"Ahoj světe! Právě jsem se probudila z dokonalýho snu o Bohu. Tedy ne o Bohu jako doslova, ale o školním Bohu, kterého naprosto žeru! Protože on je ten nejvíc boží člověk na celé zatracené planetě! Když ho vidím, jak jde po chodbě a těma jeho ďolíčkama na tváři naprosto se mi podlamují kolena. Nebo když si prsty pročísne ty jeho dokonale blonďaté vlasy, kterýma následně trochu pohodí, aby si udělal přirozený rozcuch. A ty jeho oči! Nebesky modré oči, které se do vás propalují, jako dva modré žhavé uhlíky. Tak jo tohle nebylo moc dobré přirovnání, ale snad mě chápete.
On je prostě chodící dokonalost a já si v jeho přítomnosti roztékám, jako máslo na pánvičce. 

A teď vážně. Ahoj já jsem Hope, miluju své jméno, protože je i mou motivací k tomu, abych něco dokázala. Jsem vlastně svoje vlastní motivace.  
Myslím, že jsem dost chytrá, tedy alespoň chytřejší než většina lidí mého věku. Jo a je mi 16 let. A miluji hudbu!  Chodím na uměleckou školu.
A vy všichni vítejte na mém blogu! Tohle je můj první příspěvek, takže jsem trochu nervózní, že bude stát za prd, ale snad se najde alespoň jedna milá duše, které se to bude líbit.
A tím bych asi pro dnešek skončila, musím do školy a už tak mám zpoždění.
Mějte se krásně
With hope, Hope*"

Zavřu laptop, popadnu svoji tašku a pádím do školy. Na rohu mé ulice by mě snad měla čekat kamarádka, jestli mě nechá přijít pozdě samotnou utopím ji!
Moje kamarádka se jmenuje Valeria, ale všichni jí říkají Val nebo Wall-E, jako ten robot nebo co to je.
Už jsem skoro na konci mé ulice, ale Val nikde nevidím, skvělý. Takže jsem v tom sama.
Se zamračeným obličejem si strčím sluchátka do uší a pustím si svůj oblíbený playlist.
Do uší mi začne zpívat Justin.

If I would've known, if I would've known
If I would have known it could have been you
If I had the chance, if I had the chance I'd make us brand new
I never wanted to be, wanted to be your remnants
No, but if I, if I would've known
If I would have known it could have been you, been you

Miluji hudbu! Což asi dokazuje to, že chodím na uměleckou školu. Na zpěv samozdřejmě.
Chodí sem i ten o kterém jsem psala a blogu. Jmenuje se Toby a je prostě dokonalej! Chodili jsme spolu už i na základku, ale on mě asi od 5. třídy ignoruje. A já vím proč. V 5. třídě jsem mu dala pusu přede všemi ve třídě a on utekl, protože se všichni začali smát. Ano, dětská láska, která u mě bohužel pořád přetrvává. Oba jsme sice úplně jiný než kdysi, ale pořád je to on a pořád jsem to já a pořád sním o tom, že to budeme někdy v budoucnosti my.
Tuhle věc o mě vědí jen dva lidi. Moje kamarádka Val a můj nejlepší kamarád Oliver.
S Olivere jsme kamarádi od... No vlastně nevím od kdy, asi odjakživa. A já si ho vážím jako nikoho jiného! Ale momentálně mi moc chybí. Jel totiž s rodinou na celý měsíc prosinec na dovolenou, takže i na svátky. Bude to poprvé, co nebudeme spolu a já se toho docela bojím.

Vypnu svůj playlist a z uší vytáhnu sluchátka. Mobil si strčí do kapsy a otevřu si dveře, abych mohla vstoupit do školy. Zrovna zvoní. Skvělý! Sprintem mířím ke své skříňce, zadám číselný kód a naházím do ní své věci. Ještě si vezmu učebnici a něco na psaní a mířím do třídy na první hodinu, biologii. Nesnáším biologii! Učí to ten nejdebilnější učitel z celé školy!

"Dobrý den, omlouvám se zaspala jsem." omluvím se, když vtrhnu do třídy.
"Collinsová už zase?! Jak si to představujete! Běžte si sednou na volné místo a dále nenarušujte moji hodinu!" kývnu a rozhlédnu se po třídě. Ach ne. Jediné volné místo je v lavici vzadu. Jenže to místo je vedle Tobyho Mctroye. Toho Tobyho! Za co mě trestáš?!
Povzdychnu si a zamířím ke svému místu. Zapluji do lavice a otevřu si učebnici. Od Tobyho jsem se odsunula co nejdál, nechci se ztrapnit.
"Ahoj Hope." vykulím oči a pomalu otočím hlavu na Tobyho.
"Ahoj Toby." usměje se a na tváři se mu udělají ty jeho neodolatelné ďolíčky.
Rychle se otočím zpátky na tabuli, protože se přistihuji, že na něj pořád zírám.
Do konce hodiny už se mnou Toby neprohodí ani slovo, takže se rozhodnu zapomenout na to, že mě pozdravil. Nejspíše to bylo za slušnosti.
*zvoní*
Konečně vydechnu vzduch, co jsem zadržovala snad celou hodinu a vyrazím ze třídy. Na chodbě zahlédnu Val. Její rudé vlasy září snad na 150 kilometrů daleko. Rychle za ní jdu.
"Ahoj, Wall-e" usměji se na ni a ona mě vtáhne do objetí. Vždycky to tak děláme.
"Ahoj, Hope, omlouvám se, ale musela jsem jít, mamka by mě zabila, kdybych zase přišla pozdě" usměje se na mě omluvně.
"V pohodě, Val neuvěříš vedle koho jsem seděla." povzdechnu si.
"To by si mi to nejdřív musela říct" zasměje se věčně pozitivní Val.
" Toby." řeknu jen
"Kde?!" začne se rozhlížet Val, jo jen pro info, ona je do něj taky zabouchnutá, ach to je děsný slovo.
"Ne Val! S ním jsem seděla! A řekl mi ahoj." vysvětlím jí nevzrušeně. Val jen otevře pusu, ale nic neřekne, protože zazvoní.

