Děkuji za překročení 1000 reads u tohoto příběhu!!! Lav ya

Tahle kapitola má 1618 slov (normální mají kolem 1000), to má kompenzovat to, že jsem dost dlouho nepřidala... Omlouvám se, zrovna mě víc baví psát My Instagram Boyfriend :)

Děkuju že si moje příběhy čtete! Vote i koment potěší, díky moc!

"Toby - co - co tu děláš?" zakoktala Ivy v úžasu. Zatímco ona byla překvapená, já byl rozčilený až jsem zatínal pěsti. Nehty jsem si zarýval do kůže na dlani, ale v tom momentě mi to vůbec nevadilo. Máloco mě dokáže vytočit, ale tohle - tohle bylo prostě moc.

"Co tu dělám já?" pěnil jsem. "Spíš co tu děláš ty. Nabaluješ holky? Ale to se dá i jinak, než u baru ve šlapkovském ohozu."

Nikdy jsem nic tak hnusnýho a zlostiplnýho nikomu neřekl. Veděl jsem, že to jednou přijde, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že první člověk, který to ode mě schytá, bude Ivy. To už i Ellie má vyšší pravděpodobnost než osoba, která se mnou prožila půlku mého života. Moje nejlepší kamarádka. Nejrpve mi přišlo trapné o ní takhle smýšlet, protože mi to přišlo moc holčičí, ale pak jsem si uvědomil, že to ani jinak vyjádřit nejde. Ivy prostě byla moje nejlepší kamarádka. Až do teď, kdy mě tak nechutně zradila.

Zdálo se, že moje slova napuštěné prudkou nenávistí Ivy nachvilku ochromila. Ani ona nečekala, že bych jí něco takovýho dokázal říct.

Její mlčení avšak netrvalo dýl, než minutu, protože se rychle vzpamatovala a bojovně přivřela oči.

"Lhal jsi mi," vypustila jedovatě, "lhal jsi mi o tom, kam jdeš."

"Ty taky."

"To není pravda," ohradila se okamžitě, "řekla jsem ti, že jdu na koncert Jamieho Jaye."

"Najednou!" vyprskl jsem. "Ivy Chaseová, která by nikdy do žádnýho klubu nevkročila ani patou, se vyfintí, aby vypadala jako ty holky, které nikdy neměla ráda! Abys zapadla mezi ty ožraly?" rozzuřeně jsem mávnul rukou směrem k oknu, skrz které bylo vidět opilé tanečníky. "Nebo proč to děláš?" Metal jsem po ní slova jako blesky, chrlil jsem bouřku skrz mé oči. Ale ani ona mě nešetřila.

"A co ty? Chudák Toby Cadler, kterej se bojí pozvat holku na rande, si vykročí jen tak v sobotu do Barabe Palm, aby si vyzkoušel jaký to je nebo co?! Snažíš se někoho sbalit? Protože co já vím, jinou si odemě neměl."

"Protože si vybírám jenom lidi, na kterých mi záleží," odfrkl jsem. Ivy zůstala zticha. I já jsem mlčel, pochopil jsem váhu svých slov. Buď jsem ji naznačil, že mi na ní záleží, nebo že je holka, který je jedno, s kým chodí. Můžu hrát jen na jednu stranu. A moje rozčilení si vybralo za mě.

"Narozdíl od někoho, Ivy Chaseová."

Tak a teď jsem definitivně rozpoutal válku. Ivy mi něco takového nikdy nepromine. A já se ani nehodlal omlouvat.

"Co jsi to řekl?" zasyčela a nepřátelsky se nadmula. Oba jsme ničili naše přátelství, a dobře jsme to věděli. Ale ani jeden z nás nehodlal uspoupit. Sobecky jsme hleděli jen na sebe. Ale v ten moment mi to tak vůbec nepřišlo.

"Chováš se strašně," odfrkl jsem si. "Jako - jako -"

"Jako co?" štěkla.

"Jako kurva." Zhluboka jsem se nadechl. Nevěřil jsem vlastním uším. Co jsem to řekl? Co jsem jí to proboha řekl?

