Brala jsem schody po dvou a sotva jsem popadala dech. Proběhla jsem všechna patra ve snaze najít učebnu, kde bych měla být.

Takhle to vypadá, když zaspím a řidič autobusu mi zavře dveře před nosem a s širokým úsměvem na tváři odjede.

Nemohla jsem přeslechnout hlas naší nejhorší profesorky na celé škole. Podívala jsem se jakou třídu právě vyučuje a přála jsem si, aby to nebyla moje třída. Byla. Samozřejmě. Není tady moc smůly najednou?

Opatrně jsem zaklepala na dveře a vstoupila jsem. Towová mě zpražila pohledem a prstem si poposunula brýle níž.

,,Slečno Breaková! Zase pozdě!" Řekla vážným vysokým přísným a nesmírně děsivým hlasem.

,,Dobrý den." Zamrmlala jsem a pomalu jsem se vydala ke své lavici.

,,Počkejte. Když už tak stojíte. Pojďte nám přednést vaší prezentaci." Usmála se.

,,Eh-no...dobře." řekla jsem opět nepříčetně a v hlavě jsem si přehrávala, jestli jsem si tu prezentaci vzala sebou. Otevřela jsem batoh a podívala jsem se mezi knihy a sešity...Ach díky bohu. Je to tam. S prezentací v ruce jsem se vydala k tabuli a otočila jsem se čelem ke svým znuděným spolužákům.

***

,,Byly tam nějaké drobné chybičky, které ti ovšem počítat nebudu - Za tři." Zapsala si Towová známku a poslala mě zpátky na místo. Dnešek bude ještě hodně zajímavý.

O přestávce jsem běžela do přízemí k automatům pro mou snídani - ochucené mléko. Naházela jsem tam přesné množství peněz a čekala jsem až mi to vyjede ven.

Šla jsem zpátky po schodech do třídy a připravila jsem si na další hodinu. Obal od mléka jsem hodila z dvoumetrové vzdálenosti do koše, který se však odrazil od kraje koše a obal tím vypadl ven. Zvedla jsem obal a hodila jsem ho do koše z výšky.

,,Změna učebny. Pustíme si film v počítačovně." Řekl učitel hlasitě, abychom ho všichni slyšeli. Ostatní si sebrali svoje věci a vyšli ven. Já jsem si strkala všechny věci z lavice do batohu, když byla třída už prázdná.

Vyběhla jsem na chodbu při zazvonění a skákala jsem po schodech dolů do počítačovny.

Na schodech jsem se střetla s nějakým klukem, který v rukou držel mobil a byl do něj, tak zabraný, že když do mě omylem strčil, nevšiml si, že jsem spadla a nohou vpřed jsem dopadla na tvrdé schody, ze kterých jsem se skutálela dolů.

Až po dutém dopadu se vzpamatoval a šel ke mně.

,,Jsi v pohodě?" Zeptal se.

Tak tenhle kluk. Je mnohem víc mimo než já.