Procházím knihovnou a hledám nějakou knihu, kterou si mohu přečíst. Když už se teda můj život mění, tak pořádně. Jako první kniha mě zaujala Pýcha a Předsudek. Šáhla jsem po ní do regálu a vzala si ji na svoje obvyklé míst, kde jsem se posadila a rozevřela knihu. Začetla jsem se do ní a po pár řádkách se ztratila ve změti textu. Nemohla jsem se dostat do racionálního přemýšlení a tak jsem se rozhodla pro dnešek skončit se čtením a zajít si někam ven. Zase.
Hodila jsem na sebe zimní bundu a vykročila do studeného zimního počasí. Nejbližší místo, kam se mi chtělo jít byla nedaleká kavárna a tak jsem prostě zamířila tam. Otevřela jsem skleněné dveře a zazvonil zvonek. Došla jsem k pultu, kde jsem si objednala u servírky latté, které mi bylo za několik minut dáno. Rozhlédla jsem se po kavárně, kde v tuto dobu bylo plno, a tak jsem zamířila k jedné dívce, která seděla u stolu sama.
"Je tu volno?" Zeptala jsem se potichu.
"Ovšem, klidně se posaďte," střelila po mě pohledem a uskrovnila se na sedačce.
"Ehm, nevadí vám to?" Bála jsem se.
"Nevadí, jinak bych vás sem nepustila," roztomile se zašklebila a pak dodala, "jinak nemáte chvíli čas? Je tu obrovská nuda" a na to ze sebe vydala chrčivý zvuk podobný povzdechu. Já jsem jen překvapivě přikývla a odpověděla.
"Nikam nespěchám a mám čas, proč ne?"
"Jsem Lindsay a ty?" Zeptala se mile.
"Ehm, no jeden kamarád mi říká Cactus, protože nechci říkat své jméno. A ano jsem divná, pokud se budeš chtít ptát." Řekla jsem rychle, že jsem myslela, že to nepochytila.
"Cactus? O jedné holce, které říká Cactus se zmiňoval můj bratr. Adrian se jmenuje. Adrian Jacobs neznáš ho?" Byla překvapená.
"Vlastně jo. Seznámila jsem se s ním zhruba tak před měsícem." Usmála jsem se.
"Tak to tě ráda poznávám Cas," rozlil se jí po tváři úsměv a naše konverzace se protáhla na déle než dvě hodiny. Po tomto čase stráveném tlacháním se mi omluvila, že musí do práce a odešla pryč. Já jsem se ještě rozhodla chvíli posedět a všechno strávit. Došla jsem si ještě pro horkou čokoládu k pultu a znovu se posadila na místo, kde jsem měla věci. Koukala jsem se do prázdna, když jsem zaregistrovala nové dva příchozí, mezi kteřími se objevil i Adrian. Postavila jsem se tak rychle, že jsem na sebe vylila nápoj a tiše jsem zanadávala. Přes svoje boky jsem přehodila mikinu. Vydala jsem se směrem k pultu, kam měl Adrian namířeno a pozdravila ho. Povídali jsme si dlouho a já jsem ztratila pojem o čase. Řekla jsem mu o tom, že jsem potkala Lindsay a o všem co se v jeho a v mém životě za poslední měsíc událo. Přišel tam ten jeho kamarád zrovna když jsme se bavili o naší práci. Podíval se na nás zkomavým pohledem a taktéž nervózním. Něco řekl Adrianovi, jenže to já už jsem nechtěla ztrácet čas tím, že tam budu stát jako pecka a pobrala svoje věci. Zmizela jsem za hodně rychlou dobu a musela jsem přemýšlet, kde jsem jenom toho druhého kluka viděla. Proč o něm vůbec přemýšlím? Řekla jsem si a hodila to za hlavu. Pro teď.