***

Temná místnost, tak chladná až vám tuhne dech v plicích. Tma, tak temná až si nejste jisti jestli žijete, či ne. Jen jedno vás drží při rozumu a vědomí. Hlas, přítomnost někoho tak uklidňujícího, až si nedovedete připustit, že by něco bylo špatně. Že by ten někdo dovolil, aby něco bylo špatně.

***

Thamis

,,Takže, vy jste Thamis?" Zeptá se mě jeden z mužů sedících kolem stolu. Tmavě hnědé vlasy mu padají do zelených očí, zasazených v pěkném obličeji se světlou pletí. Teprve teď mi dochází, že jsem tu jediná žena. V čele stolu sedí můj bratr a zasněně se dívá do džbánu s vínem. Nejspíš si s někým povídá. Pousměji se a trochu usrknu trpkého vína v barvě krve. Musím se přiznat, že mi nikdy nechutnalo.

,,Ano, a vy?" Pozvednu obočí a podívám se po přítomných. Cítím také, že se Neithir baví s nejakým z draků. ,,Jsem Dračí jezdec a jmenuji se J'emír," také se napije ze své sklenice a poté se na mě mile usměje.,,To mi došlo, že jste jezdci," neodpustím si pousmátí a opřu se o opěradlo židle. ,,Tak to jsi velice všímavá,"dodá a otočí se k služce, která začíná nosit na stůl jídlo. Samozřejmě mi neujde, že vynechal vykání. Nechám to však být a podívám se na jídlo přede mnou.

***

Ten hlas... ach ten hlas. Tak podmaňující, že nezbývá mnoho pro udržení se nad vodou. Vodou jenž představuje nekonečný oceán plný ústupků, vraždění a krve.  I když jsem na hranici svých sil, stále to nepřestává, naopak ještě zesiluje.Otřesná a štiplavá bolest hlavy. Jako bych měl v mozku milióny a milióny rozzuřených vos. Bzučí a bzučí a já mám co dělat abych se nevzdal. Abych nesložil křídla jako malé dráče a nedoufal, že mě něco nebo někdo zachrání. Bohužel mám neblahé tušení, že nikdo nepřijde, s veškerou pravděpodobností totiž nestojím za riskování života.

***

Thamis

Obezřetně vložím do úst kousek vepřového s vědomím toho, že na mě všichni koukají. Ano, už nějakou dobu nejím maso, ale rozhodla jsem se že dnes udělám vyjímku. Že budu silná a všichni to uvidí. ,,Slyšel jsem, že jsi přišla o nohu," ozve se někdo z druhého konce stolu. Trochu se nahnu, abych na něj dobře viděla. Modré oči a zlaté vlasy, svalnatá postava a staré oblečení, plné oděrek. ,,Slyšel jsi správně," Mírně kývnu hlavou, až se mi do obličeje sveze pár pramínků světle hnědých vlasů. Zamračím se, vždycky jsem měla tmavě hnědé vlasy. Žeby to byla součást změny o které mistr mluvil? ,,Hodně se zmeníte...- doufám, že k lepšímu." Zazní mi v hlavě vzpomínka na Gërtr.

Napětí po vyslovení těch pár slov, by se dalo krájet. Všichni sedí jako zařezaní a snaží se na mě soucitně nezírat. To, ale ten muž-kluk, nevím jak ho přesně popsat, promluví znova. ,,Nedokáží to někteří elfové spravit, už jsem viděl hodně zázraků. Jednomu muži tady přičarovaly useknuté  prsty," pousměje se a dá si do úst kousek salátu. Tímto pohybem, jakoby všechny probudil z transu. Většina zase začne jíst a ten zbytek mluvit. ,,Noha je něco jiného než prsty," řeknu, možná až přespříliš nepřátelsky. ,,To ano, ale je to stejný princip léčby."

***

Polknu, bohužel mám vyschnutý krk a tak se je n rozkašlu. Myslím, že jsem nedávno pila?... je to zvláštní, už nějakou dobu si nejsem jistá co se vlastně děje. Po nějaké chvíli se mi začne něco drát do hlavy. Snažím se bránit, ale útočník je velice silný. Přemůže mé obrany ani ne za půl minuty. Nikdy bych neřekla, jak může být vrtání se v hlavě bolestivé...- ano zažila jsem to už, ale tohle bylo zdaleka něco jiného.

***

Neithir

Silně máchnu křídly a dostanu se tak přesně nad jeden z proudu uvnitř hory.  Skrčím jedno křídlo a začnu se řítit doleva dolů. Po nějaké chvíli ho zase otevřu a celá tíha vzduchu tak narazí do mých blanitých křídel. Mám pocit, jakoby mi vzduch lámal křídla. To se, ale vedle mě objeví zvláštně bílá dračice.

Ano, bílého draka už jsem viděl, ale tohle bylo zdaleka něco jiného. Tenhle drak jako by byl ze sněhu. Jen jsem se k ní přiblížil, doslova jsem cítil chlad. Její oči, tyrkysově modré podtrhovaly její ledový vzhled. I když bych čekal, že to bude nepříjemné, stal se pravý opak. Toužil jsem se dotknout jejích šupin a zjistit, jestli jsou opravdu tak ledové jak se zdají. Mávnu křídly a vznesu se blíž k ní. Obrátí na mě jedno své oko a zapůsobí na mě jakoby se usmála.

Jsi tu nový, že? Pronese zvonivým hlasem. Hlasem, který mi připadá jakoby se odrážel od ledových krystalků. Ano, ty také? Nebo jsi tu už déle? Odpovím jí a lehce se snesu za ní, blíž k zemi. Dá se říci. Jsem Ghaneja, předpokládám že ty jsi Neithir. Zlatý jako slunce? Překvapí mě. Zlatý jako slunce? A jak to že zná mé jméno. I když na to existuje vysvětlení. Její jezdec. Jak to myslíš, zlatý jako slunce? Zeptám se nechápavě. Vydá ze sebe dunivý zvuk, který se mi z nějakého důvodu zalíbí.

Tak jak to říkám, tak jak to tu říkají všichni, Mě zase říkají Ghaneja z ledu. I když netuším proč, led nesnáším asi tak stejně jako zimu. Snad kvůli mým šupinám a modrým očím. i když to je docela krátkozraké.., nemyslíš? Možná bych se zaobíral tím jak mi to 'všichni' říkají, ale zarazí mě její otázka. No možná že je. Ale neříkají mi taky snad podle vzhledu. Jak jinak by nám také mohli říkat. Nic jsme neudělali, tak nemůžem být stateční, chrabří a bůhvíco ještě. Takže nám nezbývá nic jiného něž je přijmout. Navíc mě se - Ghaneja z ledu- líbí. Přiznám a vzápětí na to pocítím strašlivou bolest.