Od mého zatčení uplynulo několik dnů. Musím uznat, že Stevovi a Clintovi jsem pěkně zavařila. Jen tak jim to neodpustím. Vždyť se ke mně chovali jako k vrahovi. Ale musím uznat, že vítězoslavné pohledy Wandy a Nat byly úžasné. 

Každopádně, dneska mě čeká nejdůležitější den v mým životě. Dnes se konečně s Pietrem vezmeme. Nemůžu se dočkat, protože jsme na tenhle den čekali strašně dlouho. Vždycky nám to někdo překazil, ale tentokrát už ne. Jen je tu jedna věc, které se bojím. A to je ta vize. Musím Pietra ochránit za každou cenu. 

Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. 

"Dále," vyzvala jsem příchozího. 

Dveře se otevřely a po chvilce zase zavřely. 

Otočila jsem se a uviděla Pietra. Pousmála jsem se. Nat s Wandou nám totiž zakázaly se vidět, protože to údajně nosí smůlu. Ale cožpak to jde vydržet? 

Přešel ke mně a objal mě kolem pasu. "Už se těším," zašeptal. 

"To i já," špitla jsem, vyhoupla se na špičky a opřela si čelo o to jeho. "za pár hodin budu Maximovová. Je to...neuvěřitelné. Tolik jsme toho prožili a konečně budeme svoji." 

Pohladil mě po vlasech. "Budeš nádherná, věřím v to. Wanda s Nat si daly záležet, aspoň co říkal Sam," usmál se. 

Zvedla jsem k němu oči. "Miluju tě," zamumlala jsem.

V očích se mu zablesklo. "I já tebe, princezno," zašeptal a políbil mě. 

Jednou rukou jsem mu vjela do vlasů, tou druhou ho objala kolem krku. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se ze mě stane paní Maximoff. 

Odtáhl se ode mě. "Musím jít, aby mě tu nenašly. Uvidíme se u oltáře, lásko," mrkl, líbl mě na rty a odešel. 

Přešla jsem k oknu a usmála se. Už abych tam stála. U něj. Jako jeho manželka. Hrdá a přesto tak jemná. Tvrdá a přesto tak laskavá. 

Náhle se prudce otevřely dveře. 

Otočila jsem se a tentokrát uviděla Nat s Wandou, které s sebou nesly několik tašek. 

"Není času nazbyt, sedni si do křesla a nech nás dělat naší prací," vyzvala mě Wanda. 

Přikývla jsem. Posadila jsem se do křesla a nechala je, aby se mnou udělaly cokoliv. Vlasy si na starost vzala Wanda, makeup zase Nat. 

"Tak a je hotovo," řekla spokojeně Wanda, když asi po hodině a půl skončily. 

Otevřela jsem oči. Wanda mi vlasy spletla do volného copu na zádech, do kterého vetknula květinové ozdoby. Nat mi zase makeup udělala narůžovělý, s tenkou linkou. Rtěnku mu dala žvýkačkovou, která to krásně doplňovala. "Páni, překonaly jste se," pokývala jsem uznale hlavou. 

"A to není zdaleka to nejlepší," řekl s úsměvem Nat a podala mi svatební šaty se stříbrným lemováním. K tomu bílé krajkové lodičky na podpatku a bílý závoj. "Budeš opravdová princezna."

Pusu jsem v úžasu otevřela. "Vy jste moje nejmilejší družičky!" vypískla jsem nadšeně a vzala si všechno na sebe. 

"Ještě tohle," dodala Wanda a vtiskla mi do dlaní svatební kytici, která byla udělaná do fialové barvy. 

"A teď se vrhneme na vás," usmála jsem se, odložila kytici na postel a donutila Wandu, aby se posadila na křeslo. Její vlasy si vzala Nat, já zase makeup. 

Na očích jsem jí vytvořila narůžovělé kouřovky s tlustou černou linkou. K tomu nádhernou červenou matnou rtěnku. 

Nat jí zase vlasy stáhla do copu, které přehodila na druhé rameno a pár pramínků nechala splývat. 

K tomu jsme jí přidaly fialové šaty s ozdobou v pase a bílé páskové boty na malém podpatku. 

"Vy jste úžasný," vydechla Wanda, když se uviděla. 

Ušklíbla jsem se. "Starkova dcera přece musí být, ne?" 

Nat se posadila na židli a tentokrát jsem si její vlasy vzala na starost já. Wanda zase makeup. 

Vlasy jsem jí jen natočila, aby jí splývaly po ramenou. Wanda jí na očích vytvořila bronzové kouřovky s černou linkou. Rtěnku přidala růžovou, což jí hodně slušelo. Daly jsme jí stejné šaty, jako Wandě, a k tomu černé semišové boty. 

"Wow," vydechla Natasha, když se prohlédla v zrcadle. "je to fakt nádherný." 

Podívala jsem se na budík, který byl na mém nočním stolku. "Kolik máme času?" 

