"Ahoj Val!" volám na moji rudovlasou nejlepší kamarádku.
"Ahojky Hope" vtáhne mě do jejího medvědího objetí "V pátek se zase pořádá ten večírek? Jinak, ten tvůj blog je skvělej!" začne se smát.
"Děkuju, jo a nesměj se mi, žádnýho kluka, kterého mi dohodí moje matka nechci!" smějeme se společně.
"No uvidíme, uvidíme... Musím jít, čau blbečku" rozloučí se se mnou a pocuchá mi vlasy.
"To jako vážně?!" volám za ní, jen se otočí, uchechtne a jde dál, typická Val.
*****************
Poslední hodina. To ty hodiny nemůžou zrychlit?! Už se nemůžu dočkat až budu doma! Dneska nemám zpěv a děsně mě to štve, potřebuji vědět, kdo je ten kluk!
"Collinsová a Henrick!" cože? O čem se bavil?
"Prosím?"
"Collinsová, mohla by jste mě alespoň jednou poslouchat?!"
"Já vás poslouchám!"
"Vážně?! Haha, a co jsem tedy právě tobě a panu Henrickovi oznamoval?!"
"Emm, nevím kdo je pan Henrick..."
"Proboha, Tom Henrick, nový student, včera jsem měl dlouhou přednášku o jeho zemi, vážně mě posloucháte?!" Kdo je sakra Tom Henrick?! Pár lavic přede mnou se na mě culí od ucha k uchu Tom, ten Tom, do kterého jsem ráno narazila. Za co?!
"Budete spolu dělat projekt o Globalizaci slečno Collinsová." Spolu?!
"Cože?!" vyhrknu na učitele, ten jen protočí oči a sbalí si svoje věci.

*zvoní

"Ahoj Hope, takže budeme ten projekt dělat u nás nebo u vás?" opře se o moji lavici Tom.
" Ahoj Tome, je mi to jedno, třeba u vás?"
"Oukej, dojdi ve 4 hodiny k nám." mrkne a odejde ze třídy. Můj bože!
Dobalím si zbytek věcí a běžím na domluvený oběd s Val.
A zase.
"Au, sakra!" spadnu uprostřed chodby přímo na zadek, když zase do někoho vrazím.
"Jej, jsi v poho? Pojď pomůžu ti." nene, jen tenhle tvor ne. Podává mi ruku a já se ho chytám. Toby!
"Em, dík Toby, musím jít." byla jsem hodně naivní, když jsem si myslela, že mě nechá jít?! Ano, byla! Toby mě popadl za nadloktí a otočil mě zpátky čelem k němu.
"Co děláš?"
"Co ti je? Nebyli jsme kamarádi?" Cože?!
"Cože?! Ty a já, kamarádi? Kdy ?!"
"Jak jako kdy?" tak tohle je divný, je zhulenej či co? S těma jeho kamarádama bych se nedivila.
"Hele já spěchám, takže čau!" vytrhnu se mu a odběhnu pryč.
Co to bylo? My jsme nikdy kamarádi nebyli, nebo jo? Ne, nebyli, to bych si pamatovala!
................
Sedím s Val u stolu a přemýšlím co si dám k obědu. Asi nemám moc hlad. Objednám si nějaký salát a k tomu domácí limonádu. Mezi tím, co čekáme na jídlo vyprávím Val o mém dni. Myslím, že se nestačí divit.
"Počkat, všimla sis toho?"
"Čeho, Val?" zasměju se
"No, že už nemluvíš o Tobym, jako o něčem, u čeho není možná existence. Jako o té chodící dokonalosti."
"To jo.." že by další téma na blog?

"Díky za oběd Val, no nic, musím jít k Tomovi na ten projekt." povzdechnu si a pokládám na stůl bankovky za mé jídlo.
"Tak hlavně opatrně." zakření se.
"Val!" Smějeme se společně. Val je vážně skvělá kamarádka.
Obleču si lehký kabát a vyjdu z restaurace. Do mapy na mobilu si ještě zadám adresu a vyrážím. Tome, už běžím. Zase jsem trapná, co?
-----------------------------------------------------
Další díl je tady. Nechápu to:D Ale už končím...
Děkuji Veru<3 Brzo se dočkáš.
Baduum... Konečně je nahoře Toby <3
Díl má 521 slov.

Tesa*