,,Davide já ani nevím jestli se chci na něco dívat. Mám chuť se opít a alespoň na chvíli na to zapomenout." zamumlala jsem usazená na sedačce zatímco David hledal v krabici nějaký film.
,,Emily, nemůžeš všechno řešit alkoholem." řekl a otočil se ke mě.
,,Ale všechno by pak bylo snažší." povzdechla jsem si a on si sedl vedle mě.
,,Podívej Emily, tuhle věc prostě nezměníš ano? Kdybych mohl, pomohl bych Stuartovi, ale smrt je něco co nemůžeš ovlivnit. Stuart je s tím smířený, neřekl ti to právě kvůli tomu aby ses netrápila. Je na tebe pyšný a chce pro tebe lepší budoucnost. Ne jen boj a tělocvičnu."
Zmateně jsem se na něj dívala, jak tohle může vědět? Jak tohle krucinál ví?
,,Jak tohle víš?" zeptala jsem se a on si mě přitáhl do náruče. Nebránila jsem se, protože v tuhle chvíli jsem jeho náruč potřebovala.
,,Včera mi to řekl, to já jsem mu poradil aby ti to konečně pověděl, čekal příliš dlouho." mluvil do mých vlasů a já si hlavu opřela o jeho hrudník.
,,Emily, mám tě rád a chtěl bych aby ses pak nastěhovala ke mě." řekl po chvíli a já se na něj okamžitě podívala. Nepřeslechla jsem se? Určitě si ze mě dělá srandu.
,,To jako myslíš vážně Davide? Jak dlouho se známe? Dva dny, a ty mi tu nabízíš bydlení? Vždyť já ani nevím čím pro mě jsi, nic o tobě nevím." chrlila jsem ze sebe a on se jen usmíval.
,,Co bys chtěla vědět?" zeptal se a já se trochu zamračila. Já vlastně ani nevím co bych chtěla vědět.
,,Ptej se na co chceš, odpovím ti." vyzval mě a začal si hrát s pramínkem mých vlasů.
,,Kdo vlastně jsi a co děláš?" zeptala jsem se a on si povzdechl.
,,Mé celé jméno je David Rafael Laives." řekl a čekal na mou reakci.
,,To je celkem zvláštní jméno." poznamenala jsem a on se usmál.
,,Abych ti odpověděl na všechno. Jsem celkem nudný pětadvaceti letý kluk co šéfuje jedné nezajímavé společnosti."
,,Co je to za společnost?" zeptala jsem se a on si znovu povzdechl.
,,Mám prsty tak trochu ve všem. Ale asi bys nás mohla považovat za lidi v drahých oblecích co kupují a prodávají vše co jim přijde pod ruku. Pak taky zastupujeme pár zločinců nebo nevinných lidí. Je toho hodně Emily." zasmál se a já se snažila zpracovat všechno co mi říká.
,,Takže právníci a obchodníci?" odtušila jsem a on se trochu nerozhodně zašklebil.
,,Právníci, obchodníci a taky realitní makléři, prostě spousta nudných lidí."
,,Nepřijdeš mi nudný." řekla jsem a on mě pohladil po tváři.
,,Já jsem taky jejich šéf." usmál se a já se zastavila v zírání do jeho krásných očí. Jak může být někdo tak mladý a krásný, šéf něčeho tak velkého? Z myšlenek mě vytrhl zvonící telefon a David se trochu nadzvedl aby ho mohl vytáhnout ze zadní kapsy kalhot.
,,Promiň princezno, tohle musím vzít." omluvil se když se zvedal ze sedačky, dal mi rychlou pusu na tvář a zmáčkl tlačítko pro přijetí hovoru.
,,Laives." ohlásil se a jeho jinak uvolněný obličej ztvrdl a on se zamračil.
,,Proč mě s tím otravujete? Prostě to kupte, nevím na co potřebujete ke všemu můj souhlas...ano jsem s ní...ráno...fajn...dobrou Edie." s tím zavěsil a omluvně se na mě usmál.
,,Promiň, někdy si připadám jako šéf mateřský školky." řekl a znovu si ke mě sedl.
,,To je v pohodě, asi máš hodně práce." řekla jsem a on si prohrábl černé vlasy.
,,Ani netušíš kolik." zamumlal nepřítomně a pak si mě znovu přitáhl do náruče.
,,Ještě nějaké otázky?" zeptal se a já k němu zvedla hlavu.
,,Ten Edie...on o mě ví?"
,,Edie je něco jako druhý mozek mojí společnosti, chtěl vědět kde budu tak jsem mu to řekl, vadí ti to?" zeptal se trochu smutně a já zavrtěla hlavou.
,,Nevadí." usmála jsem se a položila jsem si hlavu na jeho hrudník. Pak mě napadla ještě jedna otázka.
,,Odkud máš ty jizvy?" zamumlala jsem mu do trika a on se prudce nadechl. Tak, tohle asi nebyla nejlepší otázka.
