Po tom dnu v knihovně, kdy jsem navrhl té dívce, že si budeme číst moje nitro záleval příjemný pocit, ačkoli jsem s ní nepromluvil, kromě našeho krátkého monologu ani slovo. Dnes jsem musel do práce a nechtělo se mi tam. Neměl jsem dneska náladu na nic, jen tak se poflakovat v posteli a přemýšlet. Já ji znám. Přišla mi jedna vlezlá myšlenka na mozek. A ne že by se tam objevila náhle, lezla mi tam od té doby, co jsem ji viděl v baru s nějakou Adrianovo kamarádkou. Marně jsem si ten čas snažil vzpomenout kdo to je a až teď mi to pomalu začalo docházet. Hnědé vlnité vlasy spadající okolo obličeje. Hnědé milé oči, které se na nikoho nedívaly s nechutí. To mohla být jedině ona.