"Proč jsi jim lhala?" zeptal jsem se klidně Ellie měnící si učebnice u skříněk. Postával jsem tam vedle ní, přešlapujíc z nohy na nohu, přemýšlejíc, jestli má cenu se o tu skříňku opřít, nebo ne. Sledoval jsem profil její tváře, rovný, malý nos, pihu vedle oka, malé, zvláštně stočené ucho, ve kterém se vyjímaly dva malé stříbrné kroužky. Vlasy měla rozpuštěné a jemně zcuchané mírným, Middletownským větrem, který ji potkal před vstupem do školy, jako každého z nás.

Ellie konečně zabouchla skříňku a otočila se na mě. Chvilku mlčky studovala moji tvář, odolával jsem jejímu pohledu a oplácel jí ho. Očekával jsem odpovědi, ale nechtěl jsem spěchat. Nepotřeboval jsem je do vteřiny.

"Protože potřebujeme nějak zamaskovat, že jsi z Moresovky," odpověděla konečně, ale pohledem uhnula. Stočil se jí k učebnicím, které měla v rukou. Ellie učebnice ale nezajímaly.

"Tak zaprvé, co je špatné na Moresovce? A zadruhé, nevěděli o tom už náhodou?" zeptal jsem se s pohledem upřeným na její dlouhé, oproti vlasům tmavé řasy zahuštěné řasenkou.

"Ne nevěděli. Sice jsem ti řekla, že to tady všichni ví, ale pravda je taková, že si to tu všichni myslí. Musím je přesvědčit, že jsi na ni nechodil."

"Ale proč? To nechápu. Proč bychom měli zastírat že jsem chodil na soukromou?" 

Zřejmě jsem to řekl moc nahlas, protože mě Ellie sjela pronikavým syknutím. "Ticho. Nikdo se to tu nesmí dozvědět."

"Fajn, ale řekni mi proč." Trochu neochotně jsem si založil ruce na hrudi. Nedělám to rád, zdá se mi, že vyznívám nepřátelsky, ale nezpozoroval jsem žádnou změnu v Elliině chování. Jakoby to ani nezaznamenala.

"Protože tě budou házet do jednoho pytle s Alexem. Pochop, bohatý parchanty tady nikdo nemá rád. Tak to bylo, je a bude. Čím míň toho o bohatství tvý rodiny vědí, tím líp."

"Ale já jsem se tam dostal na stip-" začal jsem ale její ruka na mých ústech mě umlčela. Nechápavě jsem pozvedl obočí.

"Tím hůř," ujasnila mi to. "Bohatý a chytrý parchanty nemá rád už fakt nikdo. A neříkej mi, že nejseš bohatej. Vím, kde bydlíš," poznamenala varovným tónem, jakoby chtěla říct Nezahrávej si se mnou, nejsem zase tak pitomá.

"Fajn, fajn," zahučel jsem jí do ruky a ona ji konečně sundala z mých rtů. Usmála se na mě, jakoby se nic nestalo, oči se jí jako při každém úsměvu rozzářily. "Tak a teď jdeme absorbovat nudný kecy krávy Backarové."

---

Ani na historii nám učitelka nedovolila sedět blízko sebe. Když tenhle návrh Ellie vynesla, konkrétně že bych se mohl posadit místo někoho, kdo se jmenoval Anthony Crudes, slečna Backarová se na ni podívala pohledem To si ze mě děláš srandu a striktně ji odmítla. Posadila mě k oknu, hned za Harmony, která jako jediná z party měla hodinu s námi. Když jsem si sedal na plastovou židli, otočila se a blýskla po mně jemným, ale provokativním úsměvem. Pak se zase otočila a utvořila si na lavici hradbu ze své kabelky. Mohl jsem přes její úzká ramena přesně vidět, co dělá. Za její koženou Calvin Klein taškou byl položený grande kelímek ze Starbucks, přenosná nabíječka připojená na její bílý iPhone a papír s tužkou, aby se neřeklo. Nevypadala nebohatě. Pochybuju, že by ji tady někdo nesnášel. Nechápal jsem, co tedy Ellie myslela tím, že bohatý lidi tady nikdo nemá rád. I Alex byl bohatý. A můžu se vsadit, že Léa a Marco taky zrovna nežebrali na ulici.

Možná že to mělo něco s tím, že bydlím ve čtvrti, ve které bydlím. I tak ale netuším, proč by mě za to lidi neměli rádi. Nehodlám to ale příliš riskovat, takže si to podle Elliiny rady nechám pro sebe. 

Všechno jsem měl v plánu dělat podle Elliiných rad.

Všechno.

