Chodím, hlídám a střežím chodbu a jediný vstup do Vektoru Sigma a chráním ho před nebezpečím nebo před kýmkoliv, kdo by ho chtěl zníčit.
Co jsem se dozvěděla, tak tam nahoře vypukla válka. Zlatá doba, kdy my predaboti a predaconi vycházeli v míru a vyřešili i sebemenší konflikty mezi jedinci, jinak vše bylo v pořádku. Už jako malé mládě jsem chápala tyto věci a velké vymírání bylo v tu dobu co jsem se naučila teprve běhat a létat, a tak jsem se schovala sem a čekala a nevylézala ven. Jsem furt mladá a furt mám v sobě dětství, které jsem promrhala a tak se tu někdy honím za svým ocasem nebo kusem kovu co tu leží.

Někdy ke mě Primus promlouvá a sama nevím jak a já někdy promlouvám zase k němu. Navádí mě na moji cestu, ale já ji furt nemohu najít, protože jsem tady dole zavřená strašně dlouho a vchod je zapečetěný.

Najednou slyším kroky, které se rozléhají po chodbě až sem dolů. Začala jsem vrčet na onoho vetřelce, aby zmizel a nepřibližoval se. 'StormWing nech ho projít je vyvolený, sám ho očekávám' promluvil ke mě Primus a já ustoupila, ale stále házela vraždivý pohled do chodeb. Z chodeb vyšel modro-červený mech a prvně si všiml mě a vyvalil optiky. Já jen zavrčela a hodila hlavou, že může vstoupit a udělat to pro co sem přišel.
Sledovala jsem, jak k němu Primus promlouvá, ale potom mu dal Matrix Vůdcoství a to znamená, že se ten mech stal Primem. Já se před oním mechem poklonila, protože se takhle klaním každému Primovi a nebo samotnému Primusovi.
'Už z tebe není Iaconský archivář Orion Pax, ale poslední žijící Prime a tvé jméno odedneška je Optimus Prime.' slyšela jsem Primuse říct.
'A prosím vem tady StormWing odtud, mám pocit, že už není co hlídat. A ty StormWing, tvůj úkol tady skončil, už mě nemusíš hlídat. Jdi s Optimusem napovrch a pomož mu odvrátit válku, jsi tu přeci jenom už řadu let.' řekl Primus a já kývla, a pak jsem onoho mecha opatrně následovala.

Držela jsem si od něj odstup několik metrů, protože jsem dlouho nikoho neviděla a neměla sociální zkušenosti. Takže nevím co mám dělat.
Když jsme vyšli na povrch, tak jsem si musela zakrýt tlapou optiky, protože na mě tam bylo moc světla. Když jsem si přivikla, tak jsem tlapu položila zpět na zem a rozhlédla se. Všude jsou zbourané nebo z poloviny zničené budovy, některé i podpálené a všude je slyšet křik a střelba z kanónů a zbraní. Vím, že se tu odehrává válka, ale nevěděla jsem, že až tak zlá. Připravila jsem si svůj ledový dech a vzlétla a chrlila oheň na cybertroňany s rudými optikami, ale někdy to bohužel zasáhlo i s těmi modrými, pak jsem zase přestala a potřebovala se nadechnout, a tak jsem i účinila a obrátila se zase zpět a opakovala zase onu akci.

Pak jsem přistála zase za mechem s modrým a červeným lakem a čekala co řekne. Neumím se bohužel transformovat, nikdo mě to neučil, takže nevím jak na to a ani v této formě nemohu mluvit, takže se chovám jako normální predacon nebo predabot co nemá schopnost se transformovat a nebo to nedokázal. Onen mech se na mě otočil a poplácal mě chvalitebně po hlavě, protože jsem ve stejné výšce jako on, a jsem furt mlada predabotice, takže jsem něco jako sparkling v době, kdy chodí do svých prvních studií. Stojím a čekám na další rozkazy. Pak se mu ale rozšířily optiky a vykrikl ,,StormWing pozor! Za tebou!" Neměla jsem ani čas se otočit nebo nějak zareágovat, a tak jsem v zadním stehně ucítila silnou bolest a nemohla jsem na té noze stát, a tak jsem spadla na bok. Měla jsem čistý pohled na toho kdo mě zranil. Byl to stříbrný mech s temně fialovým lemováním a rudými optikami. Proto jsem neváhala ani minutu a vystřelila po něm velký plamen a zvedla se do vzduchu a odletěla pryč a tím myslím pryč ze Cybertronu ani jsem neměla šanci říct onomu mechu, který se jmenuje Optimus Prime zbohem a nebo mu poděkovat, protože jsem byla už pryč a nechala se unášet vesmírem, který mě zavedl na modro-zelenou planetu. Ale přistála jsem úplně někde jinde než jsem čekala a to bylo na zmrzlém pásu planety.

Cítila jsem jak mnou prostupuje chlad a mrazí mi obvody až jsem úplně zmrzla a zůstala tak zmrzlá snad navěky. Okolo mě se postupem času utvořil led a já zůstala v té ledové stěně uvězněná. Doufám, že mě někdo osvobodí a s touto myšlenkou jsem se přepla do úsporného režimu a spala.

Ano lidi Nikča je tu s další knížkou a tentokrát to jsou zase transformeři, ale tentokrát né filmoví, ale seriáloví.

Možná budou i v Angličtině, ale to bude možná v budoucnu.

Takže doufám, že se vám tento prolog zatím líbil a pro příště čusky ^^