Jeli jsme mlčky. Jak jsem tak občas pokukoval po Ellie, měla nohy stažené ke hrudi, jednu ruku volně položenou na sedadle a druhou podpírala svou bradu, dívala se ven, i když tam toho moc neviděla.
"Ehem," odkašlal jsem si potichu, "to s tím Oliverem je mi líto."
Neřekla nic, jen se dál dívala z okénka. Hádal jsem, že dneska s ní asi konverzaci nenavážu.
Jenže za dalších pár minut ticha promluvila.
"Jessica McNoryová," bylo jediné, co řekla. Znal jsem Jessicu jen z vidění (tmavé rovné vlasy, vyzývavé oči a plné rty) a z toho, co o ní ostatní říkali, ale chtěl jsem Ellie podpořit, tak jsem pronesl: "Tak to nechápu, proč tě podvedl."
Možná se mi to jen zdálo, ale zahlídnul jsem na její tváří náznak úsměvu. Usmál jsem se taky.
Další část cesty proběhla opět bezeslov, ale bylo výrazně cítit, že je v autě už mnohem lepší vzduch. I Ellie se mi zdála, byť jen trochu, uvolněnější. Dojel jsem na ulici před jejím domem a zapnul blikačky, čekal jsem, až si vystoupí. Ale ona to neudělala.
"Toby?" zašeptala a odlepila pohled od výhledu za okýnkem, přenesla ho na mě. Její oči se v té matné září leskly, vlasy měla zcuchané a řasenku rozmazanou před očima, ale stejně vypadala... Přitažlivě. Alespoň pro mě.
"Ano?" vydechl jsem tiše, ale ne nabroušeně. Litoval jsem, že jsem si s sebou nevzal pilulky, protože mi Ellie dala ty svoje a teď by nějakou rozhodně potřebovala.
"Půjdeš se mnou? Prosím," naklonila hlavu na stranu, oči se jí zaleskly.
"Tak dobře," potvrdil jsem, zaparkoval pořádně a vylezl z auta. Ellie hnedka po mně, běžel jsem za ní a lehce ji, abych ji podpořil, objal kolem pasu. Taky mě objala oběma rukama kolem těla a položila mi hlavu na rameno - hrklo ve mně a já ztuhl. Nereagovala na to, ale určitě to cítila.
Jak tak jsme došli k výtahu a vyvezli se až na její poschodí. Ellie zašatrala v kapse kraťasů - měla na sobě pořád to, v čem jsme byli na párty, takže jsem maličko znervózněl, když si sundavala mikinu a pověsila ji na věšák. Udělal jsem to samé s bundou a šel za ní do jejího pokoje.
To, že jsem tady ještě nebyl, jsem si uvědomil, až když jsem vešel dovnitř. Ellie rozsvíila a já nestačil žasnout. Na to, že bydlela v malém bytě, měla rozhodně největší pokoj. A taky nejkrásnější. Okna byla zahalená bílou hustou látkou naskládanou na sebe, po stropě byly na šňůře zavěšené malé lampionky vydávající příjemné, žluté světlo. Dokonce i kolem těch lampionků byly omotaná malá světélka, která byla rozmístněná všude po pokoji, omotávala nohy stolu, židli, šatní skříň, poličky, trochu i postel. Vše měla z bílého dřeva, povlečení na posteli mělo opravdu světle modrou barvu s malými bílými puntíky. Na zdi nad stolem visela nástěnka tak zaplnená fotkami, že jsem na ní neviděl jediné volné místo. Otáčel jsem se po pokoji a rozhlížel se, bylo to tu naprosto kouzelné. Byl jsem rád, že jsem sem přišel v noci a ne ve dne, protože právě teď to má útulnou atmosféru.

"Líbí se ti můj pokoj?" hlesla vedle mě, až jsem nadskočil. Byl jsem natolik unešený, že jsem ji ani neviděl přistupovat ke mně.

