ostatních.
Rhodey si vyměnil pohled s Wandou, pak se podíval na mě. "Tony je v ložnici, Em," řekl.
Pokývala jsem hlavou. "Dojdu pro něj, připravte se," zamumlala jsem, hned na to jsem se vydala k Tonyho ložnici. Zaklepala jsem na dveře.
"Ano?"
Otevřela jsem je a vešla dovnitř. "Tati...je čas," zašeptala jsem. Rvalo mi srdce ho tak vidět.
Tony seděl na své posteli, v ruce svíral fotografii v rámečku. V té druhé zase skleničku plnou alkoholu, ale nevypadalo to, že by pil. V očích, které na mě upřel, měl smutek a ohromnou bolest. "Nezvládnu to," řekl tiše.
Posadila jsem se k němu na postel. "Tati, kdo jsi?"
Povytáhl obočí. "Anthony Edward Stark. Syn Howarda a Marie Starkových," hlesl.
Usmála jsem se. "Pamatuješ slova, která jsi mi říkal? Starkové se nevzdávají. Jsi můj otec. Vždycky jsi všechno zvládl. Byl jsi tady pro mě ve chvílích, kdy jsem myslela, že je konec. A nyní jsem tady pro tebe já," zašeptala jsem a objala ho kolem ramen.
Tony mi položil hlavu na rameno. "Mám tě rád, Emily. Slib mi, že mě neopustíš," zamumlal.
Ztuhla jsem. Tím se všechno komplikuje. Chtěla jsem odejít, abych se pokusila najít Pietra. Ale touhle větou to Tony celé ztížil a zkomplikoval.
Když jsem neodpovídala, podíval se na mě. "Že ne?" zašeptal.
Povzdechla jsem si. "Ne. Neopustím," špitla jsem a políbila ho na čelo. Těmi slovy jsem zanevřela nad svým plánem. Prozatím. "nikdy tě neopustím, tati."
Pokýval hlavou a pak se zvedl. "Musíme jít, Emily..." řekl. Jeho hlas se náhle změnil. Zchladl, jakoby se snažil ten zármutek zakrýt.
Taky jsem se zvedla a vzala ho za ruku. "Zvládneme to, tati. Společně," špitla jsem a společně jsme vyšli z jeho ložnice. Došli jsme do obýváku, kde čekala jen Wanda s Clintem a Steve s Nat.
"Tak můžeme vyrazit?" zeptala se Wanda, která ruce měla kolem bříška. Přeci jen sedmý měsíc těhotenství se podepíše na každé.
Clint, který stál vedle ní, jí objímal kolem ramen. Ve tváři měl vepsaný smutek, stejně jako všichni.
Pokývala jsem hlavou. "Jdeme."
Všichni jsme sjeli do garáží, kde na nás čekaly limuzíny. Na místo řidiče si sedl Clint. Nat, Wanda a já jsme nastoupily a posadily se k sobě. Tony se Stevem se rozsadili kolem nás.
"Připoutat, lidi. Nechceme přece nějakou nehodu," řekl Clint, snad aby odlehčil atmosféru. Nepodařilo se mu to, proto se věnoval jen řízení.
Přehodila jsem si nohu přes nohu a jen tupě hleděla do země. Myšlenky se mi točily kolem Pietra. Trápila jsem se. Kde je? Je v pořádku? Neubližuje mu?
Když konečně Clint zastavil, vystoupila jsem jako první. Poté jsem pomohla Wandě a Nat. Ty si pak převzali Clint se Stevem a vešli do síně.
Ohlédla jsem se, abych zjistila kde zůstal Tony. Uviděla jsem ho stát u náhrobku, který byl nedaleko. Došla jsem k němu. "Tati?" zašeptala jsem se. Pak mi pohled padl na dvě jména, vyrytá do kamenu.
Maria a Howard Starkovi.
Tony si povzdechl. "Nikdy si neodpustím to, jak jsem se choval. Jako spratek. Nevážil jsem si jich. Hlavně otce ne. Mámu jsem miloval, ale otce jsem proklínal. Máma mi tehdy, když odjížděli, říkala, abych se s nimi rozloučil. Netušil jsem ale, že je vidím naposledy."
