Pepper jsme hledali několik dní, ale přesto jsme žádnou stopu nenašli. A nebyla jsem jediná, koho to štvalo. Hlavně Tony z toho byl špatnej, čemuž se ani nedivím. 

Došla jsem na terasu a opřela se o zábradlí. Čas, kdy na horizontu bylo slunce sotva vidět, byl docela kouzelný. Probouzející se New York. Růžová obloha, která kontrastuje s tou noční. Nádhera. 

"Co tu děláš tak brzy?" ozval se vedle mě něčí hlas. 

Ohlédla jsem se a uviděla Steva. "Ahoj," zívla jsem a zvedla se. 

Povytáhl obočí. "Emily, ty jsi zase nespala?" zeptal se ustaraně. 

Pokrčila jsem rameny. "Už to tak vypadá. Pokouším se Pepper najít, ale-" 

"Ale když nebudeš vyspalá, moc nám nepomůžeš. Není to poprvý, co takhle nespíš," přerušil mě, zatímco se zamračil. 

Protočila jsem očima. "Už kvůli Tonymu jí musím co nejdřív najít," namítla jsem. Trochu jsem se zapotácela a nebýt jeho paží, asi bych skončila na zemi. 

"Říkal jsem to," povzdechl si a vzal mě do náruče. "k vám do ložnice se neodvážím, ale odnesu tě na gauč. Opovaž se nespat až se vrátím," pohrozil mi ještě. 

Omotala jsem ruku kolem jeho krku. "Jasně, Cape," zabrblala jsem a zabalila se do deky, když mě položil na gauč. 

Kývl na mě. "Prospi se, pak to zkusíme znovu," řekl a zmizel ve výtahu. 

Přitáhla jsem si deku až pod bradu a zavřela oči, pokoušíc se usnout. Ale nějak to nešlo. Cítila jsem se divně. Nervózně, jakoby se mělo něco stát. Jakoby se blížilo něco zlého. Něco silnějšího. 

°

"Kolikrát už se to stalo?" 

"Nevím, tenhle týden už potřetí." 

"Musíme jí hlídat. Nelíbí se mi to. Nemůže nespat. Pokud Hela má zaútočit, musíme být připraveni. Pokud nebude spát, moc připravená nebude."

"Já vím. Proto asi budeme muset postavit hlídky." 

"To pak ale budeme v nevýhodě. Musíme zapojit Friday." 

Pomalu jsem otevřela oči. Celý rozhovor jsem vyslechla. Bavili se o mně. A rozhodně se mi nelíbilo to, co říkali. "Hele, co kdybyste ze mě přestali dělat malý dítě?" zabručela jsem.

Ti dva, kteří se o tom bavili, se ke mně otočili čelem. Jistě. Tony a Steve...

Založila jsem si ruce na prsou a posadila se. Fakt se mi přestává líbit, že ze mě dělají malý děcko. 

"No ještě se uraž," zamračil se Tony. 

"A budu," odsekla jsem mu. "pokouším se najít Pepper a úmyslně mi to sabotujete." 

"Nikdo ti to nesabotuje, ale musíš přeci někdy spát," uklidňoval mě Steve. 

Zvedla jsem se z gauče. "Fajn. Jdu do ložnice, kdyby jste to chtěli vědět," prskla jsem a vydala se do pokoje. 

"Co že je tak náladová?" zeptal se Steve Tonyho. 

"Asi má krámy," špitl Tony. 

"Ne, má hlad," zavrtěl hlavou Steve. 

Ani jsem se na ně neotočila a jen zvedla prostředníček, čímž jsem u obou vyvolala salvu smíchu. Vklouzla jsem do pokoje, doufajíc že Pietro ještě spí. Ale opak byl pravdou. 

Ležel na posteli, oblečený. Ruce měl založené na prsou a mračil se, což nevěstilo nic dobrého. 

Pousmála jsem se. "Eh...Dobré ráno," zkusila jsem to. 

"Ty už jsi zase nespala," řekl chladně. Nebyla to otázka, nýbrž konstatování. 

Podrbala jsem se na zátylku. "No...jakoby jo, ale..." zarazila jsem se, když povytáhl obočí. Odfrkla jsem si. "Fajn, jo, nespala jsem. Hledala jsem Pepper," vybouchla jsem vztekle. 

"Měla bys-" začal, ale to byla poslední kapka. 

"Tak mi to začni vyčítat ještě ty! Něco není v pořádku, cítím to! Musím Pepper najít dřív než Hela zaútočí," hájila jsem se. Okamžitě jsem se chytila židle, abych se udržela na nohou. 

Pietro se okamžitě zvedl a podepřel mě. "Musíš si odpočinout, lásko," řekl, vzal mě do náruče a přenesl na postel. 

Vzala jsem ho za ruku. "Promiň," špitla jsem omluvně. 

Posadil se na kraj postele. "Nic se neděje. Ale musíš chodit spát. Pokud Hela má zaútočit, musíš být vyspalá. Ty, která chrání dva Kameny Nekonečna," řekl a pohladil mě palcem po kloubech. 

Podívala jsem se mu do očí. "Budeš tady se mnou?" požádala jsem ho se štěněcím pohledem. 

Přikývl a vlezl si ke mně do postele. Pak mě objal kolem pasu, čímž si mě přitáhl k sobě. 

Položila jsem mu hlavu na hruď. "Bojím se," svěřila jsem se mu. 

"Všichni se bojíme, lásko. A je to právě strach, který nás dělá silnějšími. Vzdorovitějšími. A hlavně statečnějšími. Ale ty nepotřebuješ strach. Ty potřebuješ nás. Potřebuješ oporu. A tu máš. Proto, až ta mrcha zaútočí, se s ní utkáš a porazíš jí. Stejně jako jsi porazila Thanose," řekl tiše a políbil mě do vlasů. 

Přivřela jsem oči. "Thanose jsem porazila díky Visionovi. Kdyby mi nedal jeho Kámen, nikdy bych to nezvládla," odporovala jsem. Byla to pravda. Díky Kamenu Mysli jsem ho donutila pohlédnout na všechny jeho zločiny. 

Povzdechl si. "Prostě si část zásluhy nevezmeš, co?" 

Zavrtěla jsem hlavou. "Nemám jakou. Lokiho porazil Hulk, Ultrona Vision s Tonym a Stevem. A nakonec Thanose Vision," popřela jsem to. 

Podíval se na mě. "Paní Maximovová, začíná mě to nudit," ušklíbl se. 

Škubla jsem sebou. Nezvykla jsem si na to. Paní Emily Stark Maximoff. Nadzvedla jsem se. "Neříkal jste, pane Maximove, že mám odpočívat?" ušklíbla jsem se a provokativně ho pohladila po tváři. 

Přetočil se nade mě. "Možná něco v tom smyslu jo," řekl těsně předtím než mě políbil. 

Obmotala jsem mu paže kolem krku, čímž jsem si ho přitáhla blíž k sobě. Neumím si ani představit, že bych o něj přišla. Na to ho až příliš miluju. Je pro mě příliš důležitý. 

Odtáhl se ode mě. "Miluju tě, Emily," zašeptal a lehl si zase zpátky. 

Pousmála jsem se. "I já tebe." Pak jsem na chvíli zavřela oči a nechala se vtáhnout do bezesného spánku. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Ano, kapitola je tu se zpožděním, ale včera nebyl čas a nebyl ani nápad :/ Tahle kapitola je slabá, čehož si všichni všimneme :/ :/ 

Každopádně, myslíte si, že by Emily měla hledat Pepper i přes únavu nebo by měla být připravená na boj s Helou? 

Love You <3