,,Emily! Vytáhni ten svůj hezkej zadek z postele!" řval na mě Stuart z kuchyně a já jsem se jen velmi neochotně vyhrabala z postele.
,,Kafe!" zařvala jsem na něj na oplátku a skoro poslepu jsem otevřela dveře do kuchyně. Obrázek který se mi naskytl mě donutil abych si oči znovu přetřela. Na našem malinkém jídelním stolku byla obrovská kytice červených růží.
,,Podle toho co říkal poslíček je jích dvě stě." oznámil mi Stuart držící kafe a u toho se usmíval jako kdyby vyhrál jackpot. Skoro jsem si z toho čísla sedla na zadek.
,,Na, tohle bylo u toho." řekl, podal mi malý lísteček a k mé radosti k tomu přidal i hrnek kafe.

Chtěl jsem ti jich poslat víc, ale už teď na mě dámy v květinářství divně koukaly. Přijedu kolem oběda. David.

,,No koukám, že už je po hádce." usmíval se Stuart a já upila z kafe.
,,Vypadá to tak." uculila jsem se a přemýšlela jsem kam dám ty růže.
,,Odnesu ti je do pokoje dobře? Váží alespoň padesát kilo a já mám náš stůl rád." vyřešil to za mě Stuart a já se na něj usmála.
Já jsem právě dostala dvě stě růží, a to mi ten kluk ani neřekl jestli mě miluje. Není to zvláštní? Co když jsem jen jeho hračka? Ne, to určitě nejsem. Sedla jsem si k tomu stolečku a nohy jsem si složila pod sebe. Čekala jsem na Stuarta a jeho otázky, které určitě přijdou.
,,Takže, co máš dnes v plánu?" zeptal se mě Stuart když přišel a já se zamyslela.
,,Kolem oběda se pro mě David staví. Musí mi koupit šaty na večeři s jeho rodiči." pokrčila jsem rameny a Stuart se zakuckal kafem.
,,Cože? Ty jdeš na večeři k jeho rodičům?" rozesmál se jako kdyby to byl snad vtip.
,,No jo, je na tom něco divnýho? A abys věděl, jeho táta je prý můj fanda." zašklebila jsem se a Stuart se na mě přes stůj podíval.
,,Máš ho ráda viď?"
,,Ani nevíš jak." usmála jsem se a on se znovu opřel o opěradlo židle.
,,To jsem rád." řekl spokojeně a já si oddechla.

Kolem oběda

Seděli jsme se Stuartem na sedačce a cpali se pizzou když mi zapípal mobil a já po něm natěšeně sáhla.

David: Jestli se budeš pořád cpát pizzou do žádných šatů se nevejdeš.
Emily: Jak víš, že nejím salát?
David: Au.
Emily: Snad jsi se neurazil, vím že mě znáš. Kde jsi?
David: Tady.

Rychle jsem se podívala z okna a uviděla jeho auto zaparkované před tělocvičnou. Odtud jeho telepatické schopnosti. Viděl mě.
,,Stuarte, je tu David." oznámila jsem mu a on si utřel zamazanou pusu.
,,Proč nejde dovnitř?"
,,Nevím, asi z nás má strach." zasmála jsem se a zvedla se ze sedačky.
,,Má strach o mou figuru, asi budeme muset přejít na..." nedokončila jsem to protože jsem při otáčení narazila do hory svalnatého masa. Vzhlédla jsem a setkala se s odzbrojujícím úsměvem.
,,...salát. Ahoj." usmála jsem se když jsem dořekla to co jsem chtěla a David se usmál ještě víc.
,,Já, že mám strach?" řekl pobaveně a dal mi pusu na tvář.
,,Jak ses sem..." začala jsem když mě objal, ale jeho přítomnost mě úplně rozhodila.
,,Jo, Stuart je u mě včera vyklopil." řekl a hodil po Stuartovi klíče, ten je chytil a s díky se odklidil z kuchyně.
,,Takže...ještě se zlobíš?" začal potichu a já se usmála.
,,Jasně že ně, jsi tady a celý můj." s těmi slovy jsem ho objala kolem krku a vyhoupla se mu nohama kolem pasu. Tolik jsem se bála, že už se neukáže. Kdybych to dokázala, vsákla bych se do jeho trika jen abych mohla být pořád s ním.
,,Měli bychom jít." usmál se a já cítila ve vlasech jeho horký dech. Mačkal mě ve svém objetí a já se nemohla cítit ucelenější.
,,Ehm...tak fajn." zamumlala jsem a s nesouhlasným bručením jsem z něj slezla. Když jsem se ale otáčela k pokoji, chytl mě za ruku, prudce otočil k sobě a políbil mě.
,,V noci si mi chyběla, je divné spát sám." zamručel mi do vlasů, když mě znovu objal a já se usmála. Alespoň jsem nebyla sama.
,,I ty jsi mi chyběl. A teď mě nech obléknout, nebo nikdy nevyrazíme." zasmála jsem se a nechala ho čekat v obýváku do kterého se jako kouzlem vrátil Stuart. Rychle jsem na sebe hodila krátké kraťasy a tílko, vlasy jsem si stáhla do culíku a šla zpět. Oba seděli na sedačce a když jsem vešla oba se naráz otočily, přišlo mi vtipné a rozesmála jsem se.
,,Tak můžeme." řekla jsem s pořád cukajícími koutky a David se zvedl ze svého místa.
,,Stuarte, asi za dvě hodiny jí máš zpět." oznámil mu a já se hloupě uculila, bože chovám se jako malé dítě které rodič bere do lunaparku.
,,Hlavně se neopij." pohrozila jsem mu ještě ve dveřích a Stuart si povzdechl.
,,Jak poroučíš." usmál se my vyšli do horkého vzduchu.
,,Jestli se takhle budeš oblékat častěji, začnu slintat." zavrněl mi David do ucha když mi otvíral dveře od spolujezdce a já se na něj usmála. Škodolibě usmála.
,,Nech si zajít chuť." řekla jsem mu sladce a on zabručel.
,,Princezno, nepokoušej mě." pohrozil mi naoko výhružně a zabouchl za mnou dveře. Když nasedl zapálil si cigaretu a nastartoval.
,,Nechtěl bys s tím přestat?"
,,S čím?"
,,S tímhle." ukázala jsem na cigaretu v jeho prstech a on jí beze slova vyhodil z okna.
,,Co jen chceš, princezno." usmál se a vyrazil na cestu.