Dnes jsem mohla mít veselou náladu, kdyby mi na mysl nepřišly moje krušná léta na střední škole. V podstatě jsem tam ani nepatřila. Vyvrhel kolektivu, nechtěná. To jsem si opakovala celou střední, a hlavně, všichni mi to opakovali a ne zrovna milými způsoby. Poté co jsem se dostala do práce a milejšího kolektivu, se mi udělalo dobře. Já jsem vlastně měla jednu věc co mě držela nad hladinou, a to byl jeden kluk, který se na mě nekoukal s hnusením v očích, avšak, nechal se strhnout svými kamarády a já už ho nikdy v životě neviděla. Zmizel. Odešel z mého života a od té doby jako kdyby někdo ukradl zapalovač, který držel mé nitro citelné, hřejivé. Schopné milovat. Teď se cítím jako ledová královna, které chybí její koruna.
Proč nad tím tak přemýšlím? Zanadávala jsem si a vklouzla do teplé náruče místnosti v restauraci, kde pracuji.