Omlouvám se, že přidávám kapitolu tak pozdě, ale už jsem ji měla skoro dopsanou a Wattpad mi jí půlku smazal, takže jsem byla docela dlouho naštvaná a nechtělo se mi jí dopsat (myslím, že ten pocit většina z vás zná).

Ellie mě týden na to přemluvila, abych se i přes matčin zákaz vyplížil z domu a jel s ní, Harmony, Léou a Marcem do města. Hned jak jsem nerušeně a neslyšně vyklouzl z domu, čekal tam na mě Marcův červený pick-up, na jeho korbě seděla Léa s Ellie, Harmony v kabině. Tak mě to nadchlo, že jsem vyběhl z domu, přeskočil nízký plůtek a naskočil na korbu Marcova pick-upu. Ellie dvakrát hlučně poplácala rukou po kabině a pick-up se rozjel.

V ušních bubíncích mi tepalo postupně vyprchávajícím adrenalinem, jak jsem se plížil z matčina domu. Ellie se na mě usmívala jako slunce, Léiny koutky šly také nahoru. Obě mě přinutily se usmívat.

Usadil jsem se pohodlněji na korbu, hned vedle Ellie, protože jsem ji chtěl mít blíž, ale ne zas tolik blízko, aby jí to nepřišlo divný.

"Dneska ti to sluší," pochválil jsem její kombinaci vypasovaných šortek, krátkého přiléhavého tílka odhalující břicho a tmavě modrého laku na nehty.

"Já vím," blýskla svým potěšeným úsměvem a přehodila si vlasy z jednoho ramene na druhé.

"Kam jedeme?" zeptal jsem se naopak Léy, aby to nevypadalo, že komunikuju jen s Ellie. Stydlivě - aspoň mi to tak připadalo - se pousmála a pokrčila rameny.

Otočil jsem se teda zpět na Ellie, která si vyložila celé své ruce na hranu korby, jakoby to byl jenom pouhopouhá opěrka gauče. Nohy si zase natáhla, až skoro dosahovaly na druhou stranu korby.

"Uvidíš," bylo jediné slovo, kterého se mi od ní dostalo. Pocítil jsem mírné zklamání a taky strach - strach z neznámého. To jsem ale nikomu nepřiznal.

Dorazili jsme blíž k centru a Marco zaparkoval pick-up na parkovišti před Wall-Martem. Vyskočil jsem z korby jako první, za mnou Ellie a Léa.

Do Wall-Martu jsme ale nezamířili, Ellie překročila silnici (samozřejmě mimo přechod) a já s Léou za ní. Když jsem se otočil, Marco s Harmony vyskakovali z kabiny a mizeli za posuvnými dveřmi Wall-Martu. Zřejmě ví, co mají dělat - nedělají to poprvé, jak se zdá. Ale já zas nic nevím.

Následoval jsem Ellie až k malému vietnamskéku obchůdku. Když vešla dovnitř, někdo zahalekal se slabým vietnamským přízvukem: "Eleanor!" Takže to znělo spíš jako Eľeanór! I když ne tak příšerně.

Když jsem vešel v patách za Léou, uviděl jsem sedět za kasou vysokého asiata přibližně v našem věku, který si opíral nohy s botami Adidas o druhou židli. Bůhví, jestli byly pravé, nebo ne. Neptal jsem se.

"Léa!" zvolal znovu ten asiat a zmiňovaná se usmála a kývla. Pak zornice jeho úzkých očí spočinuly na mě.

"A ty jsi to nový maso, co Eleanor slibovala?" zeptal se mě. Pozvedl jsem obočí a pohlédl na Ellie, ta se avšak jenom usmívala.

"Toby?" ozval se znovu ten asiat a já trhl hlavou směrem k němu. On se neohrabaně postavil. Stojíc vypadal ještě vyšší, než jsem myslel.

"Chin Su Lin, těší mě." Natáhl ke mně pravačku a já mu ji stisknul.

"Toby Cadler."

"Já vím, já vím," mával rukama Chin a hledal něco za pultem.