Položila jsem mu ruku na rameno. "Tati...nikdo z nás nikdy nemůže vědět, kdy ho jeho milovaní opustí. Ve chvíli, kdy si myslíme, že máme všechno, nám to někdo vezme. Odstřihne nás od lidí, které milujeme. Život, který jsme znali, se nám zhroutí jako domeček z karet," zašeptala jsem, zatímco jsem myslela na Pietra. Nemohla jsem stále uvěřit tomu, že mi ho vzali. Že mi vzali člověka, který za mnou vždycky stál. Nikdy mě nezradil. Vždy jednal v nejlepším zájmu nás dvou.
Tony se na mě podíval. "Omlouvám se, Emily. Neuvědomil jsem si, že i ty jsi přišla o milovaného. Ale slibuju ti, že ho najdeme. Nenechám svojí jedinou dceru smutnit," řekl a vzal mě za ruku. "připravená?"
Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. "Jsem s tebou, tati."
Pousmál se, ale pak nasadil ledovou masku a vstoupili jsme do sálu. Posadili jsme se na první lavici, která byla určena pro rodinu a nejbližší.
"Sešli jsme se dnes zde, abychom uctili památku Virginie Pepper Pottsové. Tato dáma byla velice neobyčejná. Nejen pro svou povahu, ale hlavně přinesla do tohoto světa mnoho dobra. Nyní prosím Anthonyho Starka, aby řekl pár slov o slečně Pottsové," řekl řečník a přenechal Tonymu prostor.
Tony vystoupil na pódium a přisunul si k sobě mikrofon. "Ehm...Pepper byla úžasná žena, která to se mnou vydržela vážně dlouho. Milující, trpělivá, laskavá a přesto ostrá a tvrdá. Byla to nejlepší přítelkyně, kterou jsem kdy měl. Můj život se zcela změnil, když nás opustila. Nebýt mojí dcery, už bych tu nebyl ani já. Nejen že mě zachránila, ale jen kvůli ní tu zůstávám," řekl a na chvíli se odmlčel. Poté pozvedl pohled ke stropu. "doufám, že jsi tam šťastná, Pep." Poté sešel z pódia a posadil se zpátky.
Řečník poté zatáhl těžké černé závěsy a všichni jsme povstali, abych naposledy uctili padlou. Poté jsme se začali rozcházet.
Zůstala jsem tam jako jediná. Slzy jsem nechala téct po tvářích. Pepper pro mě byla jako matka, kterou už jsem potom neměla. Starali se o mě s Tonym jako příkladní rodiče.
Když jsem tam tak stála, pomalu mi docházelo, proč se musím od Avengers trhnout. Pokud to neudělám teď, kdy jsou oslabení, už se mi to nepovede. Z psaníčka, které jsem svírala v ruce , jsem vytáhla několikrát přeložený list papíru. Byl to dopis, který jsem přepisovala několikrát. Dopis na rozloučenou.
Ohlédla jsem se, abych zjistila zda za mnou nikdo není. Byla jsem sama. Proto jsem položila dopis na lavici, kde jsem seděla. "Omlouvám se," zašeptala jsem a teleportovala se pryč.
Nechtěla jsem jim ublížit, ale takhle to pro všechny bude lepší. Já najdu Pietra a oni se vzpamatují z utržených ran.
Ahoj, zlatíčka :3
Dneska jsem tu s novou kapitolkou o hodinu dřív xD Milujte mě :D :D
Takže...konal se pohřeb Pepper, při kterém měl Tony projev.
Pak jsme se dozvěděli, že Emily měla něco v plánu, o čemž nějak věděl i Steve. :3 :O
Poté rozhovor Emily s Tonym u náhrobku jeho rodičů...to mi rvalo srdce :(
A nakonec se Emily rozhodla a odešla. :/ Jak to vezmou ostatní? A co si myslíte, že se děje s Pietrem?
Love you, guys :*
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top