Ivy vytryskly slzy do očí, ale dřív, než je stihly opustit, mi její dlaň přistála na obličeji. Zůstal jsem na ni překvapeně civět. Já jí nazval opravdu ošklivě. Ona mi dala facku. Proč tohle děláme? Máme být nejlepšími přáteli.

Hněv mě ale kompletně zaslepil a najednou jsem nebyl schopný myslet na nic jiného než na to, jak si dovolila mě udeřit.

"Skončilas," oznámil jsem jí, otočil se a vydal se ke svému autu.

"Ty taky!" křikla za mnou, ale já už se neotočil. Nemohl jsem.

Následující dvě hodiny jsem strávil sám v tichosti v autě, přehrávajíc si poslední okamžiky našeho přátelství. Nemusel jsem o tom moc dlouho přemýšlet, abych pochopil, že to nedělala poprvé. Tvrdila mi, že bary nesnáší. Oblékla by se jinak, kdybych tam šel s ní a ne s Ellie? A pokud ne, co chtěla dosáhnout tím, že tam půjdeme spolu?

Vždyť to byla vždy ona, která odmítala se mnou kamkoliv jít. Proč najednou chtěla, abych s ní šel do baru?

Tři krátké zaťukání na přední sklo mého auta. Ostatní už jsou zřejmě tady. Ne moc nadšeně jsem odemkl a hned na to se na místo spolujezdce nahrnul Marco.

"Povídám, kdybychom měli ještě trochu víc času-" rozohnil se, viditelně rozpálený. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že nemluví ke mně, ale k Harmony, která si už stihla sednout na zadní sedadlo.

"Marco, stejně by to byla jenom záležitost na jednu noc." Zavrtěla hlavou, až se její visací náušnice rozhoupaly a vrážely jí do krku.

"To není pravda," protestoval Marco, z jehož dechu jasně čpěl alkohol, "kdybys mi dala ještě pět minut, tak bych ji zvládl."

"Kde jsou Ellie s Oliverem?" zamumlal jsem značně unaveně, neohleduplně jsem přerušil jejich rozhovor.

"Zůstali tam, zpátky pojedou s Gaby." To byla Harmonyina stručná odpověď.

Marco mohutně zívnul, ani si nedal ruku před pusu.

"Kdo je Gaby?" pokračoval jsem s Harmony v našem malém rozhovoru. Ve zpětném zrcátku jsem zpozoroval, že si sedla na prostřední sedadlo a zapnula si pás. Když si toho Marco všimnul, taky ho napadlo, že by to mohl udělat. Trochu jsem mu dopomohl, nemohl se trefit.

"Jedna holka od nás ze školy. Oliverova kamarádka. Ještě tam chtěli chvilku zůstat."

Pokýval jsem hlavou, nic jsem na to neřekl.

"Nejdřív odvez Marca. Jeho adresa je Fall Road 322," ozvala se Harmony najednou. Marco se nabídl, že to do GPS naťuká on, ale já jsem ho k tomu nechtěl pustit. Byl opilý, než by to tam naťukal bez překliků, dojel bych tam i bez toho. Stejná šance byla že by mu to vypadlo a zničil by to. Sice nevím, jaké to je být opilý, ale vím, jak se chovají opilí lidé. Zastavil jsem na odpočívadle a zadal to tam sám.

Za deset minut jsme dorazili na sídliště Rossway, kde Marco podle GPS bydlí. Noc tomuto sídlišti vždy dodávala takový tajemný nádech, a teď i strašidelný. Pořád jsem se ohlížel na všechny strany, sledoval jsem každého nočního feťáka na padesát metrů daleko i každého psa či kočku, která se v naší blízkosti potulovala. Harmony a Marca ale Rossway nejspíš zanechávalo v klidu, protože se chovali naprosto normálně.

"Čau chlape," Marco mě poplácal po rameni a pak se otočil na zadní sedadla, kde seděla Harmony.

"Harry," oslovil ji a chvilku počkal, nejspíš musel polknout, nebo něco takovýho.

