Když číšník konečně přišel viděla jsem jak David zírá na mobil. Ta blondýna se k němu nahnula, on ho rychle schoval a něco jí zašeptal. Pak mě vyrušilo zavibrování v mé kabelce. Znuděně jsem do ní sáhla a vytáhla mobil.

David: Chybíš mi.

Zašklebila jsem se a společně se Stuartem jsme se zvedly od svého stolu. Když jsem se oblékala všimla jsem si jak mu blondýna něco řekla a on se křivě usmál. To mě dopálilo ještě víc a rozhodla jsem se mu odepsat.

Emily: Nevypadáš na to.

O pár sekund později se David podíval kolem sebe a naše pohledy se střetly. Já jsem ale okamžitě uhnula pohledem a vyšla jsem ven za Stuartem. Možná jsem doufala, že za mnou půjde, ale nic takového se nestalo a tak jsem nasedla ke Stuartovi do auta a čekala kam mě odveze.
,,Hele Emily, doufám že jsi neudělala nějaké unáhlené závěry." promluvil konečně Stuart a já k němu otočila hlavu.
,,Nevím o čem to mluvíš." odsekla jsem a otočila jsem hlavu zpět k okénku.
,,Nejsem slepej, viděl jsem je stejně jako ty. Dej mu šanci to vysvětlit ano? Slib mi to Emily." naléhal a já protočila očima.
,,Ale..."
,,Žádný ale Emily! Slib mi, že tomu klukovi dáš šanci." zavrčel a já se na něj překvapeně podívala.
,,Promiň Emily, mám jen strach, strach o to kde skončíš až tu nebudu." zamumlal klidně a já měla chuť ho obejmout.
,,Stuarte, dobře slibuju. Dám mu šanci to vysvětlit." řekla jsem nakonec a on se spokojeně usmál.
,,Tak fajn, jsme tady." zahlásil a já uviděla mě až moc dobře známý podnik. Rose.
,,Vážně Stuarte?" zasmála jsem se když jsme vystupovaly.
,,No mám v plánu se opít, takže..." nedokončil to, ale já jsem věděla co chce říct. Chce se opít a nehodlá pak řídit. Z myšlenek mě vytrhlo vyzvánění mobilu a já mohla třikrát hádat kdo je na druhém konci.
,,Co je?" zabručela jsem když jsem hovor přijala.
,,Kde jsi?" zavrčel David a mě to naštvalo.
,,Co je ti do toho?"
,,Emily!" zakřičel a mě se stáhl žaludek. Co mu přelítlo přes nos?
,,Jsme v Růži."
,,Jedu tam." ukončil náš velmi dlouhý rozhovor a já na mobil vyplázla jazyk. Když jsem se podívala na Stuarta se zdviženým obočím očekával odpověď.
,,Ehm, to byl nasraný David. Jede sem." shrnula jsem všechny informace a Stuart jen pokroutil hlavou. K mému štěstí to nijak nekomentoval a tak jsme vešli do baru.
,,Charlie dvě piva." objednal nám a já se na Charlieho usmála.
,,Hele Emily, mám toho kluka rád, ale jestli na tebe sáhne zlámu mu ruce." zabručel Stuart a já se na něj podívala.
,,Ale no tak Stuarte, asi zapomínáš na to co jsem udělala s tím posledním co na mě sáhl, že jo?" usmála jsem se a upila z flašky.
,,No Stuarte jdu se protáhnout." konstatovala jsem a i s pivem v ruce jsem vyrazila na parket. Bylo mi jedno že tancuju sama, tady to nikoho nezajímalo a tak jsem zavřela oči a odplula do svého vlastního světa s písničkou z filmu Armageddon.

Moje samota ale netrvala dlouho.
,,Ahoj princezno." ozvalo se mi u ucha a já se usmála. Moc dobře jsem věděla komu ten hlas patří.
,,Copak? Blondýna tě už omrzela?" popíchla jsem ho a on si mě k sobě otočil čelem. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Byl tak krásně neupravený, rozcuchané vlasy, rozepnuté dva knoflíčky u krku a mě uvízl dech v hrdle.
,,Ta blondýna mě sice chtěla, ale já od určitého období chci jinou. Je to jen sestra mého kamaráda, dneska s ní měl někam jít, ale nevyšlo mu to a tak jsem to odsral já." vysvětloval mi tichým hlasem a já byla schopna vnímat jen jeho prsty sjíždějící mi stále níž po páteři. V rukách jsem držela flašku piva a doufala jsem, že jí nerozdrtím jako toho panáka prvně.
,,A to ti mám jako věřit?" zasmála jsem se podala pivo jednomu klukovi co stál nejblíž. Beze slova si ho ode mě vzal a já jsem měla konečně prázdné ruce. Přiblížila jsem se k Davidovi a lehce ho políbila na krk, líbilo se mi jak se prudce nadechl a jeho ruka mi stiskla zadek.
,,Emily, pokoušíš štěstí." varoval mě jen co jsem se k němu otočila zády a dala mu ruce kolem krku. Cítila jsem jeho horký dech v mých vlasech a jeho ruce stoupající po mém břiše.
,,Takže blondýna nemá šanci říkáš?" zavrněla jsem mu do ucha když jsem se k němu znovu otočila čelem a on mi jednou rukou zajel do vlasů aby mi mohl mírně zaklonit hlavu.
,,Ta jí ani nikdy neměla." zašeptal do mého krku jen co se ho dotkl svými rty a já vzdychla. I když v baru bylo horko, mě byla zima a z jeho polibků mi na těle naskákala husí kůže.
,,Emily, pojeď se mnou. Prosím." zaprosil a podíval se mi do očí. Musela jsem párkrát zamrkat abych ze sebe shodila to omámení které na mě přivolal svými rty.
,,Co? Kam? Kdy?" vysoukala jsem ze sebe.
,,Jen dnes večer, chci abys jela ke mě domů."
,,Ehm...Davide...já tu Stuarta nechci nechávat samotného."
,,Dobře princezno." kývl a přitáhl si mé rty k něžnému polibku.

Motýlci v břiše? Co to sakra...ale to ne...To je špatnej nápad, to je hodně špatnej nápad. Nadávala jsem sama sobě zatímco mě David líbal a já se vznášela někde mimo realitu.
,,Princezno." vydechl a já se usmála. Tu přezdívku jsem začínala milovat, stejně jako toho kdo mi jí dal.