Vote i koment potěší :)

Domů jsem přijel asi půl hodiny potom, co jsem odvezl Harmony. Upřímně se mi tam nechtělo. Doufal jsem, že tam nebude otec, protože ten se stal na dlouhou dobu člověkem, koho chci vidět ze všech nejmíň. Začal jsem ho pomalu ale jistě nesnášet. Za to, co udělal matce, za to, co dělá nám. A to nepatřím mezi lidi, co příliš nenáviděj. Když už, tak k tomu mám pořádný důvod.

Zaparkoval jsem auto před domem a šetrně z něj vystoupil. Nezapomněl jsem zamknout a co nejtišeji jsem se vkradl do domu. Přišel jsem si jako zloděj, plížím se do vlastního domova, aby mě hlavně nikdo neviděl, ani neslyšel. Vyzul jsem se ještě na rohožce před domem a potichu jsem otevřel. Položil jsem boty na botník a tiše, abych nikoho nevzbudil, jsem našlapoval skrz celý obývák. Byla velká tma na to, abych něco viděl, ale ve svém domě se vyznám dokonale. Opatrně jsem našlápl na první schod. Nevím, co mě vyděsilo víc, jestli hlasité zavrzání schodů, nebo moje jméno, které se tiše ozvalo z rohu obývacího pokoje.

"Toby?"

Pomalu jsem se otočil. I když si moje oči už dávno přivykly na tmu, nikoho jsem neviděl.

"Toby, jsi to ty?" Slabý hlásek se ozýval přímo z místa, kde bylo velké a pohodlné křeslo. Rozeznal jsem kopu zmuchlané deky, ke které jsem velmi rychle zamířil.

"Bianco?" oslovil jsem kopu opatrně a jemně deku nadzvedl. Oslepil mě kotouč světla vycházející z baterky, kterou na mě moje sestra namířila. Odvrátil jsem tvář, když kotouč zmizel. Zřejmě ji vypnula.

"Jsi opilý?" Hovořila tiše, hlas se jí třásl. Pousmál jsem se.

"Nejsem opilý. Nic jsem neměl," zamumlal jsem. "Proč nespíš u sebe v pokoji?"

"Nechci být blízko mamky a taťky. Večer se hrozně pohádali - křičeli na sebe a dokonce po něm maminka i hodila svou kabelku. Pak si šla lehnout ke mně do pokoje. Jakmile usnula, utekla jsem sem. Čekám tu na tebe už hodinu, Toby. Hrozně se bojím."

I přes tmu jsem poznal, jak se jí třese ret. Povzdechl jsem si a jemně ji odhrnul střapaté vlasy z obličeje.

"Moje malá An," šeptl jsem, když jsem si ji opatrně i s dekou vyzdvihl do náruče. Připadala mi tak neskutečně drobná na třináctiletou holku. Drobnęjší, než obvykle. Posadil jsem se na gauč a ji si uložil do klína. Zachumlala se do deky a opřela si o mě hlavu. Ochranitelsky jsem si kolem ní omotal ruce, přivinul jsem si ji k sobě.

"Jsi už velká, An," zamumlal jsem jí do vlasů, "ale ani já nejsem dost starý na to abych něco takovýho zvládl."

"Budou se naši rozvádět?" zeptala se mě rozechvěle.

"Netuším," zavrtěl jsem hlavou, "snad ne."

"Asi před měsícem jsem slyšela taťku, jak s někým volá," rozmluvila se najednou Bianca. "Mluvil s ní jako s mamkou když mi bylo devět, ale mamka byla tehdy na zahradě. Když vyšel z pracovny, ptala jsem se ho, kdo to byl. Řekl mi, že někdo z práce. Kdyby si vyřizoval pracovní schůzi, proč by svého nadřízenýho nebo kohokoliv oslovoval zlato?"

Zamrazilo mě a jakoby automaticky jsem Biancu ještě víc sevřel. Zformoval jsem rty do úzké čáry, pohled zabodl do černé obrazovky televize.

"Nechci, aby nám ta ženská vzala tátu," zamumlala Bianca už s lehkým nádechem ospalosti.

