That Bad Girl je (v den, kdy tento odstaveček píšu, samozřejmě) number 70 v Teen Fiction!!! Děkuju!!!

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala, ale důvod máte v mém statusu.

Ellie sice normálně jezdila na druhou stranu, ale tentokrát nastoupila spolu se mnou. Našla volné kupé a strčila mě surově do něj, pak zaklapla dveře a klidně si sedla na popraskané kožené sedadlo naproti mně. Usmívala se, nohu přehozenou přes druhou, s rukama v klíně. Její černý batoh ležel zmačkaný vedle ní - bylo vidět, že v něm nemá moc věcí. Prohlížela si mě a usmívala se - ale ne takovým tím úsměvem, jaký jí vykouzlí na tváři něco, co se jí líbí. Tohle byl prostě její normální regulérní úsměv, ale stejně jsem ho měl rád.

"Co ty a holky?" vypálila na mě najednou. Zaskočilo mě to; vůbec jsem takovou otázku nečekal. Ne z čista jasna.

"No, eh," zamumlal jsem, tváře mi jasně zčervenaly. Nesnášel jsem to. A taky jsem nesnášel, když si toho někdo všiml, což v tomhle případě bylo hned.

"Tak?" zvedla obočí.

Zhluboka jsem se nadechl. "Měl jsem jednu holku," přiznal jsem se tiše.

"A?" zvedla obočí ještě víc. Netušil jsem, co říct.

"Co a?" nervózně jsem se ošil.

"Spal si s ní? Jak jste se rozešli? Jak vypadá?" zasypávala mě otázkami.

Cítil jsem se čím dál tím víc nervózněji. Hlasitě jsem polkl a zabodl pohled do svých rukou, ve kterých jsem žmoulal tričko. Jenže i když to Ellie viděla, netrpělivě očekávala odpověď.

"Nespal jsem s ní," přiznal jsem. "Rozešli jsme se tak... Ona se rozešla semnou protože si našla... někoho jinýho."

"To by mě fakt zajímalo za jakýho kluka tě vyměnila," odtušila Ellie s jedním koutkem nahoru.

"Ne za kluka," opravil jsem ji, "za holku."

Ellie překvapeně zamrkala, ale její překvapený výraz se ihned změnil v pohotový. "Aha," řekla. Žádný je mi to líto, nebo promiň. Jenom prostý aha.

"Jak se jmenuje?" zeptala se hnedka. Její oči mě zkoumavě skenovaly, jakobych byl nějaký experiment. Nelíbilo se mi to.

"Tu nebudeš znát," mávl jsem rukou.

"Určitě jo."

"Dobře," povzdechl jsem si, "jmenuje se Ivy Chaseová."

"Neznám," pokrčila ledabyle rameny, "ta chodí na Moresovku?"

"Jo."

"Aha. A jak vypadá? Možná, že ji znám z vidění." Ellie byla v tomhle hrozně neoblomná - jedna z mála věcí, v čem mi Ivy připomínala.

"Ummm," mlžil jsem, "metr sedmdesát pět, hubená, krátký tmavý vlasy, tmavé oči? Možná... Nejspíš."

"Tak... Tak to nevím," bezradně pokrčila Ellie rameny. "Takže si panic?"

To slovo zase zasáhlo mojí krev, která se mi spěšně nahrnula do tváří. Celý tenhle rozhovor mě neuvěřitelně ztrapňoval. Hlavně před ní. Miniaturně jsem pokýval hlavou a civěl celou dobu na svá kolena, dokud jsem neuslyšel její jemný smích.

"Ty se stydíš? Ale noták. To bude v pohodě, slibuju, najdeme ti nějakou holku," smála se. Nervózně jsem pohlédl do jejích očí, nejistý jejím ujištěním. K tomu se přidával její jemný, krásný smích, který se jí neustále linul z útrob. Jsem ji k smíchu.

"Neboj se, Toby. Jmenuju se Eleanor Maddisová. Nějakou holku ti seženu. Když mi něco slibíš. Takže ta párty, v neděli, nebo kdy to bylo - půjdeš tam?"

"V sobotu," opravil jsem ji neochotně."Já nevím, Ellie."

"Rozmysli si, co mi řekneš," oznámila mi varovně, ale usmívala se.

"Ellie, nejsem zrovna typ na párty," odpověděl jsem tiše.

"Musíš se to naučit. Žít jako my, pokud k nám chceš patřit."

