,,Omluv bratra." zasmál se David a já nemohla z tváře dostat přiblblý úsměv.
,,Proč se omlouváš? Jsem ráda, že mě takhle přivítal." řekla jsem a on mě vzal kolem pasu.
,,Takže, nervozita je pryč? Kdybych věděl, že k tomu stačí Batista, přivedl bych ti ho dřív." řekl ironicky a já ho bouchla do břicha.
,,Davide! Ty a tvoje auto na tom mají taky zásluhu." zamumlala jsem a on mi palcem přejel podél páteře. Moje tělo na to okamžitě zareagovalo a já zavřela oči.
,,Pojď, už nás čekají." zavrněl mi David do ucha a já otevřela oči.
,,A nechceš si udělat někde zastávku?"
,,Emily, nepokoušej mě." usmál se a vedl mě vchodovými dveřmi dovnitř domu. Celá hala byla zařízená v krémových barvách, velkým schody přímo před námi a dveřmi po stranách místnosti. Byla to jednoduše nádhera. Luxus a nádhera.
,,Mami, jsme tady!" zavolal David po mém boku a já mu stiskla ruku. Chvíli na to se dveřmi po našem levém boku vyřítila menší, černovlasá dáma s pronikavýma zelenýma očima a perlovým náhrdelníkem kolem krku.
,,Davide! Emily!" zajásala a objala nejdřív mě a pak i svého syna. Davidova maminka měla nádherný, laskavý úsměv a oči jí zářily štěstím. Chtěla jsem jí taky oslovit, ale uvědomila jsem si, že ani neznám její příjmení, natož jméno.
,,Emily, ty jsi ještě krásnější, než nám David vyprávěl. Říkej mi Rosemary." usmála se na mě když mě vzala za ramena a prohlížela si mě odshora dolů. Ehm, David o mě mluvil? A zmínil se o našem nakupování? Kam můžu schovat svou červenou tvář?
,,Georgi! Pojď se s nimi přivítat!" zavolala zřejmě na svého muže a když nepřišla žádná odpověď s povzdechem se vrátila do dveří ze kterých přišla.
,,Tvoje mamka je kouzelná." řekla jsem a nádherný muž po mém boku se pyšně usmál.
,,Já vím." řekl a pak náš další rozhovor přerušily hlasy ze dveří, kde zmizela Rosemary.
,,Georgi, ty jsi se zbláznil! Jsou tu na večeři a ne na nějaký zápas! Okamžitě to sundej!"
,,Ano já chápu, že jsi její velký fanda, ale ztrapňuješ mě!"
,,Ne! Nebudeš odmlouvat!"
,,Svlékni to tričko a oblékni se, čekáme tě u stolu."

Nemohla jsem se hloupě neusmívat, že by si Davidův otec oblékl mé zápasnické kraťasy, rukavice a takhle mě chtěl přivítat? Připadala jsem si skoro jako nějaký superhrdina. Když jsem se podívala na Davida cukaly mu koutky v úsměvu, zřejmě věděl o co jde. Než jsem se stihla zeptat, vrátila se Rosemary a zamířila k nám.
,,Omlouvám se, ale Georg je tvůj velký fanda." usmála se omluvně a vzala mě za ruce.
,,Nic se neděje." přikývla jsem, ale když jsem se podívala za záda Davidovi mamky, div jsem se nezakuckala smíchy. V těch samých dveřích, ze kterých vyšla Rosemary, stál asi padesátiletý muž se začínající pleší. Na sobě měl opravdu moje Venum kraťasy, jen ve větším vydání, a k tomu všemu měl i triko s mým jménem. Přišlo mi to vtipné, ale tak hezky vtipné.
,,Můj bože." vydechla jsem, Rosemary se okamžitě otočila a David se rozesmál.
,,Georgi!" vykřikla ohromená Rosemary, ale to už se Georg řítil ke mě a než jsem stačila něco říct, sevřel mě v náruči tak silně, že jsem měla problém dýchat.
,,Ty jsi opravdu tady! Emily Castello. Nevěřím, že tě opravdu vidím ve svém domě." mumlal mi do ucha zatímco mě hlava červenala z nedostatku kyslíku.
,,Tati, jestli jí okamžitě nepustíš, omdlí ti v náruči." zasmál se David a já se na něj děkovně usmála. V tu chvíli mě Davidův otec pustil a já se zhluboka nadechla.
,,Jsem Georg." třásl mi s rukou tak moc, že jsem si myslela že o ní přijdu.
,,Já...Emily." vysoukala jsem ze sebe, ale to už Rosemary táhla George za ruku někam do domu a já skončila v náruči Davida.
,,No tak to bychom měli." zasmál se a já se na něj zamračila.
,,Náhodou to bylo hezké. Netušila jsem, že je tvůj otec až takový fanda."
,,Myslím, že má v ložnici i tvou svatyni." řekl naprosto vážně a já ztuhla.
,,Svatyni?"
,,Jo, a každý večer u ní klečí." řekl znovu naprosto vážně a já otevřela pusu v šokovaném výrazu.
,,Princezno..." usmál se David a objal mě.
,,Dělám si legraci. Žádná svatyně." smál se a já ho praštila do břicha, což ho rozesmálo ještě víc.
,,Ty! Ty! Bože, já ti to fakt věřila!" křičela jsem na něj a on mě umlčel polibkem. V tu chvíli jsem byla krotká jako beránek.
,,Strašně se mi líbí když se rozčiluješ." vydechl blízko mého obličeje a já se zasmála.
,,Neprovokuj." pohrozila jsem mu a celou plochou dlaně jsem mu přejela přes hrudník až po pásek kalhot, zhluboka se nadechl a pevně chytl mou ruku.
,,Emily, já klidně rodiče čekat nechám." zašeptal mi a já zrudla. Jak by to asi vypadalo, kdyby jsme si užívaly a oni na nás čekaly s jídlem?
,,Nech si zajít chuť." řekla jsem sladce a v tu chvíli se otevřely dveře ve kterých zmizely Rosemary a Georg. Vyšel z nich ale Davidův bratr.
,,Pojďte, tohle ještě chvilku potrvá." zasmál se Batista a ukázal palcem za sebe, pak nás postrčil k protějším dveřím které zjevně vedly do jídelny. Ani nechci vědět co Rosemary dělá chudáku Georgovi.
,,Ještě pořád si jí to neřekl?" slyšela jsem Batistu šeptat Davidovi a když jsem se ohlédla David sotva viditelně pokroutil hlavou.
,,Jsi srab brácha." pokroutil hlavou zase Batista, ale to už nám otvíral dveře za kterými byla opravdu jídelna. Celá byla osvícená svíčkami a vévodil jí obrovský sůl se čtyřmi židlemi na každé straně a dvěma židlemi v čele.
,,Emily, pojď se mnou." zašeptal mi Davidův bratr a vzal mě za ruku. Podívala jsem se na Davida, ale ten se jen usmál a nechal Batistu aby mě odtáhl do vedlejší místnosti.