Kapitolka trošku kratší, tak se omlouvám. Mimochodem moc děkuji za 6,5 000 přečtení a 1000 votes. Moc si toho vážím a vždycky když si to číslo představím tak mi to připadá neskutečné. Nahoře máte Neithira, kterého jsem splácala když jsem se nudila.

Thamis

Pevně se chytnu úchytky na Neithirově sedle. Čím blíž jsme tím víc poznávám co k nám letí. Neithir pode mnou nevraživě zavrčí a máchne křídly tak silně, že mě to skoro vyhodí ze sedla. ,, Co se děje?" Vyjeknu a pevněji obejmu nohama drakovo tělo. Je to Kouř.... A Lisa samozřejmě. Zabručí a vydá se vstříc drakovi ještě rychleji. ,, Tak to vypadá, že se nakonec sejdeme s celou třídou." Uchechtnu se nad hořkým humorem osudu.

Jen co na ně oba vidím, všimnu si jizev, které mají oba dva na sobě. Jsi si jistý že ho zvládneš? Zamračím se nad obavami a nepříjemnými myšlenkami typu co by kdyby. Nevím. Ale co vím, je že neuteču. Nikdy. Ušklíbnu se nad tvrdohlavostí mého draka a nejspíš draků vůbec. ,, Koukám, že jste moc nevyrostli!" Zařve na nás nepříjemným skřípavým hlasem Lisa. Jako kdyby vy ano. Neodpustí si Neithir poznámku a připraví si nohy na útok. Konkrétně je vystrčí před sebe a plnou rychlostí 'nabourá' do Kouře do kterého se zaryjí ostré drápy.

Ale ten si to nenechává líbit a švihne po Neithirovi ocasem tak silně, až se musí Kouře pustit. Pokusí se vyletět nad šedého draka, aby získal převahu, ale Kouř mu to bez problémů znemožní rychlou vývrtkou. Kdyby Neithir pohotově neuhnul, mohl by Kouř získat výhodu. To ale zlatý drak zlostně zavrčí a vší silou se zakousne šedému do krku. Takže teď na sebe vidíme. Já i ona. Obě stejné. Dívky, dračí jezdkyně, které vlastní tvrdohlavé draky.

Ale dost bylo myšlenek. Zavřu oči a vší energií co v sobě mám vrazím do Lisiny obrané stěny kolem jejího vědomí. Stěna se rozboří na malé kousíčky a já mám tak přístup do jejího teplého nitra. Ano je teplé.... samotnou mě to překvapuje. Možná že má každý jezdec teplé nitro, kvůli drakům.

Dost! Okřiknu se a zatlačím svým vědomím na to její. Jakoby z dálky slyším jak vykřikla. Dost... prosím. Zaškemrá. Jsem odhodlaná pokračovat. Pokračovat tak dlouho dokud je neporazíme. Nechci ji zabít, nebo jinak ublížit. Jenom zneškodnit, aby měl Neihtir více prostoru.,, Nejsme s ním." Špitne. Otevřu oči a přeměřím si jí pohledem. Vypadá vyčerpaně a bezbranně . Také je opravdu hodně potlučená. Hodně věcí nasvědčuje tomu že mluví pravdu. Ale potom tu je otázka... jak odolala jeho náporu? Vždyť se neubránila ani mně.

Lže. Zavrčí Neithir, ale přesto Kouře pustí ze svého smrtícího sevření. Kouř jen zachrčí a švihne ocasem. Zjistím, jestli lže. odpovím mu a ponořm se hluboko do Lisina vědomí. Najdu tam spusty vzteku, smutku a beznaděje. Ale také lásky. Lásky ke Kouřovi. A také vidím a prožívám její příběh. To jak málem vyhladověli, nebo když na ně stříleli z děl.

Ale nikdy není, že by se přidali k němu. Vše sdílím s Neithirem, takže i on vidí to co já. ,,Věříme ti Liso. Necháme tě být a jít si svou cestou když vy necháte nás." Navrhnu a doufám že nabídku přijme. ,,No, nedělám to zrovna s radostí v srdci, ale rádi bychom se přidali k vám. Věřte nebo ne, oba jsme dospěli a lidé tady se draků bojí víc než čehokoliv jiného. A taky se tak chovají. Sami nemáte šanci." Řekne a za celou dobu neodtrhne oči od Neithira. Jakoby věděl, že on je ten kdo nebude souhlasit. A taky že ano. Ne. V žádném případě s vámi nechci cestovat, už tak máme starostí nad hlavu. My se o sebe postaráme. Zabručí a švihne křídly. ,, Já, ale souhlasím. Myslím, že bude lepší když nás bude víc. "

To ale poprvé za svůj život uslyším promluvit Kouře. Je to opravdu nutné. Sami by jste nedoletěli dál než za první město co potkáme. Ale spolu bychom mohli. Neithir vypustí z nozder velké oblaky kouře a s nevraživým zavrčením souhlasí.Nikdy vám, ale nebudu důvěřovat. A cestu vždy určuji já. Řekne a s posledním slovem mávne křídly.

Snese se nízko ke stromům a nadzvukovou rychlostí se vyřítí směrem k Ellesméře. Když se ohlédnu, zjistím, že máme naše nové přátele hned v patách. Popravdě nejsem si jistá naším společným cestováním, ale mají pravdu v tom, že ve dvou-čtyřech bude lehčí se dostat přes města, než je složitě oblétávat.