Když jsem šel do ochodu pro nějaké to jídlo, uviděl jsem tě, jak sedíš v kavárně HOPE a něco piješ z kelímku se zlatou kočičkou. Nepřítomný výraz tvých očí sledujících kapalinu uvnitř mluvil za vše. Přemýšlíš. Ale o čem?

Tenhle podnik byl snad nejdražší ve městě. Výborná káva, jen samotné posezení na tom nebylo moc dobře. E z nápisu poblikávalo, některé pohovky vypadaly jako poškrábané od koček, ženy za pultem se mračily, měly rudě nalíčené rty, černé síťované punčocháče a krátké minisukně. Asi proto sis to tady vybrala. Bylo to podivné, stejně jako ty...

Ale když sis mohla dovolit tak drahý nápoj, proč máš svetr samou díru?

Otevřel jsem dveře a nechal se unést otravným zvukem zvonku u dveří. Došel jsem si objednat oříškové latte a poté se k tobě doplížil jak nejtišeji to šlo. ,,Můžu si přisednout?"

,,Ty vždycky Nicolasi," zněla tvá nadšená, švitořivá odpověď.

,,Co to piješ?" Podívala si se na svůj papírový kelímek a opět jej pevně stiskla v dlaních, jako by ti byla zima. ,,Horká čokoláda se smetanou. Nic jiného si ani nedávám." Podrbal jsem se nervózně na zátylku.

,,Víš...chtěl bych ti to vynahradit. To s tou čajovnou," upřela jsi na mě nechápavý pohled a já pokračoval. ,,Chci tě k sobě pozvat na večeři."

Byl jsem tak hrozně vzrušený, když tvá nádherná hlava přikývla. Dopili jsme naše nápoje a já vyrazil do obchodu.

Jen ty si tam pořád seděla s bílými a hnědými vlasy, prázdným kelímkem a se zasněným výrazem se dívala na deprimující obrazy na stěnách.