Vyřízená po jednom namáhavém dni v restauraci jsem mířila do knihovny a v koutku duše jsem doufala, že tam bude znova ten kluk, kterého jsem v poslední době potkávala až moc často. Začala jsem poskakovat jako kůzle, co jde z pastvy, dobře nadlábnuté. Pak mi přišla na mysl Lindsay. Dlouho jsem s ní nemluvila a rozhodla jsem se to změnit. Vytáhla jsem z kapsy můj smartphone a vytočila její číslo. Ozval se mi z telefonu veselý hlas.
"Ahoj Cas. Jak se máš? Dlouho ses neozvala!" Začal vykřikovat spoustu věcí najednou.
"Počkej prrr. Pomalu," zasmála jsem se její nadšenosti a pokračovala, "právě jdu do knihovny a napadlo mě, že bych ti mohla zavolat a vzájemně ti sdělit novinky." usmála jsem se, i když to nemohla vidět.
"Tak určitě, a mohly bysme si naplánovat setkání. Třeba někdy za 14 dní. Vezmu i toho ťulpase, co je můj bratr," Dodala rychle a já se zasmála. Povídali jsme si delší dobu, než jsme si sdělili novinky z našeho života, ačkoli jsem jí jednu důležitou zatajila, o klukovi, který mi skoro nedá spát.