Její zívnutí, které se ozvalo za chvíli, bylo nakažlivé a za chvilku jsme zívali oba.

"Netrap se tím, Bianco," zamumlal jsem tiše. "Bude to v pohodě."

"Myslíš si, že od nás neodejde?"

"Nemyslím. Ale budu doufat. A ty bys měla taky." Dal jsem ji lehkou pusu do vlasů a opřel jsem se o opěradlo.

---

S novým týdnem přišla opět povinnost chodit do školy. Na vlakovém nàdraží jsem jako každé ráno potkal Ellie. Vlasy měla stažené v drdolu, cípy červené košile měla svázané tak, že jí odhalovalo štíhlé břicho. Ještě jsem nikoho neviděl nosit košili takhle.

"Toby, čau," pozdravila mě, když mě spařila a obdařila krásným úsměvem.

"Ahoj El," zazubil jsem se. Objala mě kolem zad a vedla směrem k cestě.

"Dneska si nedáš cigaretu?" nadzvedl jsem obočí.

"Abstinuju," pokrčila bezstarostně rameny.

"Škoda, chtěl jsem si dát," zalhal jsem a kysele se ušklíbl. Ellie se zastavila.

"Fakt? Tak to musí moje abstinování počkat," sáhla do jedné kapsy tmavých slim džín, ve kterých její nohy vypadaly až moc hubené, a vytáhla dvě cigarety a zapalovač. Zapálila tu svou a od jejího konce i tu mou. Silně jsem si z ní popotáhl. Tohle se mi nepovedlo.

"Ještě na tebe nepřišli?" pozvedla Ellie obočí.

"S čím myslíš?" Vzal jsem cigaretu mezi prsty a vyfoukl kouř.

"Že kouříš," objasnila.

Pokrčil jsem rameny. "Nemyslím si.

"Aha," pokrčila rameny. Pak silně popotáhla. "Musíme ti nají holku, která by se s tebou vyspala."

"Cože?" rozkašlal jsem se. Slzy se mi nahrnuly do očí, ale to mě momentálně netrápilo. "Jak tě to napadlo?"

Ellie se jen mlčky rozmáchla cigaretou ke škole, která se už vynořila na obzoru. Ale na ni nejspíš poukázat nechtěla.

Před samoobsluhou u sloupu veřejného osvětlení byla opřená velká těžká motorka, a vedle ní její majitel v kožené motorkářské bundě. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, abych zjistil, kdo to je. Jeho blonďaté vlasy, které brzo vykoukly zpod přilby, byly nepřehlédnutelné

Alex.

A nebyl tam sám. O sloup se opírala ve stejné kožené výstroji vysoká asi dvacetiletá holka s hustými vlnitými vlasy rudými jako plamen. Nohy měla jako dvě špejle, stejně tak i ruce. Znechuceně jsem se odvrátil, jakmile se ti dva začali muchlovat.

"Jak tě proboha napadlo sehnat mi holku, ehm, na sex když ses dívala na Alexe s nějakou-"

"Vzpomněla jsem si na to, jak přišel o panictví on," přerušila mě a popotáhla. "Bylo to vtipný."

"Proč?" svraštil jsem obočí. Až moc pozdě jsem si uvědomil, že to vlastně vědět nechci.

"Protože se před tou holkou totálně ztrapnil. Nevěděl ani, jak si nasadit to... Too..." Jak tak divoce gestikulovala rukou, vytvářela ve vzduchu cigaretou světelné kruhy.

"Jo, jasně," pokýval jsem hlavou. Zdálo se mi, že na mě Ellie vděčně kývla.

"A jak to víš?" zajímal jsem se.

Ellie se na mě podívala stylem To ti mohlo dojít a s povzdechem si popotáhla z už tak dost krátké cigarety. Chvilku jsem na ni zíral a pak mi to došlo.

"Ty... To jsi byla ty?' zeptal jsem se vyjeveně, abych se ujistil.

"Jo." Ellie ukázala nedopalkem na sebe od hlavy k patě, pak ho upustila na zem a rozdrtila podrážkou. Stále jsem se na ni díval.