"Stejně... Kdybys mi nechala ještě dvě minuty-"

"Ale nenechala," odsekla Harmony a s povzdechem si založila ruce na prsou. "Jdi domů, Blacku. Ráno budeš mít kocovinu, tak se na ni připrav. Udělej si banánový milkshake, nebo tak něco ale už běž, jo? Na tu holku můžeš zapomenout, už ji nikdy neuvidíš."

"Ale-"

"Běž," opřela se do něj Harmony. Marco protočil panenky a vylezl z auta. Sledovali jsme ho až do té doby, dokud se nedopotácel do tmavé bytovky a nezapadly za ním kovové dveře. Rozjel bych se, kdyby mi Harmony nepoložila ruku na rameno.

"Počkej," zamumlala a vystoupila. Otevřela dveře na straně spolujezdce a padla na sedadlo.

"Hrozně nesnáším sedět vzadu, ale Marcovi se tam zas dělá blbě a teď když byl nalitej, tak jsem nechtěla riskovat," vysvětlovala, zatímco si zapínala pás. Nic jsem na to neřekl, jen mlčky pokýval hlavou a jakmile jsem viděl, že je zapnutá, tak jsem okamžitě vyjel ze sídliště Rossway.

Harmony bydlela na opačném konci města, než Marco, takže jsme jeli dobrých dvacet minut. Asi polovinu času mezi námi vládlo ticho, pak mě ale Harmony oslovila.

"Toby?"

"Hm?" odpověděl jsem tiše. Cítil jsem, jak na mě pomalu padá únava, ale pořád jsem byl schopný udržet oči na vozovce.

"Kam jsi odešel? Neviděla jsem tě od té doby, co-"

"Jo, já vím," pokýval jsem hlavou a povzdechl si. "Potřeboval jsem na vzduch."

"Hádal ses tam s nějakou holkou," připomněla mi velmi stroze, "nejsi jedinej, kdo občas potřebuje na vzduch. Připadala jsem si tam jako pátý kolo u vozu. No tak povídej povídej. To ti ta kráva zlomila srdíčko?"

Protočil jsem panenky, musel jsem se usmát nad absurditou Harmonyiných slov.

"Jmenuje se Ivy," lehce jsem si povzdechl, "a bývala to moje nejlepší kamarádka."

Harmony pokývala hlavou. "Jasně. A ona si našla na paření někoho jinýho, co?"

"To taky," přisvědčil jsem, "ale hlavně mi tvrdila, jak to tak nesnáší. Navíc byla oblečená jako... Levná holka."

Očkem jsem pohlédl na Harmonyin outfit, jestli jsem ji náhodou neurazil. Červené upnuté tričko bez rukávů s divně nařaseným, ale ne moc odhalujícím výstřihem a bílé džíny. Je to v suchu.

"Tak to zabolí," souhlasně pokývala hlavou. "Tamhle zastav."

Zastavil jsem před jedním menším řadovým domkem s maličkou přední zahrádkou. Slyšel jsem cvaknutí, jak si Harmony odepínala pás, ale ani to mě nepřinutilo otočit na ni hlavu. Prohlížel jsem si tulipány zasazené před brankou. Byla trochu tma na to, abych viděl pořádně jejich barvy, ale i přes to jsem si je dost detailně prohlížel. Proč? Nevím. To bude tou únavou.

"Toby?"

"Hm?"

"Otoč se."

Poslušně jsem se odvrátil od tulipánů, když mi na rtech přistàly ty její. Překvapením jsem jí polibek ani neoplatil - ani kdybych chtěl, tak bych to nestihl. Harmony se rychle odtàhla, podivně se šklebila.

"Co to dělàš?" vyjekl jsem. Můj hlas zněl jako pištění devítileté holky, což mi na vážnosti zrovna moc nepřidalo. Zíral jsem na Harmony, která se viditelně bavila na mém překvapení, zadržovala smích.

"Ta byla kamarádská," mrkla na mě a přejela mi prsty po rameni. Trhl jsem sebou při tom doteku.

"Děkuju, že jsi mě odvezl," přátelsky mi to rameno stiskla a vystoupila. Civěl jsem na ni, jak v té tmě potichu odemyká branku a plíží se ke svému domu. Nebyla zas až tak špatná.

Na obrázku Harmony