Thamis

Než mi dojde, kde to jsem, trvá mi to asi minutu. A ještě horší zjištění je, že dráček tu se mnou není! Okamžitě vyskočím z postele a natáhnu na sebe černé kalhoty, tričko mám naštěstí na sobě. Jak na něj mám jako volat? Dráče, asi ne..... Jen co vyběhnu z našeho pokoje, uvidím ho stát uprostřed hlavní místnosti s dalším drakem, který je asi stejně starý jako on. Temně modré dráče se vznáší vysoko nad mým zlatým a posměšně si ho měří světle modrýma očima. Náhle pocítím zvláštní pocit, ale není můj, je to pocit bezmocnosti a naštvanosti. Zlaté dráče se na mě podívá a já na sto procent vím, že pocity patří, právě jemu. Tohle se vlastně stalo už jednou v lese, od té doby jsem, ale už nic podobného necítila, až dnes.

Zvládneš to a lépe než on. Vyšlu k němu myšlenku a doufám že ji pochopí, nevím totiž, jak by se dala vyjádřit pocity. Dráče na mě upře zelené uhrančivé oči a já cítím vděk, ale není můj. Úplně cítím jak drak napíná svaly a pokouší se vzlétnout tak vysoko jako modrý. Ne že by zlatý neuměl létat, to ano, ale ne tak dobře a vysoko, jako jeho sok. Zlaté dráče vyskočí a s vypětím všech sil, zamává lesklými křídly. Vznese se, ale nestačí to na modrého draka. Nejspíš by souboj v létání pokračoval, kdyby však nepřišel jezdec modrého. Vypadali velmi podobně, i ten blonďatý kluk vypadal, jako by se posmíval. Měl modré oči a zvláštní zkoumavý pohled, který je s modrým drakem spojoval.

,,Tvůj drak neumí létat?" Zeptal se na oko překvapeně, vůbec se mi nelíbil jeho hlas, byl ostrý a řezavý, jako dýka. Už teď jsem kluka neměla ráda a naši draci se také nemuseli. Mé dráče mi přelezlo na rameno a shlíželo tak, na modrého draka ze stejné výšky.,,Umí, ale ještě jsme neměli šanci to procvičit." Pokusila jsem se vysvětlit důvod, proč mému draku nejde létání.,,To H'ero, uměl létat už den po vylíhnutí." Vykulila jsem překvapeně oči. On už má jméno? A létal tak brzo? Jen jsem stála na místě a neměla žádnou odpověď. Naštěstí mě kluk ušetřil a odešel spolu se svým drakem, po schodech dolů.

Chvíli po jeho odchodu, jsme tam se zlatým dráčetem jen stáli a vyměňovali si myšlenky. Byla jsem nadšením bez sebe, že mu už konečně můžu dát jméno. S kručícími žaludky jsme se vydali pro jídlo. Ani jeden z nás však nevěděl kde se jídelna nachází. Tak jsme jen tak chodili chodbou, až dráče z jedněch dveří, ucítilo vůni jídla. Pomalu jsem dveře otevřela a naskytl se mi pohled na mramorovou místnost s dlouhými dřevěnými stoly, plnými jídla. Okamžitě jsem si k jednomu ze stolů sedla a spolu s drakem si naplnila žaludek. Když jsem dojídala opečenou rybu s bramborami, rozrazili se dveře a v nich stál elf. Můj učitel, mistr. ,,Dnes nebudeš na vyučování spolu s Farthem, to je ten chlapec s modrým drakem, ale najdeš svému draku jméno, mohu ti doporučit knihovnu, je tam spousta příběhů, dobře se tam hledají jména." Mrkl na mě a já strčila poslední sousto do pusy a už si to mašírovala ke dveřím.,,Děkuji."

Dobrou půl hodinu jsem strávila hledáním správných dveří. Většina jich byla zamčená, až na pár. V některých byla sprcha a v dalších zase oblečení. Dveře s knihovnou, byly až úplně v zadu u schodů k pokojům. Vzala jsem si hromadu knížek s příběhy o dracích a nahlas je zlatému drakovi předčítala.

Jeden z příběhů byl o drakovi, který zabil se svým jezdcem celou armádu urgalů, ten se jmenoval Kiram. Další byl o dračici, která našla stříbrný kámen, který ji umožňoval vidět v čase dopředu, ta se jmenovala Brann. Příběhů bylo hodně, ale zlaté dráči si vybralo až ten s drakem se jménem Neithir. Neithir byl drak, co zachránil svého jezdce, před zlým přízrakem, co posedal bytosti a ovládal jejich těla, která využíval k vraždění a dalším špatnostem, bytost potom upadla do zapomnění a nebyla schopna zemřít. Drak nemohl dopustit aby se tohle stalo jeho jezdci a tak ho zbavil života, bez svého jezdce, nebyl schopen života a tak si vyvrhl eldunatí- dračí srdce, které se stalo diamantem. Teď by se jeho srdce, mělo nacházet u elfské královny a radit jí s důležitými rozhodnutími.  Elfové ctí onoho draka, protože udělal něco, co by nedokázal jiný drak a prokázal tak svoji oddanost a lásku ke svému jezdci. A tak je jeho názor v podstatě svatým slovem. 

Vybírání jména nám zabralo skoro celý den a tak už pozdě odpoledne, jsem vyšla s Neithirem ven z knihovny. Elf jako by mě pronásledoval se, přede mnou objevil hned, jak jsem otevřela dveře.,,Nuže?" Otázal se a pozvedl jedno ze stříbrných obočí. ,,Neithir." Odpověděla jsem radostně  a pohladila dráče po hlavičce. ,,Výborný výběr." Pousmál se elf a podíval se směrem k Neithirovi.,,Dělej čest svému jménu." Neithir vypnul hruď a švihl ocasem. Elf se usmál a ještě než odešel pronesl.,, Dnes, až vyjde měsíc, se dostav před Gërtr." Jen co dořekl větu, zmizel za ohybem mramorové chodby.

Oba jsme byli natěšení, Neithir dokonce poletoval přede mnou a já mohla v hlavě cítit jeho upřímnou radost. Létání mu teď šlo o něco lépe. Sice to nebylo moc dlouho, ale než jsme se vydali na setkání s mistrem, cvičili jsme v pokoji létání. Fartha s H'erem jsme nezahlédli po celý zbytek dne, to nám oběma zvedlo náladu. Když jsem otevřela velké dřevěné dveře a večerní vzduch mi ovál tvář, uviděla jsem je. Stáli před elfem a Farth se usmíval. Vypadal teď úplně jinak, posměšný úšklebek a jedovatý pohled byly pryč. Vystřídal je milý úsměv a jiskření v očích.

Nedůvěřivě jsem k nim přišla a kluk jakoby, jsme se ráno neviděli představil. ,,Farth a tohle je H'ero." Napřáhl ruku a já ji v přátelském gestu stiskla.,,Thamis a tohle je Neithir." Vzal mou ruku do dlaní a políbil ji.,,Těší mě." Zašeptal a otočil se na mistra. Také jsem se stále ještě vykolejená ohlédla a dávala pozor co elf říká. Myšlenkami jsem však zůstala u kluka. I Neithir oba výhružně pozoroval.