Náhle se zpoza závěsu rozdělující prostor pro zákazníky a prostor pro personál ozval křičící ženský hlas. Co ale říkala, jsem nezastihl, protože mluvila jiným jazykem - no jasně.

Chin si povzdechl a odpověděl stejnou hatmatilkou, ze které jsem rozuměl jen jedno slovo: mamá.

Pak se Chin obrátil na nás. "Mám prej míň kecat a víc prodávat," protočil panenky a opřel si dlaně s dlouhými hubenými prsty o desku stolu. Vzduch ještě jednou prořízl hlas Chinovy matky a on sebou mírně trhnul.

"A nebýt drzý," zašeptal. "Takže tak jako obvykle?" zeptal se na otázku směřující k Ellie, která promluvila poprvé od příchodu sem: "Jo." A vytáhla peněženku.

Následně začal Chin vykládat na pult spoustu chlastu - vodka, tequila, gin, ale i pivo a radlery. Když na něm bylo tak patnáct lahví, Ellie si zavelila: "Ještě jedny Morrisky. Ty víš, který." Chin se nám otočil zády, čelem k cigaretám za ním, a Elliin pohled spočinul na mě. Oplatil jsem jí ho.

"Tak ještě jedny," oznámila, ale pohled ze mě nespustila.

-

Taška s pěti lahvemi se mi nepříjemně zařezávala do rukou. Ellie rozhodla, že když jsem kluk, tak si nezasloužím nést žádný pivo, takže já mám tašku plnou tvrdýho chlastu, kdežto holkám zabírají tři pětiny lehký plechovky s pivem. Nebylo to vůči mně fér, ale přežil jsem to a složil ji na korbu pick-upu, kde jsem si taky patřičně odpočinul. Ty flašky jsou hrozně těžký.

Marco a Harmony se ještě nevrátili, a tak Léa a Ellie vyložily své igelitky vedle té mojí. Pak jsme se opřeli o boční hranu korby a Ellie vytáhla jednu cigaretu ze svého nového balíčku. Druhý dala mě a já si ho zastrčil do kapsy bundy. Cigarety zadarmo se neodmítají.

Když si ji zapálila, zapálila i moji a vtáhla do plic kouř. Pak ji podala Lée, která udělala to samý. K ní se mi kouření absolutně nehodí, Léa mi přijde moc křehká na to, aby kouřila - zdálo se, že se každým potáhnutím z cigarety rozsype na prach. Ale nestalo se tak, kouřila vesele dál.

Asi po deseti minutách do nás Ellie strčila a ukázala hlavou směrem ke vchodu - objevili se tam Marco a Harmony s plnými taškami v rukou. Zajímalo by mě, kde na to všechno berou peníze.

Jak se blížili, rozpoznal jsem v jejich taškách kopu jídla. Dorritos, Pringles, Lay's a spoustu dalšího. Harmony to všechno hodila do kabiny a zabouchla dveře.

Pak nám Ellie rovnoměrně rozdělila náklad a následoval jsem ostatní na pláž.

"To jdeme pít?" zeptal jsem se mírně překvapeně. "Teď?"

"Uvidíš," zamručela netrpělivě Ellie, tak jsem byl raději zticha.

Léa, která šla první, si klekla k napůl uschlému keři na pláži. Otočila hlavu na ostatní, kteří si posedali do půlkruhu vedle. Seděl jsem mezi Marcem a Harmony.

Lèa najednou odněkud vytáhla červenou dětskou lopatku na písek a začala se jí prokopávat ke kořenům toho keře.

"Lidi? Co to děláme?" zamračil jsem se s pohledem upřeným na Léu, jak vyhrnuje písek na hromadu za sebou.

"Můžeš se přestat furt ptát?!" vyštěkla Ellie a zabodla do mě svůj nepříjemný pohled. Sklopil jsem hlavu a raději jsem byl zticha.

"Tak," zasípala Léa, když odhodila lopatku do písku za sebe. "Teď to vyndejte."

Marco se začal zvedat, ale já jsem zůstal sedět, dokud do mě Harmony nešťouchla loktem.

"Už nemáme Alexe, Toby. Budeš mu muset pomoct ty."