Nat se podívala na budík. "Asi hodinu, takže musíme jít. Tony se Stevem a Clintem mají za úkol odvést Pietra a my tam přijedeme později," řekla a vzala do ruky telefon. "Steve? Můžete jet, my přijdeme později." 

"Dobře," ozvala se Stevova odpověď a típl hovor. 

Přešla jsem v těch nádherných šatech k oknu, kde se pomalu začalo stmívat. 

"Em, děje se něco?" zeptala se Wanda, která si mě všimla. 

Podívala jsem se na ní. "Wando...měla jsem...vizi. Bojím se, aby se nenaplnila," vymáčkla jsem ze sebe nervózně. 

Položila mi ruku na rameno. "Jen mluv. O co jde?" 

Zhluboka jsem se nadechla. "Viděla jsem mě a Pietra u oltáře. Když se oddávající zeptal, zda má někdo něco proti, ozvala se žena v kápi. Když si jí sundala, zjistila jsem, že je to Carterová. Vytáhla pistoli a namířila na mě, ale vystřelila na Pietra. Ten mi zemřel v náručí. Nechci, aby se to stalo. Musíš mi pomoct. Musíme prověřit každou osobu, která se tam objeví. Prosím, Wando," požádala jsem ji. 

Přikývla. "Pomůžu ti ochránit bráchu. Nikdy bych nikoho nenechala, aby mu ublížil. Hlavně ne dneska," pousmála se. "bude to v pořádku, neboj se. Zvládneme to." 

I Nat se k nám přidala. "Emily, jsme tam všichni Avengers, do toho ještě pár agentů S.H.I.E.L.D.u. Nikomu se nic nestane," usmála se. 

Náhle jí zazvonil telefon. Přejela prstem po displeji a podívala se na zprávu. "Už odjeli. Můžeme vyjít," kývla a všechny tři jsme vyšly z pokoje. Došly jsme do obýváku, kde na nás čekali Bucky, Sam, Rhodey, Bruce a Thor. 

První si nás všiml Bucky, kterému spadla brada skoro až na zem. "Páni, vy jste vážně nádherné," vydechl, čímž upoutal pozornost i těch ostatních. 

Jejich reakce byly vesměs stejné, což mi přišlo přehnané, ale budiž no. Sešly jsme dolů po schodech, až k nim, a zastavily se. 

"Slečno, limuzíny již čekají," oznámila mi Friday. 

"Díky, Friday," pousmála jsem se a všichni jsme sjeli dolů výtahem. Tam jsme nastoupili do limuzín. Já, Nat, Wanda a Bucky do jedné. Do druhé zase Sam, Rhodey, Bruce a Thor. 

Když Bucky řídil, začala jsem se klepat. Popravdě, jsem hrozně nervózní. Hrozně moc. 

Wanda mě vzala za ruku a chlácholivě ji stiskla. "Všechno bude dobré, slibuju," zašeptala. 

Pousmála jsem se na ní a přikývla. "Díky, Wando," špitla jsem. 

Po několika minutách jízdy, Bucky konečně zastavil. "Jsme tady, dámy," otočil se na nás. Pak vystoupil z auta a otevřel nám dveře. 

První vystoupila Nat, pro kterou si přišel Steve. Potom šla Wanda, kterou si převzal Clint. 

Zhluboka jsem se nadechla. Teď nebo nikdy. Opatrně jsem vystoupila z auta. 

Tony, který stál u auta, si mě prohlédl a usmál se. Poté ke mně přešel a přehodil mi závoj přes obličej. "Jsi překrásná, Emilym" řekl tiše, přičemž mi nabídl rámě. 

Chytila jsem se ho. "Jsem nervózní, tati. Hrozně moc," svěřila jsem se mu. 

"Zvládneš to. Jsi moje dcera, nezapomínej. Jsi Stark. Vždycky jsi byla Stark. Mysli jen na něj, ignoruj všechny ty ostatní. Nic se nestane," řekl s úsměvem. 

Zvedla jsem k němu oči. "Díky." 

"Nemáš zač, holčičko. Musíme jít," zamumlal, když všichni ostatní odešli do sálu. 

Přikývla jsem. "Tak půjdeme," špitla jsem a vykročili jsme k zavřeným dveřím. Ke dveřím, které když se otevřou, otevřou se dveře nového života. Zahodím ten starý. Už nebudu Emily Stark.

Už budu Emily Stark Maximoff.

Ahoj, zlatíčka :3 

Takže tu máme událost, na kterou jsme hodně dlouho čekali :D A to je Emiliina a Pietrova svatba xD 

Co myslíte, stane se ta vize, kterou Emily měla v první kapitole? 

Naruší někdo celou svatbu nebo všechno proběhne v pořádku?

Love you :* 

BTW. Líbí se vám tenhle Button? Nebo máte raději normální podpis? :D