"Nedokážu si tě představit s Alexem," řekl jsem nakonec a raději jsem si do úst strčil cigaretu, abych už neřekl nic stupidního.

"Věř mi, já sebe taky ne. Ale to bylo před dvěma lety."

"Počkej, to vám ale bylo čtrnáct ne?" zarazil jsem se.

"Neřeš to, Toby." Otrava v Eliině povzdechu byla téměř hmatatelná.

Zaparkovala mě na schody před školou a sama si sedla vedle mě. Oba jsme hleděli na studenty hemžící se před školou jako mravenci u své kopky. Byl parný den, kluci povětšinou chodili bez triček a holky co nejvíc odhalené, aby jim nebylo až takové teplo. Líbilo se mi to. Teda kromě toho, že jsem se potil snad každou buňkou v těle.

"Tak," plácla se Ellie do stehen, jakmile si vyhrnula konce nohavic džínů, "vybírej."

"Vybírej co?" nechápal jsem.

"Vybírej holku! Bože Toby ty jsi nemožnej." Ellie nademnou zavrtěla hlavou a protočila panenky. "Dohodím ti jakoukoliv chceš. Stačí říct. Tak vybírej."

Přejížděl jsem pohledem po dívkách a spolužačkáh z Fahlerovy střední, ale jaksi se mi žádná nelíbila natolik, abych s ní chtěl přijít o panictví. Kromě té, co seděla přímo vedle mě.

Pak jsem spatřil jednu, se kterou by to i možná šlo. Kráčela napříč školním dvorem, na sobě vysoko pasované kraťasy a tílko zastrčené do nich, v ruce kávu a tmavé vlasy zpevněné v chaotickém drdolu. Ta se mi líbila dostatečně. Ta byla dobrá.

"Co ona?" nenápadně jsem na ni poukázal hlavou a Ellie ji okamžitě zaměřila. Pak nakrčila nos. Špatné znamení?

"Vkus máš v pořádku jen špatnej typ. Candice Bakerová, milá holka, dost chytrá a nadaná, hlavně v posteli co jsem tak slyšela. Bohužel je ale zadaná. Znáš Jamieho Godiollu?"

Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou.

"Její kluk. Zlomil by ti ruku lusknutím prstů." Ellie názorně luskla. Povzdechl jsem si a odvrátil pohled od Candice.

Zanedlouho jsem našel holku s medovými kučerami. Jak mi ale Ellie napověděla, Rose Berkinsová nejspíš nechce kluka na spaní, ale na předčítání milostných balad. Vypadala ale zajímavě, seděla na schůdcích v bílých šatech a četla si nějakou tlustou rudou knihu.

Doufal jsem, že se na třetí pokus netrefím ani do zadané, ani do praštěné. Jenže když jsem poukázal na brunetu trochu vyšší,než moje dohazovačka, postávající na jednom konci basketbalového hřiště, Ellie se rozesmála.

"Co?" optal jsem se nervózně, začal si žmoulat konec svého trička. "Co je vtipný"

"Ty bys chtěl Hannah?" vyprskla smíchy znovu a šťouchla do mě.

Hannah?

"A-a co je na ní špatnýho?" zeptal jsem se zaraženě. Elliin smích utichl a její modré oči se zastavily v mých. Chvíli na mě zírala, jakobych si z ní dělal srandu.

"To je ta Hannah, která se mnou dělala ty laborky z biologie. Byla jsem před tebou a tím Brianem nebo jak se ten nerd jmenuje. Už víš?"

"Jo aha, tak ne," odtušil jsem rychle. "Co támhleta-"

"Hele ale Hannah bych ti klidně dohodit mohla," zapřemýšlela nad tím Ellie, ignorujíc to, co jsem jí řekl. Zamyšleně zírala na skupinku holek, ve které Hannah byla a mírně se zamračila.

"Zítra ji máš u sebe, jasně?" oznámila mi prostě, jakoby to byla ta nejobyčejnější věc na světě. Pak se zvedla, opášila si kalhoty a zamířila do školy, ani na mě nepočkala.