Tak jsem se zvedl ze země a šel za Marcem k té díře. Vyndali jsme to - velkou krabici s tmavého dřeva, spíš truhlu. Vytáhli jsme ji na písek a šli si sednout na svá místa.

Pak Harmony vytáhla z útrob svého dekoltu (byl jsem vážně překvapený) řetízek s klíčem a jala se truhlu otevřít. A když bylo víko konečně dole, obsah uvnitř mě dost překvapil.

Byla prázdná.

"To sem jedeme kvůli prázdný truhle?" zaremcal jsem a povzdychl si.

"Nekecej a pojď nakládat," pobídla mě Ellie a sama popadla jednu lahev, kterou pečlivě uložila dovnitř. Pokrčil jsem rameny a šel jí pomoct.

S poslední lahví Jacka jsem se zahleděl kolem sebe. Na pláži nebylo moc lidí, což mě docela překvapilo, protože bylo dost hezky, v restauracích nad nimi byly otevřené zahrádky. Zadíval jsem se na jednu specifickou, hned před námi. Starší pár, blondýna a asi padesátník, si tam užíval krásné počasí přímo zrozené na... Zaostřil jsem - šlehačkovo zmrzlinový dort. A ten chlap...

"Toby nakládej," pobídla mě Ellie, ale já na ni mávl, že má počkat. Ten chlap... Ten chlap, který právě líbal tu blondýnu mi byl povědomý. Hodně povědomý.

No to snad ne.

Pustil jsem Jacka do písku. Zvedl jsem se, ani mě nezajímalo, že jsem celý od těch žlutých zrníček. Zamířil jsem si to rovnou k nim, na zahrádku, k jejich stolu. Už se nadále nelíbali, ale ten chlap ji tentokrát krmil ze svého dortu. Zaměřil jsem pohled na vidličku, kterou svíral v ruce, ale periferním viděním jsem je viděl. Až moc dobře. Blondýna měla u kořínků vlasů dvoucentimetrové tmavé odrosty a vlasy zastřižené do mikáda těsně pod ušima, celkově vzbuzovala dojem třicetileté abiciózní účetní. A ten chlap... Výzor svého otce znám.

Moje matka není blond. Jak si ji s ní mohl splíst?

Přistoupil jsem k jejich stolu, rudý vztekem jsem otci vytrhl vidličku z ruky a pohodil ji kamsi za sebe. Věděl jsem, že se na mě všichni kolem dívají, uslyšel jsem to mrtvé ticho, jak všichni hosté přestali ve svých konverzacích, ale nevnímal jse to. Zaťatými pěstmi jsem udřel do dřevěné desky, až se tmavě hnědá tekutina v hrnku na otcově straně rozhoupala jako vyrušené vlny na moři.

"Potřebuješ něco, chlapče?" ozvala se ta blondýna příjemným hlasem ale nepříjemným, nadutým tónem. Strhl jsem k ní hlavu a zabodl do ní svůj nenávistný pohled. Měla rty stisknuté pevně k sobě a v očích zlost z vyrušení. Věděla vůbec, že se zahazuje se zadaným? Věděla vůbec, že existuju?!

"Toby," oslovil mě můj otec zničeně a zároveň unaveně. Trhl jsem hlavou směrem k němu a zaskřípal zubama. Zaťal jsem pěsti do dlaní ještě víc, cítil jsem, jak si tam natrvalo nehty tetuju půlměsíčky.

"Zapomněl jsi nás představit, Georgi," ozvala se ta blondýna pichlavě.

Otec se na ni prosebně podíval, pak vzdychl a promnul si obličej.

"Helen, tohle je Toby, můj syn." Uštipačně jsem se na ni zahleděl. "A Toby, tohle je Helen, moje... Kolegyně z práce."

"Kolegyně z práce," začal jsem ho kysele parodovat. "Netušil jsem, že pracuješ v agentuře pro začínající zlatokopky."

Otec zalapal po dechu a nevěřícně se na mě zahleděl. Jo, nového Tobyho asi ještě nepotkal.

