Stoupli jsme si do fronty u pokladny a vyčkávali jsme, až na nás dojde řada. Uvažovala jsem nad několika způsoby, jak se zeptat Ethana na naše už první dřívější setkání, ale vždy, jakmile jsem se odhodlala, mi vznikl obrovský knedlík v krku, tak jsem nad tím pouze zavrtěla hlavou.

Přemýšlela jsem nad tím tolik, že jsem sotva vnímala naší konverzaci, o kterou se postarali většinou Alex a Emily, natož abych vnímala na co jsme šli.

„Ticho znamená souhlas, takže všichni souhlasíme. Super!" Pronesl Alex schválně nahlas a přímo přede mnou. Tleskl mi k uchu a já leknutím nadskočila. Všichni upírali pohled na mě a já mezi nimi střídala svůj pohled. Cítila jsem horkost, která se začala vytvářet na mých tvářích, protože jsem se cítila trapně, jako kdyby mi měly před nimi vypadat všechny vlasy.

Emily zaujala roli kupující a stoupla si přímo k okýnku. Alex jí zaujatě pozoroval a Ethan se obrátil na mě. Usmál se na mě a díval se mi do očí. Chystal se něco říct a mě zároveň v tu chvíli přišlo vhodné, zeptat se.

„Tohle byl-"

„My už jsme..." Skočila jsem mu do řeči a pak jsem ztichla. Oba jsme se zasmáli a já jsem si zastrčila pramen vlasů za ucho.

„Ty první." řekl a já se usmála.

„My už jsme se viděli jednou." řekla jsem nakonec.

„Opravdu? Kdy?" zeptal se a zorničky se mu rozšířily překvapením.

„Nesla jsem dort a ty jsi... no... zapletla jsem se ti asi do cesty."

Zamyslel se a pravděpodobně si stále nemohl vzpomenout na naše báječné setkání, kvůli kterému mi spadl celý dort vzhůru nohama a já ho musela upravit a Jack se z toho mohl zbláznit. Jako kdybych já se rozbrečela kvůli tomu, že by mi vzal kytičku ze zahrádky předtím, než bych o ten záhon mohla zakopnout.

„Jo, už jsem si vzpomněl! Myslím, že jsem hrozně spěchal na bus, který mi většinou jede jednou za hodinu a já jsem vyrazil trochu později. Snad jsem ti nic neudělal!" Zhrozil se a přistoupil o kousek blíž ke mně.

„Jsem v pořádku." Zazubila jsem se na něj. „Co jsi chtěl říct?"

„Kdo tuhle událost vymyslel, protože se mi zdá, že je to to samé, jako kdybychom šli sami dva a oni sami dva. Jako rozdílně světy."

„Myslím, že se Alex bál, abych nevyvedla nějakou katastrofu..." zamumlala jsem a podívala jsem se na Emily, která už se k nám s lístky blížila hned po boku Alexe.

„O to se klidně postarám i já." řekl rychleji, než se u nás stihla Emily i Alex objevit.

Alex mi svěřil za úkol koupit popcorn a já se na něj pouze pochybovačně usmála. Stoupla jsem si do fronty na občerstvení a nervozně jsem si kousala ret. Ohlížela jsem se k Emily a Alexovi a strach ve mě stoupal. Ethan stál vedle mě a pobaveně mě pozoroval.

Když na nás přišla řada, Ethan se na mě šibalsky usmál a zařídil to. Spadl mi obrovský balvan ze srdce, protože jsem to nebyla já, která popletla příchuť nebo se pohádala se zaměstnankyní.

„Díky." poděkovala jsem mu, když měl už v ruce popcorn a mířili jsme za ostatními do třetího sálu.

„Jasně. Podržíš to jenom na chvilku?" zeptal se mě a já se napřáhla pro popcorn a podržela jsem obě várky. Ethan si uklidil zbylé peníze do zadní kapsy při chůzi a to byla možná chyba.

Tu metrovou cestu, při které jsem objímala popcorn se mi mezi nohy zamotala malinká holčička a kvůli tomu, že jsem se nedívala na cestu jsem o ní téměř zakopla a popcorn mi vypadl z rukou a celá jedna várka spadla té malé holčičce na hlavu. Zakryla jsem si rukama obličej a přála jsem si ze všeho nejvíc se propadnout do země. Nebo aspoň poprosit toho boha smůly - Breakoduse, aby používal aspoň příště ochranu.

Válela jsem se na zemi, celá rudá a v záplavě popcornu před všemi návštěvníky kina a hlavně před Ethanem, Emily a Alexem, kteří jen ztěžka zadržovali smích. Alex mi okamžitě přispěchal na pomoc a zvedl mě ze země a tím zabránil mé snaze o propadnutí do země.

„Už mě nepřesvědčíš." řekla jsem odhodlaně, protože v té chvíli jsem byla plně přesvědčená o tom, že to prostě smůla byla.

„Tu holčičku nepřesvědčím, protože jak vidíš, to ona byla ve špatný čas na špatným místě. Důvod #60" Argumentoval a tím mě umlčel. Jistý smysl to jako vždy dávalo.

Omluvila jsem se té holčičce i její mamince, která pouze frustrovaně odešla a pohrdavě se na mě dívala. Zatímco se ta holčička chechtala na celé kolo, protože to bylo pravděpodobně velice směšné, nehledě na to, že stále měla popcorn zamotaný ve vlasech o čemž věděla a také si ho z těch vlasů vychutnávala.

Jedna zaměstnankyně přinesla smeták a začala to po mě útrpně uklízet, takže jsme šli už v klidu, bez popcornu do sálu a já upírala pohled do země. Stále jsem přemýšlela nad tím, co jsem to opět způsobila.

„Pozor schod, Hann!" Zazněl varovný hlas Alexe a ten mě právě včas chytil za zápěstí. Jako kdyby to pro dnešek nestačilo, pomyslela jsem si.

„Díky."

„Promiň nevšiml jsem si toho, že jsi zabraná do svých myšlenek, jinak bych tě taky varoval." řekl zahanbeně Ethan a já se jenom usmála. Pomalu ale jistě jsem cítila, že po dnešním večeru se ode mě bude Ethan držet dál, protože ve mě nejspíš mohl vidět malé děcko, které se o sebe nemůže postarat, a to mě štvalo.

Hluboce jsem zapadla do sedadla vedle Ethana a soustředila jsem se na začínající reklamy před hlavním filmem.

Modlila jsem se za to, aby byl zbytek večera lepší než do té doby způsobené katastrofy.

A to jsem ještě nevěděla, že jsme šli na krvavý horor.

Chystám nový příběh, který už je zveřejněný a začnu pořádně přidávat až dopíšu tenhle příběh, tak se můžete kouknout:) Název: MARSHMALLOW

Najdete ho na mém profilu. - K