"Moc krásný," pochválil jsem jí ho a ona se slabě usmála.

"Dojdu se převlíknout, zatím si klidně sedni," mávla rukou k posteli. Poslechl jsem ji, dívajíc se, jak odchází. Znovu jsem si prohlídl její pokoj. Na bílém stole měla spoustu věcí: laky na nehty v barvách pokoje, košíčky na sponky a gumičky, pár knih, nesnědenou energetickou tyčinku a tak dále. Nevěřil jsem, že v tomhle pokoji bydlí osoba jako Ellie. Kdybych nevěděl, že je její, myslel bych si, že tu žije někdo... Méně zvrácený, čistější.

"Máma mi ho takhle zařídila, když táta odešel. Nejspíš si chtěla šplhnout, nebo tak něco," mávla rukou Ellie, která právě přišla z koupelny s tím topem a kraťasy v rukou. Její oblečení na spaní nevypadalo tak vyzývavě, i když... Co není vyzývavý na černých krajkových kalhotkách, i když je přes jejich půlku šedivé dámské tričko? Přesto... Vypadala líp, než když jsme přišli. Neposlušné rozcuchané vlasy si rozčesala, a tak jí rovně padaly přes ramena. Už neměla pod očima řasenku. Neměla žádný make-up. I tak byla krásná.

Sedla si vedle mě, své malé dlaně si dala mezi kolena. Nemluvila, jen se na mě dívala. Usmívala se. Jemně, jak se usmívá zamilovaný člověk. Dělalo mě to ještě víc nesvým.

A pak mě najednou objala. Omotala své tenké ruce kolem mého krku a přitiskla se ke mně. Chvíli jsem tam jenom tak seděl a vyjeveně civel před sebe, než jsem konečně zareagoval. Ovinul jsem své ruce pomalu kolem jejího pasu, nos zabořil do jejích vlasů. Po tomhle jsem toužil. Takhle jsem chtěl obejmout Ellie už hodně dlouho.

"Děkuju, Toby," zašeptala mi pomalu do ucha. "Děkuju za všechno."

"Ne, to já ti děkuju," lehce jsem zavrtěl hlavou, "bez tebe bych nebyl tam, kde teď jsem."

Cítil jsem její úsměv na svém rameni. Pak se odtahla, ale ne moc. Pořád se tak jemně, zamilovaně usmívala. Byla opravdu blízko, tak na patnáct centimetrů, tak blízko, až se mi z roho rozbušilo srdce. Její dlaně mi teď malinko svíraly ramena, její lokty pomalu klesly na mou hruď, až tak byla blízko. Rozechvěle jsem se nadechl a Ellie se opět usmála: ještě víc. Jedna její dlaň opustila mé rameno a jemně se usadila na mé tváři. Prsty jemně a pomalu prejížděla po její hraně a já na ní jen tupě čuměl. Dívala se mi do očí. Celou dobu.

Pak je najednou zavřela a začala se pomalu, pomalounku přibližovat hlavou. Zamrkal jsem a taky jsem nechal klesnout víčka, právě v tu chvíli, kdy na mé pořád chvějící se rty dopadly ty její.

Byl to jen krátký polibek na spodní ret, ale přece byl precizní. Její rty byly tak úžasně měkké, tak hebké. Nenáviděl jsem se za tu myšlenku, ale Ellie je měla mnohem lepší, než Hanna. Bezkonkurenčně.

Hanna.

Pocítil jsem náhlý nával viny, který se mi zabodl do prsou. Ellie se natahovala pro další polibek, ale já otočil hlavu.

"Ne," zachroptěl jsem a odtáhl se. "Ne, Ellie. Mám..."

Jenže to by mě nesměl zasáhnout její pohled. Velké modré oči měla smutné, hlavu nakloněnou na stranu, pohled skleslý. Opět jsem pohledem zakotvil na jejích plných, měkkých rtech a pomyslel jsem si: kašlu na to.