"Jak to mluvíš?" zeptal se překvapeně. Škodolibě jsem se ušklíbl a otočil se na tu blondýnu. Taky vypadala dost překvapeně, ale jako učitelka kterou vykolejila žákova drzost - jakoby nemohla uvěřit, že jsem něco takového řekl.

"Co si to dovoluješ o mně kecat takové žvásty?!" rozkřikla se, ale já se jenom zlostně ušklíbl.

"Určitě jste věděla, že je můj otec zadaný. A že je bohatý, to vám asi docvaklo hned jak jste si ho vyhlídla svýma nenasytnýma očima. Víte, že jste právě rozvrátila jednu fungující rodinu? Takže se do mě laskavě neopírejte, je pod moji úroveň se vůbec dívat na takovou couru, ne to s ní ještě mluvit."

"Co si to dovoluješ?!" rozkřikl se otec a začal se zvedat z židle.

"Ty drž hubu a sedni si zpátky!" okřikl jsem ho rozzuřeně. Ten předstíraný klid, který jsem měl, když jsem mluvil s tatínkovou novou děvkou okamžitě vyprchal a zůstala jenom zlost.

Otec mě překvapeně poslechl a sedl si zpátky.

"Toby," oslovil mě nevěřícně, "co se to s tebou stalo? Jak se to chováš?"

"Co se to se mnou stalo?" vyprskl jsem, "co to dělám?! Neměl bych se na to samé ptát spíš já?! Jak jsi nám to mohl udělat?! To nevíš, že kvůli tobě matka po nocích pláče? Ty to nevidíš?"

"Toby..." hlesl otec.

"Neříkej mi tak!" rozzuřil jsem se. "Jsi jenom kurevník. Nic jinýho nejsi. Nejsi ani můj otec. Můj otec by se nezahazoval s takovou špínou jako je tady Helen," ukázal jsem na ni prstem. "Správný otec by chodil alespoň jedou tejdně domů a nepodváděl by matku. Je ti to úplně jedno, co je s náma. Víš, že máš ještě dceru, která je stejně křehká, jako matka? Jak jsi jí to mohl udělat? Jak jsi nám to mohl udělat?!" Běsnil jsem. Do každého slova jsem dal čast vzteku, který ve mně vřel, ale i přesto jsem byl pořád dost naštvaný.

"Toby, nech si to na doma. Říkat mi takové věci tady, před lidma-"

"Já ti klidně ubalím, tady, před lidma," přerušil jsem ho. Nevěřícně na mě hleděl. Odlepil jsem pěsti od stolu a postavil se normálně. Hruď se mi vztekem zvedala a zase klesala. Viděl jsem rudě. Zaregistroval jsem nataženou dlaň, jak se ke mně blíží zleva, tak jsem ji levou zastavil a pravá pěst mi automaticky vystřelila k otcově tváři. A trefila ji. Otec se na ždli zakymácel a spadl. Popadla mě úzkost. Co když jsem ho zabil? Mírný pohyb jeho víček mě ale přesvědčil, že se nic nestalo, tak jsem na sobě o svojí úzkosti nedal nic znát. Otec se neohrabaně zvedl zpátky na židli a mnul si tvář, hleděl kamsi do země.
"To bylo za Biancu," vyklepal jsem si pravou,ve které ještě tepalo. "A za matku. I když ta mi asi nepoděkuje, ale věřím, že mi bude aspoň v hloubi duše vděčná."
Otočil jsem se na Helen, která to celé sledovala s otevřenou pusou, a plivl jsem jí k nohám.

"Špíno," zavrčel jsem, otočil se na patě a bez jediného ohlédnutí vyrazil zpět za ostatníma.

Všichni mě už čekali, všichni na nohou, všichni očekávali jakési vysvětlení, nebo jen objasnění. Já jsem ale nechtěl o ničem mluvit. Jen jsem zavrtěl hlavou a vzal si od Ellie nabízeného Jacka, kterého jsem nevložil do bedny. Odšrouboval jsem víčko a velkými doušky lokal tu zlatavou tekutinu. Dneska se chci opít.

Najdete Easter Egg/odkaz? :) Poradím - tentokrát je k My Instagram Boyfriend :)