"Nate," podal jsem Ellie skleničku, kterou s úsměvem přijala. Snažil jsem se jí to oplatit, ale můj úsměv nejspíš připomínal jakousi pošramocenou grimasu, protože se Ellie rozesmála.

"Eleanor," napomenul jsem ji káravě a ona viditelně snažila krotit svoje hihňáňí. Napila se a skleničku položila na stůl vedle kupky oblečení. Všiml jsem si, že se komínky na posteli podstatně snížily a promíchaly. Zamračil jsem se.

"Fajn, začneme." Ellie si prohrábla vlasy a tleskla. Nezdálo se, že má kocovinu a třeští jí hlava - buď ji to přešlo, nebo je fakt výborná herečka.

"Vyřadila jsem pár kusů, který rozhodně nosit nechceš. Třeba tohle." Z kupy vytáhla nějaký světle zelený hadr, o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Kývl jsem na znamení, že se ho může zbavit a Ellie ho jedním švihnutím hodila do rohu.

Pak vytáhla červeno modrou polokošili. "Tohle je děs - ne počkej to je značkový, tak to ti nechám." Odhodila ten kus zpátky na postel a vytáhla z kupy dlouhé kraťasy ze zvláštní látky.

"Vážně?" ukázala mi je. "Tohle se nenosí už snad sto let."

Znovu jsem se zamračil. Nesouhlasil jsem s vyhazováním mýho oblečení, ale chtěl jsem, aby mi Ellie pomohla zapadnout, protože vím, že bych to sám nikdy nezvládl. A pokud to znamená změnit se od základů, tak jsem ochotný to podstoupit. A vyhazování a měněnì šatníku není tak hrozný, když si představím, že bude Ellie předělávat můj způsob mluvení.

Kraťasy přistály za zeleným hadrem.

---

"Fajn, tak fajn." Ellie zvedla ruce do úrovně hlavy, jakože se vzdává. "Klidně si tu mikinu nech."

Právě jsem - upozorňuju, svým způsobem mluvy - uhádal světle šedou mikinu bez zipu před devastací. Přel jsem se o ni s Ellie dost dlouho, ale nakonec podlehla. Fajn, taky jsem za to musel zaplatit - tmavýma volnýma džínama s až moc velkýma dírama. Tu mikinu jsem měl radši.

"Tak, to bychom měli," zamumlala Ellie a znovu se napila vody. Pohlédl jsem na postel - komínky se podstatně zmenšily. Budu si muset zvyknout točit třeba pět triček, nebo s mým šatníkem Ellie ještě neskončila?

Ta si právě promnula obličej a položila skleničku zpátky. Tak se zřejmě jenom přemáhá, aby nevypadala, že včera pila. Nevím proč předemnou, jelikož já jsem na ten včerejšek rozhodnè nezapomněl.

"Pár hodně podstatných věcí ti tady ale rozhodně chybí. Takže někdy brzo si vyrazíme do nákupáku."

"Co?" zasténal jsem. Nenáviděl jsem nakupování. Klidně bych si z toho obchodu odnesl i menší, či větší velikost, jen abych tam strávil míň času. I když to byl výborný nápad jak strávit s Ellie hodně času (jako hodně času), takhle jsem si to zrovna nepředstavoval. Všude jinde, jen ne v nákupním centru. A když už tam, tak rozhodně ne v obchodech s oblečením.

"Neremcej, nový věci potřebuješ jako somálci chleba," zamumlala nekomromisně.

"Jako somálci chleba?" zopakoval jsem s vytaženým obočím. "Takový slovní obrat jsem ještě neslyšel."

"A já neslyšela šestnáctiletýho kluka říkat něco jako 'slovní obrat'. Hele Toby. To přežiješ. Znám hodně lidí, kteří nenávidí nakupování a protrpěli si to. Stačí jednou za půl roku, přísahám. Dobře?" Ellie se mi upřeně zahleděla do očí a nepolevila, dokud jsem nekývl. Do čeho jsem se to namočil?

---

"Máš peníze?" zeptala se mě, když jsme se probírali uličkami Middletownského nákupního centra. Nenáviděl jsem to tu předtím a nenávidím to tu i teď.

"Samozřejmě, že mám," odpověděl jsem poněkud zaraženě. "Myslíš, že bych sem chodil bez nich?"

"A kolik?" zajímala se dál. Tohle mě trochu znepokojilo.

"Proč?"

"Abych věděla, jak moc se můžeme rozhodit."

"Co?"

"Kolik prostě můžu utratit." Ellie na mě protočila panenky.

"Já... Já nevím? Tak... Čtyři..."