Tentokrát jsem se k ní přiblížil já. Políbil jsem ji už chtivěji, náruzivěji. Opětovala mi to stejně vášnivě. Už jsem se ani nedokázal držet při zdi, přemístnil jsem svoje ruce ze zad na boky a ty její vklouzly pomalu pod moje tričko. Jen jednou jsem pomyslel na Hannu, a co se může stát, ale to už jsem měl tričko dole.
Najednou se ve mně rozeznel poplašná siréna nezkušeného Tobyho. Nejspíš jsem musel vypadat hodně vyděšeně, protože se Ellie začala mile smát.

"Neboj se, Toby," pohladila mě konečky jejích prstů po tváři. "Vím co tě trápí, a chci tě ujistit, že tě to trápit nemusí. Tvoje nezkušenost v tomhle oboru je mi jedno, vážně. Já jsem zkušená dost." A pak se na mě znovu přisála.

Chvilku jsem přemýšlel, jak ví, že jsem s Hannou ještě nic nedělal, ale pak mi došlo, že tyhle holky si říkají všechno. Pravda byla, že jsem se bál. Hanna vypadala, že to nedělá poprvé a já se bál, že ji zklamu. A u Ellie to nebylo jinak, i když řekla to co řekla. Jenže odsud už nebylo návratu. Chtěl jsem to, to jo. A ona taky. Tahle myšlenka zahalovala můj strach jako povlak.

"Sundej si to," zamumlala Ellie a zahákla se jemnými prsty za pásek džínů, viditelně si zkousla ret. Začal jsem si ho rozepínat, ale ruce se mi třásly natolik, že jsem to nedokázal. Tak to Ellie udělala za mě. Hned jak moje džíny spadly na podlahu vedle její postele, opět uveznila moji hlavu mezi jejími dlaněmi.

"Uvolni se," nakázala mi klidně, ale už bez úsměvu. "Jen se uvolni."

Snažil jsem se. A ona to viděla. Vyvýšila se tím, že si klekla na kolena, pořád držela mou hlavu ve dlaních a začala mi jemně okusovat ušní lalůček. Hodně mě to rozpalovalo - ani jsem radši nemyslel na to, s kolika klukama to zkoušela, aby na to přišla.

"Nestyď se," zašeptala mi do ucha. Poslechl jsem ji, i když ne tak vroucně, jak by si asi přála. Byl jsem pořád dost opatrný. Lehce, opatrně jsem vjel svýma rukama pod její šedé tričko, až jsem jí ho vyhrnul. Pomohla mi ho sundat.

Nebudu lhát, takhle jsem ji chtěl vidět už dlouho. Byla nádherná. Jak jsem si myslel už od začátku. Ani jsem se neodvažoval snít o tom, že někdy budem někde jenom sami dva, budem se chystat udělat tohle. Hořel jsem štěstím, nenapadlo by mě ani ve snu, že moje první bude právě tahle úžasná holka.

Moje boxerky spadly na zem hned vedle mých džínů. Ellie se natáhla do nocního stolku pro něco, co vypadalo jako - aha, málem bych zapomněl. Kondom.

Pomohla mi ho nasadit a sundala si kalhotky. Byl jsem rudý až za ušima, celou dobu, věděl jsem to až moc dobře. Ale Ellie byla mimořádně tolerantní ke všem mým chybám a zaostalostem, že jsem se až tak trapně necítil.

A ráno, kdy slunce vyšlo z obzoru, jsem se k ní po sprše vrátil. Seděla na posteli, už oblečená do nového, čistého oblečení na spaní, zády ke mně. Všiml jsem si, že odtahla závěs a dívá se skrz okno na probouzející se město. Vlezl jsem si na postel na všechny čtyři, naštěstí už zas v boxerkách, a věnoval jsem ji na krk dva malé polibky. Otočila na mě hlavu a usmála se. V jejím úsměvu jsem našel ale i stopy smutku, které pevně zasáhly moje nitro.
Kdybych tak věděl proč...