Dvanáct dní předtím
Vůbec si nepamatuji, co se dělo dál, ale další den se ta událost opakovala. Ty, já a žebřík. Pozvala jsi mě na své ,,tajné místo". Jelikož jsem do tebe byl blázen, ochotně jsem tě následoval. Ha, teď se směju, když vím, že je to střecha mého dočasného obydlí.
Z tvých úst se stále linula ta samá melodie, když se tvé pohublé ruce chytaly příček. Posadila jsi se na okraj budovy a volně pohupovala nohama. Pod tebou nic, jen prázdnota. Přešel jsem k tobě a nakoukl ti přes rameno. Z té výšky se mi točila hlava. Byl to jeden z nejvyšších paneláků v tomhle městě. Jeho vzhled zklamal sny o růžové budoucnosti každého člověka, co se na něho podíval.
Dole jsme společně zahlédli, jak jeden chlap zastřelil nějakého starce, avšak ty jsi naléhala, ať to nikomu neříkám a jen tak pohodila vlasy. Tohle hrozné město mi nahánělo hrůzu. Ale ty jsi tu byla šťastná.
Dodnes nevím proč...
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top