,,To tě opravdu zajímá zrovna tohle?" povzdechl si a já se na něj podívala. Měla jsem pocit, že mi svýma očima propaluje díru do hlavy jak se snaží zjistit jestli to myslím vážně. Po pár vteřinách se znovu nadechl a opřel si čelo o moje rameno.
,,Víš Emily, jsou věci které bych ti neměl říkat. Neměl bych a bojím se ti to říct, zároveň ti ale nechci lhát. Bude ti stačit když ti řeknu, že si na mě jeden čas lidé vybíjely zlost?" řekl tiše a já se od něj odtáhla abych mohla jeho tvář vzít do svých dlaní. Zavřel oči a já ho měla chuť obejmout.
,,Oni tě mučili?" zeptala jsem se i když byla odpověď více než jasná. Ty jizvy mu sotva udělaly z dobroty srdce.
,,Spíš mě trestaly za to co dělám. Ale je to už dlouho." zamumlal a znovu svoje oči otevřel. Viděla jsem to tam, viděla jsem tu bolest kterou mu způsobily a silně jsem ho objala. Nadechl se a jeho ztuhlé tělo se uvolnilo.
,,Jsi jako můj osobní lék na všechno princezno, ale teď už bys měla jít spát." zamumlal mi do vlasů a já se od něj odtáhla.
,,Zítra začínáš s pořádným tréninkem a já nechci poslouchat Stuarta, že tě rozptyluju." usmál se, ale já se zamračila. Do toho zápasu se mi chtělo čím dál tím míň.
,,No tak, nemrač se. Bude to zábava." povzbuzoval mě David, kterému se znovu vrátila dobrá nálada a i se mnou v náruči se postavil.
,,Zůstaneš tu se mnou?" řekla jsem po dlouhé chvíli mlčení když mě pokládal do postele.
,,Chceš abych tu zůstal?" zeptal se a já kývla, na nic nečekal a sundal si triko. V mém pokoj byla sice tma, ale i tak jsem obrysy jeho těla rozeznala. V rukách jsem zmuchlala deku a snažila se nekousat si ret. Už podruhé budu mít tohohle nádherného kluka v posteli a já si nemohla odpustit vzpomínku na to co se stalo v baru. Cítila jsem jak se mi kolem páteře usadilo příjemné mrazení doprovázené husí kůží.
,,Proč vlastně chceš abych tu spal?" zeptal se když si lehl vedle mě a já se k němu přitiskla.
,,Je mi s tebou hezky, cítím se s tebou v bezpečí a skoro nic mě netrápí." mumlala jsem do jeho hrudníku se zavřenýma očima a vdechovala jeho vůni.
,,Vážně?" zeptal se nevěřícně a já jen přikývla.
,,Emily, podívej se na mě." zaprosil a já ho poslechla. Jen co jsem to ale udělala mě strhl pod sebe a uvěznil ve svých očích ze kterých nebylo úniku. Odráželo se v nich světlo měsíce a já byla donucená se podvolit.
,,Jak to? Jak se se mnou můžeš cítit v bezpečí? Proč se mě nebojíš? Proč mě necháš se tě dotýkat?" šeptal mi do tváře, pak se sklonil a začal líbat můj krk. Moje tělo na něj samovolně reagovalo, já ho objala kolem krku a ze rtů se mi vydral tichý sten. V tu chvíli se zvedl od mého krku a přivlastnil si mé rty. Nebyla jsem schopná přemýšlet, znovu si mě podmaňoval jako v tom baru a já ho nechala aby se mě dotýkal.
,,Proč Emily, proč mě tohle necháš dělat?" vysoukal ze sebe mezi polibky, ale já nebyla schopná odpovědět, neměla jsem totiž co. Ani já sama jsem nevěděla co bych mu měla říct. Probrala mě až jeho dlaň na mém odhaleném břiše.
,,Davide, ne...prosím." zamumlala jsem a jeho reakce přišla okamžitě. Svou ruku stáhl a zadíval se na mě.
,,Emily...promiň, já..." omlouval se, ale já ho objala kolem krku.
,,Neomlouvej se, jen...dej mi čas." zašeptala jsem mu do ucha a on položil svou hlavu na moje rameno.
,,Jsem pitomec, promiň mi to." mumlal si pořád dokola, ale já se usmívala. Líbilo se mi to, opravdu se mi to líbilo, ale teď na to prostě nebyla vhodná doba. Nevím co k němu cítím a ani nevím jestli on ke mě něco cítí a nechci být jen jedna z mnoha.
,,Děkuju Davide." usmála jsem se a on si lehl na záda abych se k němu mohla zase přitisknout.
,,Za co mi děkuješ?"
,,Za všechno." zamumlala jsem do jeho kůže a zavřela jsem oči.
,,To já děkuju tobě, že ses objevila v mém životě." řekl mi do vlasů a utáhl kolem mě svoje objetí.
,,Teď už spi." přikázal mi a já ho víc něž ochotně poslechla.