"Mluvíš o vás jako o nějakým kmenu," odfrkl jsem si.

"Takže půjdeš?"

"No dobře no," svolil jsem nesouhlasně. "Ale pít nebudu."

"Výborně," zatleskala. "Aspoň máme odvoz. Máš auto?"

"Máma má."

"Super," kývla, šťastně se usmívala.

---

Vystupovala o zastávku dřív. Neřekla mi, kam ani za kým jde, jen mě objala, zakývala mi prsty a odběhla. Sledoval jsem ji celou cestu a skoro jsem zapomněl vystoupit. Ellie mi kompletně obsadila celou hlavu.

Cestou domů jsem nad ní taky přemýšlel. Jak pohazuje vlasy, jak mává prsty, její styl chůze, ale hlavní byl její úsměv. Upřímný, který vléval energii do žil. Úžasný úsměv.

Z myšlenek, které se z 99% týkaly Ellie, mě vytrhl můj zvonící telefon. Z displeje na mě svítilo jméno IVY CHASE, tak jsem se ani neopovážil přemýšlet nad tím, že bych pokračoval ve fantazírování a nezvedl bych to.

"Ahoj, v sobotu je koncert Jamieho Jaye, půjdeš se mnou? Je to zadarmo," vychrlila na mě. Pár vteřin jsem vstřebával, co mi řekla.

"Ehh, Jamie Jay?" zopakoval jsem, protože mě nenapadlo, kdo by to mohl být.

"Jo, Jamie Jay a jeho kapela. Vystoupí pro menší okruh lidí v jednom podniku. Tak půjdeš?"

V sobotu. Koncert Jamieho Jaye. Nemůžu. V sobotu jdu na Julesovu párty. To jsem ale Ivy říct nesměl, protože ani jeden z nás jsme nikdy nebyli příznivci něčeho, jako jsou párty. Musel jsem si honem něco vymyslet.

"No, já, eh, nemůžu, Bianca... Bianca recituje tu svoji báseň od Williama Blakea." Lež jako dělo.

"Bianca se zajímá o poezii?" zeptala se Ivy nedůvěřivě. "Myslela jsem, že to jediné, o co se tvoje sestra zajímá, je barva na vlasy a iPod."

"To jsem si myslel taky," chytil jsem se toho. "Tak zřejmě ne."

"Dobře. Tak asi přemluvím Iris a Caryn, nedá se nic dělat. Ale někdy musíme někam vyrazit ven. Jasný?"

"Jasný," vydechl jsem úlevně.

"Zatím, Toby."

"Zatím, Ivy."

Položil jsem jí to. Nemohl jsem uvěřit, že mi to prošlo. Taková lež! Ale zároveň mnou prostoupila vlna chladu - právě jsem zalhal své nejlepší kamarádce. Na druhou stranu, jak by na to asi přišla? Na takovou párty by ona ani nikdo z jejích kamarádů nešel a navíc pochybuju, že si ráno bude někdo něco pamatovat. Teda až na mě. Já budu mít fakt úžasný zážitek z rozvážení opilých lidí domů. Pokud to ale znamená udělat Ellie radost, tak k tomu budu přistupovat... profesionálně.

---

"Ahoj, mami," pozdravil jsem, když jsem vešel do obýváku a opatrně položil svoji tašku vedle dveří. Máma seděla unaveně v křesle a hleděla do televize, kde běžela zrovna nějaká reality show. Nevypadala ale, že to vůbec vnímá.

"Ahoj," řekl jsem znovu a sedl si vedle na gauč. Konečně mě zaregistrovala, její oči vyhledaly mé a unaveně se usmála. Nechtěl jsem ji vyčerpávat ještě víc, a tak jsem se asi po dvou minutách nic neříkajícího ticha mezi námi zvedl, popadl svůj batoh a vyšel schody.

Z pokoje mé sestry se ozývala hlasitá hudba. Zavřel jsem se u sebe, ale slyšel jsem to i přes zeď. Už několikrát jsem jí zkusil domluvit, ale nikdy to nefungovalo. Nechtěl jsem na ni křičet. Takovej já nejsem.

Chvilku jsem se díval po pečlivě uklizeném pokoji, a pak jsem si sedl ke stolu a vytáhl učebnici. Ellie sice říkala, že mám na školu kašlat, ale já jsem si neuměl představit, co bych dělal místo toho.