Celý den byl jedna velká honička a já vůbec nestihla mluvit s Val. Už jsem na poslední hodině. Na hodině zpěvu. Mám děsně ráda svoji učitelku, je hrozně milá a ochotná.
Jediná nevýhoda téhle hodiny je, že je spojená s hodinou hraní na nástroje. A kdo sem chodí? Toby!
Toby hraje na kytaru a klavír. Hraje nádherně, takže já se nemůžu soustředit na svůj zpěv.
"Tak jo Hope, zkus to ještě jednou, ve druhé sloce to bylo docela falešně." usměje se na mě učitelka.
Nadechnu se a začnu zpívat znovu od začátku. Zpívám písničku flashlight.

When tomorrow comes, I'll be on my own
Feeling frightened of the things that I don't know
When tomorrow comes
Tomorrow comes
..................................

Jsem asi v půlce sloky a uslyším, jak někdo hraje melodii k mé písni. Hraje společně s mým zpěvem. Vzniká z toho něco dokonalého. Je to hra na klavír. Otočím se abych zjistila, kdo je ten skvělý člověk.
A u klavíru vidím sedět Tobyho. Ale uvědomím si že to není Toby, kdo hraje na klavír. Protože Toby jen sedí a kouká do mobilu. Ale v téhle učebně už jiný klavír není.
Tahle učebna je ale propojená s ještě jednou učebnou, kde jsou další nástroje, takže tím se to alespoň vysvětluje. Přestanu zpívat. Klavír přestane hrát. Slyším kroky. A bouchnutí dveří. Ten člověk už je pryč.
"To bylo skvělé Hope!" obejme mě učitelka. Ona má hodně ve zvyku objímat lidi.
"Děkuji, to bylo díky tomu klavíru. Bylo to skvělé, když mě někdo doprovázel." usměji se, ale uvnitř jsem někde jinde. Chci vědět kdo to byl!

Domů odcházím smutná, protože chci poznat toho člověka, který tak skvěle hrál na klavír.
Bylo v tom tolik pocitů. Jako kdybych tomu člověku skrz tóny četla myšlenky. Bylo to prostě kouzelný.

Doma se zahrabu do peřin a zavolám Oliverovi.
"Ahojky Hope!" zvedne asi po jednom zvonění Oliver mobil.
"Ahoj Ollie, moc mi chybíš!" řeknu mu.
"Ty mě víc, princezno! Už jen 20 dní a budu doma, s tebou!" řekne mi do telefonu a všechny moje problémy jako kdyby zakopal hluboko pod zemský povrch.
Povím mu vše co se mi dneska stalo a nevynechám ani toho skvělého klavíristu.

"wow Hope, pár dní nejsem doma a ty jsi jako někdo jiný! Přeji ti aby jsi zjistila, kdo to je! A volej mi každý den, jasný?!" usměji se a souhlasím.
Ještě chvíli si voláme a pak se s ním rozloučím, protože musím dělat něco do školy.

Je 9 hodin večer, jsem naprosto mrtvá.
Převléknu se do pyžama a okamžitě usínám.
Za chvíli mě vzbudí zvuk příchozí zprávy od skrytého čísla.
"Nádherně zpíváš! Zamiloval jsem se do tvého  hlasu!"
přečtu si, ale jsem tak unavená, že hned upadám do hlubokého spánku, jen s jeho slovy v hlavě.
Poslední na co pomyslím, než totálně odpadnu je, že teď jsem si alespoň jistá, že je to kluk a příjde ještě více skvělý, než když jen hrál na ten klavír. Potřebuji vědět, kdo to je!
A pak už jen sním.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj! Vítejte v roku 2016, doufám, že si v něm splníte Vaše sny a tajné přání! Ze srdce Vám všem v tomhle fandím! Jak jste si užily Svátky a Silvestr?:)
Já skvěle s mými nejlepšími kamarády! :)
A taky Vám přeji opět pevné nervy do školy! :) A Všem deváťámkům, jako jsem já taky zvládnutí přijímaček a ať se všichni dostanete na své vysněné školy! :) Kam se tak hlásíte? Napište mi kdyžtak do komentu :))
Snad se díl líbi:)
Nahoře je Val, Wall-E, Valeria :) (Ariana Grande, ale jen kvůli těm vlasům!:D)
Ps. S tím jak vypadá Toby Vás budu ještě napínat, představte si ho samy :)):D

Tesa*