Když historie skončila, odchytila si mě zase Ellie a společně jsme se vydali ven ze školy. Cestou se k nám připojili i Marco, Léa, Alex a Harmony a tak jsme odcházeli ze školy všichni společně. Před budovou jsme se ale zastavili a utvořili hlouček, který nápadně připomínal všechny ostatní hloučky postupně se tvořící před budovou školy. Harmony, Alex a Ellie chvíli diskutovali o věcech, kterým jsem nerozuměl, jenže pak je vyrušila nějaká malá brunetka, která se vmísila mezi ně a objala Ellie zezadu kolem krku. Byla mi nápadně povědomá - netrvalo moc dlouho, abych si vzpomněl, že je to ta holka, která laborovala Ellie na biologických pracích. Jen kdybych si vzpomněl na jméno...

"Jules v sobotu pořádá velkou párty u něj doma," zahlaholila s jiskřičkami v očích. Ellie se podívala na ostatní stylem To je výborný nápad, a nakonec její pohled spočinul na mně. Pomalu jsem zavrtěl hlavou, aby věděla, že na žádnou párty u nějakýho Julese rozhodně nepůjdu. Jenže ona se mnou už nejspíš dopředu počítala. 

"Výborně, myslím, že všichni přijdeme," usmála se na tu brunetku.

"Já nemůžu," ozvala se Léa tichým hlasem. "Dominic má narozeniny."

Netušil jsem, kdo je Dominic, ale zřejmě to byl někdo důležitý, protože se ji Ellie ani nepokoušela přemlouvat.

"Já taky nepřijdu," ozval jsem se. Ellie mi nenápadně omotala prsty kolem zápěstí a zaryla mi nehty do kůže. Trochu to přehnala, až jsem musel skousnout zuby, ale alespoň jsem pochopil, že mám být zticha.

"Samozřejmě, že přijdeš," opravila mě Ellie chladně. Její ústa se usmívala, oči se do mě ale nepřátelsky zabodávaly a vraždily mě. Úplně jsem pod tím jejím pohledem znervózněl, ale konečně jsem povolil stisk zubů.

Dívka se zahihňala a já si konečně vzpomněl na její jméno - Hannah Reedová. Ta, kvůli které na mě byla Ellie hnusná. Jasně.

"Hrabe ti?" obořila se na mě okamžitě, co se ostatní vzdálili a my jsme společně kráčeli směrem k vlakovému nádraží.

"Co?" zamrkal jsem překvapeně. "Proč by mělo?"

"Odmítáš tak skvělou nabídku! Víš, že pokud odmítneš jednou, tak už ti druhá nepřijde? Opravdu, být na tvém místě, bych ji popadla všemi deseti. Ale ty ne," protočila nade mnou naštvaně panenky. Nechápu, jak ji dokážu vždycky tak rychle naštvat. Ale bylo mi to líto, tak jsem se radši rozhodnul omluvit.

"Promiň," zamumlal jsem pokořeně. "Nenapadlo mě to."

"Jo, dobrý," mávla rukou a zastavila asi metr před čárou označující místo, kam se nemá chodit pokud vlak nestojí ve stanici.

"Ale... Nejsem... Nejsem připravený," začal jsem drmolit, okamžitě jsem se za sebe zastyděl. Kéž bych nikdy nezačal.

"Na co? Nenutím tě s nikým spát, Toby. Prostě jen půjdeme na párty." Ellie pokrčila rameny, jakoby to byla nějaká samozřejmost. No, v jejím životě možná ano.

"Ne, nemyslím, že nutíš, to ne," vyvedl jsem ji hodně rychle z omylu. "Myslím, že nebudu pít."

"Fajn, tak budeš řidič," znovu pokrčila bezstarostně rameny, "ten zodpovědný. Vybral sis to sám."

Vděčně jsem se usmál a děkoval jsem všem, že nebudu muset na té párty pít. I když jsem netušil, proč jsem svůj první zážitek s alkoholem oddaloval, když jsem moc dobře věděl, že to jednou stejně přijde.

Ellie přešla ke stěně nástupiště, postavila se přímo pod ceduli zakazující kouření, a vytáhla peněženku. Netušil jsem, co chce dělat, dokud z ní nevytáhla dvě cigarety. Polil mě studený pot.

"Ellie," oslovil jsem ji tiše, pozorujíc, jak si strká cigaretu mezi rty. "Tady se nesmí kouřit."

"Já vím," zahuhňala, "půhdu za náhtupihtě."

Následoval jsem ji až za roh, druhý roh, ne ten, kde se musela přelézat branka. Tahle strana budovy byla sice víc na očích, ale aspoň jsme nemuseli kouřit někde zalezlí v trávě.

"Tumáš," podala mi cigaretu a já si ji strčil mezi rty. Rychle mi ji zapálila a já potáhl. Snažil jsem se zamaskovat kašlání, takže jsem se před ní trochu přidusil, ale víceméně se mi to povedlo. Napodruhé se mi to povedlo už bez toho, byl jsem na sebe náležitě pyšný. Bylo mi jedno, že si ničím plíce, i když jsem to moc dobře věděl. Hlavně, že pro ni nebudu trapák.