Thamis

Kdo jsi? Zamračím se a ponořím se hlouběji do mysli narušitele našeho klidu. Sice mohu cítit jeho rozpoložení, ale myšlenky mi zůstávají rozmazané. I Neithir se neklidně zavrtí a ovine kolem mě ochranářsky ocas. Na tom nezáleží. Dokáži vás ochránit před zrádcem. Také vás naučím pár kouzel, tebe Thamis bojovat. ale to vše za podmínkou, že nikomu neřeknete, že jste se mnou spojení. Chvíli jen sedím a koukám na lesknoucí se šupiny na Neithirově ocase. Vypadají skoro bronzově....

Máme na výběr? Promluví Neithir místo mě. Hlas v našich hlavách jakoby se zamyslel. Jestli nejste sobečtí strašpytlové, tak ne nemáte. Nakonec pronese hlas. Opravdu se mi nelíbí naše pozice. Každý si s námi může dělat co se mu zlíbí a my proti tomu nemůžeme ani hnout prstem. Pravda, důvěřujte mi a já vás naučím aby tomu tak nebylo. Nabízí hlas a přidá k tomu pár pocitů. Jak máme vědět že nelžeš? Zavrčí Neithir a mě tělem projedou vibrace. Mám ráda když vrčí, je to taková masáž. Nahlédni do mé mysli. Vidíš tam nějaký náznak klamu? Všichni teď jen mlčíme a čekáme na Neithirův posudek. Ne... zabručí po chvíli.

Náhle potom se cizí mysl stáhne a my se tak zase ocitneme sami.,,Co to bylo?!" Vyhrknu hned a podívám se do Neithirova smaragdového oka. Netuším, ale v horší situaci už být nemůžeme. Tak je mi to jedno. Ať se stane, jak se má stát. Zabručí a začne se zvedat ze země. Také se postavím, políbím Ghea do bílé srsti a vyšvihnu se do sedla na Neithirově hřbetě. Chytnu se malého držadla a zapřu se nohama, abych nesklouzla když prudce vyskočí do vzduchu.

***

,,Přistaň tady." Zašeptám. Nejspíš mě Neithir neslyší, ale ví co mu říkám prostřednictvím mysli. A tak začne pomalu klesat. Důvod našeho přistání je Sag. Ne, že by se mi tak moc chtělo se s ním bavit, ale stejně by pak za mnou zašel. Takže to chci mít za sebou. Aspoň u mě bude Neithir a nebudu na jeho otázky sama. Sesednu z jeho svaly protkaného hřbetu a trochu zakolísám, když má dřevěná noha dopadne na zem.

Právě kartáčuje svého koně a hvízdá si mně neznámou píseň. ,,Ahoj," šeptnu a přejdu k němu blíž. Prudce se otočí a překvapeně zamrká. Koukne se na mě a potom obrátí zrak na Neithira. ,,Rád bych si s tebou promluvil o minulosti...- mé minulosti," Řekne nakonec Sag s utrápeným výrazem ve tváři. Nestačím odpovědět, protože trhnu prudce hlavou směrem ke kamenným dveřím ve skále naproti nám. Stojíme asi 200 metrů od kamenné stěny a tak ani jeden z nás nevidíme kdo přijíždí. Liška... Zabručí Neithir a švihne ocasem.

A opravdu! Na bílém koni se k nám šine zrzavá žena. No super... pronesu ironicky k Neithirovi a přenesu váhu na zdravou nohu. To už je Liška těsně u nás. Obrátí svou pozornost k Neithirovi a zamračí se. ,,Proč si odletěl? Báli jsme se, měl jsi nám dát vědět!" Pronese Liška zuřivě. To už Neithir trhne ocasem a hlasitě zavrčí. Nejsem povinen hlásit vám co chci udělat! A už si nedovoluj na mě takhle zvyšovat hlas, nebo to s tebou špatně dopadne. Liška jakoby dostala facku,se zatváří vyděšeně. ,,Jistě," vypískne jen, podívá se po mě a po Sagovi a rychle pobídne koně. Když už jsou dostatečně daleko, zeptá se Sag.,,Kdo to byl?". Podíváme se na sebe s Neithirem a po chvíli odpovím. ,,Ále, taková jedna nepříjemnost," Uchechtnu se a vyskočím na Neithirův hřbet. ,,Tak dnes večer!" Zakřičím na Saga ze sedla.

Vysoko nad všemi lidmi, stromy a domy se cítím konečně svobodná. Mám to stejně. Řekne Neithir a prudce zatočí směrem k náměstí místního malého městečka. Dnes ráno nám můj bratr totiž oznámil, že by jsme se měli představit lidem. Říká se o nás totiž mnoho nepravdivých informací. Takže uspořádáme takovou malou tiskovou konferenci. Pevně se chytnu koženého sedla, když Neithir vyrovná střemhlavý pád. Výrazně zpomalí a s trhnutím přistane na kamenné zemi. ,,Zdravím vás já Thamis, i můj drak Neithir."Hlasitě pronesu k překvapenému lidu. ,,Slyšeli jsme mnoho nepravdivých informací o nás dvou a rádi bychom je vyvrátili. Takže se můžete ptát na co jen budete chtít," Dodám a trochu zvednu bradu.

Zprvu jsou otázky jednoduché a rozpačité. například, jak se nám tu líbí, jestli jsme viděli hlavní město a tak. A když už se trochu uvolní atmosféra, padnou otázky jako jak jsem přišla o nohu, nebo třeba jestli jsme někoho zabili. Na všechny popravdě odpovídám buď já nebo Neithir. Ke konci když už zapadne slunce a na námestí se rozlije tmavá hustá tma, rozloučíme se s lidmi. kteří jsou trochu sklamaní, že už odlétáme, ale i tak je na nich vidět únava. Nakonec se všichni odeberou do svých domovů ale já jště vyhledám Sagovu mysl.

Najdu ho u cvičiště kam se po chvíli odeberu. Neithira nechám odletět, protože i on je už otrávený z dlouhého stání na kamenné zemi. Mám z toho dobrý pocit. Jsem ráda že už kolem nás nepanují lži a že nám místní lid, alespoň trochu věří. Když dojdu k dřevěnému plotu, který se nachází kolem hlíno-pískového čtverce půdy, který se zde nazývá cvičiště. Na plotě spatřím sedět temnou postavu, ke které se potichu přiblížím. ,,Tak povídej," upozorním na sebe.