,,Ahoj princezno." probudil mě něžný hlas a já otevřela oči. Televize, na kterou jsem koukala byla už dávno černá a já jsem ležela pořád na sedačce, akorát jsem byla přikrytá dekou. Zlatá Amanda.
,,Ahoj." usmála jsem se na ten nejkrásnější důvod mého probuzení. Dívaly se na mě hnědé oči samotné smrti.
,,Chyběla si mi." usmál se i on, lehl si ke mě a čelem k sobě si mě zabalil do náruče.
,,I ty mě." zavrněla jsem do jeho košile a víc ho k sobě přitáhla.
,,Kolik je vlastně hodin?"
,,Něco po deváté." zašeptal mi do vlasů a přesunul se nade mě.
,,Dneska jsem přemýšlel...proč ses mě ptala na Amandu?" zeptal se a hladil mě po vlasech.
,,Protože mi říkala, že od té doby co tu pracuje tady neviděla žádnou ženu. A když pro tebe začala pracovat, bylo jí tolik co tobě."
,,Emily, nic jsem s ní neměl jestli ti jde o tohle." usmál se a začal líbat můj krk. Super způsob jak odvést mou pozornost.
,,Víš, ona se tak zvláštně usmívala, dneska když mi to říkala. Mám pocit, že do tebe byla zamilovaná, nebo pořád je." řekla jsem a v tu chvíli se na mě David podíval.
,,Co?" zeptal jsem se, on se zasmál a lehl si zase na záda.
,,Co se děje?" naléhala jsem a obkročmo si na něj sedla.
,,Tak to proto se ke mě chová tak mile? To proto když s ní mluvím tak klopí zrak k zemi a červenají se jí tváře? Bože já jsem asi fakt slepý." zasmál se a sedl si aby ke mě byl blíž.
,,Počkej...ty jsi to nevěděl? I když to bylo tak očividné?" řekla jsem a nevěřícně jsem rozhodila rukama.
,,No, asi ne...víš, k tomuhle tématu jsem ti chtěl taky něco říct. Ptala ses mě jestli jsem byl někdy zamilovaný." řekl mi a já viděla tu změnu. Z usměvavého Davida tu byl najednou nejistý a smutný David.
,,Pamatuješ jak jsem ti vyprávěl o tom jak mě chytili lidé? Nechytli mě sami od sebe, ta dívka kterou jsem miloval mě udala. Všechno jim řekla a vydala mě jim. Od té doby nevěřím, že mě někdo doopravdy miluje Emily. Promiň mi to."
,,Takže ty mi nevěříš? V tom je ten problém? Ty mi po tom všem nevěříš že tě opravdu miluju?" zvýšila jsem hlas a raději jsem z něj slezla a sedla si kus od něj. Zmateně se na mě díval a minuty ubíhaly.
,,To je směšný Davide! Jsem tady! Ty to nevidíš? Necítíš to, že tě miluju?!" vstala jsem a postavila se před něj. Seděl na sedačce s lokty na kolenou a hlavou v dlaních.
,,Emily...já jsem prostě v lásku přestal věřit." zamumlal si do dlaní a podíval se na mě. Nevěřila jsem vlastním uším.
,,A co ty kytky? Tvoji rodiče? To...to, že si mě tu nechal bydlet a taky...taky to co jsi udělal pro Stuarta? Nebo...nebo to jak si mě našel u toho kluka. A co všechno to mezi námi? To je nic?" soukala jsem ze sebe a snažila se potlačit slzy co se mi draly z očí.
,,Tak mi do hajzlu řekni, co po mě vlastně chceš? Víš jak si teď připadám? Jako coura, Davide! Spala jsem s tebou, protože tě miluju, ale tys v tom viděl jen to jedno! Tady končím!" vykřikla jsem a spolu s těmi slovy se mi spustili i slzy. Jakmile jsem se k němu otočila zády, vyběhl za mnou a prudce mě k sobě otočil.
,,Neodcházej." zaprosil a schoval mě do své náruče. Rozbrečela jsem se ještě víc, protože jsem nechtěla odejít, ale vědomí toho, že mě nikdy nebude skutečně milovat, mě ničilo. Jaký smysl pak tohle všechno má? Proč bych tu tedy měla zůstávat?
,,Davide...já nechci být jen někdo kdo ti zahřívá postel." zamumlala jsem do jeho košile a on mě k sobě víc přitiskl.
,,Emily, tohle přeci nejsi. Prosím neopouštěj mě, já...já se budu snažit dobře? Jen neodcházej." mumlal do mých vlasů a já na tváři ucítila mokro. On...on pláče?
,,Davide!" vykřikla jsem a snažila jsem se od něj odtlačit, on mě ale držel pevně.
,,Davide, prosím." řekla jsem klidně a on své objetí povolil. Opravdu se mu na tváři třpytily mokré cestičky. Rozbrečela jsem smrt.
,,Davide, prosím...nech toho. Já...já nikam nejdu ano?" mluvila jsem k němu a palci stírala jeho slzy.
,,Opravdu neodejdeš?" zeptal se a upřel na mě své oči.
,,Ne neodejdu." usmála jsem se a on mě znovu objal. Než jsem se vzpamatovala prudce si přivlastnil mé rty a tlačil mě do naší ložnice. Cestou svlékal to co jsem měla na sobě a já svlékala jeho. Když mě něžně položil do postele už jsem byla kompletně nahá a on taky.
,,Nechci být bez tebe Emily." zašeptal mi do ucha. Než jsem mu stačila odpovědět pomalu si mě vzal a já se prohnula v zádech, čehož on využil a začal líbat můj hrudník.
Něžně se se mnou miloval, svými rty uctíval každou část mého těla a zasypával jí polibky.
Ani jsem si nestačila všimnout kdy se to všechno událo, ale najednou jsem ležela přitulená k jeho horké mu tělu, s hlavou na jeho hrudníku a poslouchala jsem jeho pomalu se uklidňující srdce.
,,Emily?"
,,Hm?" zvedla jsem k němu hlavu a on mě pohladil po tváři.
,,Miluji tě, princezno."