"Čtyři kila?" Zorničky se jí okamžitě rozšířily a pusa pootevřela. "Kde to bydlíš proboha?"

Usmál jsem se. "Ve čtvrti pro boháče."

---

Nakonec to nebylo tak hrozný. Když jsem měli tři plné tašky věcí, které - podle Ellie -"rozhodně potřebuju", přinutila mě koupit nám oboum kafe v kelímku. Nikdy - přísahám - jsem kávu nepil, neměl jsem k tomu příležitost, a když jsem ji ochutnal, byla na mě moc hořká. Ellie mi do ní ale nasypala tři cukry a dvě mlíka a se slovy "zvykneš si" mi kelímek vrazila zpátky do ruky. Takže mě donutila to celý vypít a upřímně - s těma dochucovadlama to už vůbec nechutnalo tak, jak předtím. Celkem se to vylepšilo.

Domů jsme šli pěšky. Ellie se rozhodla, že všechny tašky (asi čtyři) ponesu já a ona si bdue stříhat hvězdy na chodníku předemnou. Docela jí to šlo.

"Tys dělala gymnastiku?" zeptal jsem se asi po páté její hvězdě. Rozesmála se.

"Ne, naučila mě to sestra," odvětila s úsměvem a střihla si další. "Gymnastka nejsem."

"Vypadáš na to," zamrmlal jsem spíš pro sebe, ale ona to postřehla. Místo toho, aby se uculila nad komplimentem, mi dala jemný pohlavek.

"Ne abyses mi díval na prdel, je ti to jasný?" zazubila se.

"Je," vydechl jsem a usmál se. Tentokrát se mi už nesmála.

---

Doma jsem od všeho oblečení pracně odstřihal cedulky a složil ho do komínků. Ellie mě přitom sledovala s nohama na stole a nedopitým kelímkem kávy v rukou.

"V pondělí si vezmeš to vínový tričko s náprsní kapsičkou, džínovou bundu a ty černý úžší džíny," řekla najednou. Přestal jsem skládat mikinu a zahleděl se na ni. Vlasy měla zacuchané a svázané v neposlušném drdolu, ze kterého jí odstávaly pramínky vlasů, sama měla na sobě volnou šedivou pánskou mikinu a černé legíny. Nevypadala zrovna, že se jí chce mezi lidi. A mě se v tom, co mi ona řekla, taky mezi lidi dvakrát nechtělo.

"To mi už i říkáš, jaký věci si mám oblíknout?" zvedl jsem obočí a bez hnutí čekal na odpověď. Dostal jsem ale jen jeden velký úsměv, který ale říkal mnoho. Nebylo to jediný, v čem mi Ellie začala řídit život.

---

"No vidíš, že si to dokážeš vzít bez toho, abych tě musela upomínat," uvítala mě Ellie na vlakovém nástupišti a k mému překvapení mě objala. Ale než jsem stačil ovinout svoje ruce kolem jejích zad, už se odtáhla, což mě trochu mrzelo. Ellie mě popadla za paži, jak už to má ve zvyku, a začla mě táhnout směrem ke škole.

"Dneska tě představím lidem v partě. Je jich tam asi deset, a pozor - je mezi nima i Alex, takže bejt tebou si u něj udělám očko. Nezačal sis s ním moc dobře," oznámila mi, jakoby nic.

Moje radost z toho, že konečně spoznám tu slavnou partu, okamžitě pohasla a byla udusána frajerem Alexem. Vůbec mě netěšilo, že je v té jejich partě. Chtěl jsem Ellie říct, že já jsem přece nemohl za to, že jsem si sedl na jeho místo v jídelně, ale Ellie jakoby hned věděla, nad čím přemýšlím.

"Jasně, to nebyla tvoje vina, bla bla bla. Jen jsi byl ve špatný čas na špatnym místě. Ale to nevadí. Sice u Alexe nebudeš v žebříčku sympatie zabírat první místo, ale nebude to zas tak hrozný, uvidíš. A pospěš si, chci si ještě zapálit. A ty si zapálíš semnou, jinak se s nějakým představením můžeš rozloučit, je ti to jasný?"

Nemohl jsem jinak, než kývnout. Přesto jsem ale věděl, že ta věc s Alexem vůbec nebude jednoduchá.

Jak se vám That Bad Girl líbí? Já vím, že to byly zatím jenom okecávačky, ale teďkonc budu mnohem častěji přidávat Tobyho "zážitky" z nového života a s novými kamarády - a samozřejmě nesmějí chybět ani jeho nové problémy :) Uvidíte, těště se :)