Děkuju za 1k přečtení a skoro 200 hlasů. Strašně si toho vážím a mám vás všechny moc moc moc ráda <3

Thamis

Ten malý tlusťoch se na mě podívá a s překvapeným výrazem promluví.,,Prosím?!" Tohle mě naštve ještě víc. Zamračím se a se snahou o to abych se tu nerozkřičela otevřu pusu.,,Jak si můžete dovolit zacházet s lidmi jako se zvířaty!" Při posledním slově mi trošku přeskočí hlas, ne snad proto že bych chtěla brečet, ale proto že jsem šíleně rozzlobená.

Neithir už taky očividně vycítil že něco není úplně v pořádku. Kdyby byl blíže došlo by mu to už před patnácti minutami, když jsem byla ještě ve vězení. Možná, že je dobře že tu není. Ještě by se naštval a něco někomu udělal. Doufám, že v tom světě trošičku schladne a začne se chovat více jako drak a ne jako dráče.

,,Chovám se k nim tak jak si zaslouží. A navíc potřebujeme pracovní sílu."Odsekne mi a založí si paže na hrudi. Elf s havraními vlasy se na nás podívá s nic nevědoucím výrazem. ,,Co..-se.." Nestačí doříct větu protože to už se zase chopím slova já. ,,Tak je zaměstnejte ne?! Dávejte jim za tu práci peníze, dejte jim svobodu a chovejte se k nim hezky. Tohle není nic nereálného, dá se to v pohodě zvládnout za jediný den. Stačí chtít."

Teď už trošililinku zvýším hlas. Elfovi už očividně začíná docházet o co jde a klidně se zeptá.,,Vy máte otroky?" Pozvedne obočí a ladně si odhrne porcelánovou rukou černé, hedvábné vlasy. ,,Ano! Má je ve vězení. Ženy a muže, dokonce jsem viděla i děti. A také se je chystá potrestat, prý měli hlad." Vysvětlím mu a stále pokukuji po brunátnějícím starostovi.

Ten jen zatne čelisti a něco si pro sebe zasyčí. Když v tom mě napadne brilantní nápad. ,,Chci odměnu za to že jsem osvobodila Dras-Leonu od Fartha a H'era. Chci aby jste propustil všechny své otroky, dal jim práci, střechu nad hlavou a peníze za práci."Dám si ruce na hruď a vítězně se usměju.

I Gabriel se trochu uchechtne a se zájmem se podívá po starostovi. Ten fialový vzteky zatíná čelist, ale nakonec zuřivě vyštěkne.,,Fajn! Ale okamžitě zmizte. Ty i ten elf! Ať jste do večera za branami. A teď VEN!" Zařve až mi skoro zalehnou uši. Mile se usměji a předvedu mírné pukrle. ,,Těšilo mě." Otočím se na patě a zmizím za dřevěnými zdobenými dveřmi.

Chvilku jen stojím venku před budovou a vdechuji čerstvý vzduch. Stále se usmívám, protože jsem dosáhla toho čeho jsem chtěla. Asi pět minut po mě vyjde i elf. ,?Páni, tohle jsem od tebe nečekal...- připadala jsi mi taková..tichá." Stoupne si vedle mě a zasněně zavře oči. Pohlédnu na něj a pousměju se. ,,Tichá..." Zamumlám si pro sebe a zamyslím se. Je to pravda. Jsem tichá a nenápadná, hlavně pro to, aby se nemusela bavit s ostatními lidmi.

Mám radši ticho a šumění mých a Neithirových myšlenek. ,,Popravdě, nečekal jsem že ti vyhoví. Vyplatí se mu vlastnit otroky. A také pochybuji, že splní tvé podmínky. Nejspíš až odjedeš se vrátí vše do starých kolejí." Trochu mu zacuká levé víčko a mírně se pousměje, až se mu ve tvářích objeví ďolíčky. Kupodivu se ani nestarám o to co řekl, ale spíš to co udělal." Proč se směješ?" Otážu se zvědavě a také zavřu oči. Musíme vypadat velmi zvláštně.

,,Lidé...- Přijdou mi zvláštní." Jen co dořekne tuto větu, otevře zlaté oči a rozejde se ladným krokem směrem k náměstí. Než mi ale zmizí z dohledu úplně, zakřičí na mě.,,Za půl hodiny před branami!"

***

Pálí mě v plicích a píchá mě v boku. Pomalu se nemohu nadechnout, ale stále běžím po kamenné cestičce směrem k městské bráně. Mám už deset minut zpoždění, kvůli Neithrovi s kterým jsem se šla ještě rozloučit. Bude to dlouhá doba, už teď se mi stýská.

***

Neithir

Už mám brnění!!! Je nádherné, lesklé a celé stříbrné. Jeho dělání sice nebylo nic moc zábavné, ale stálo to za to. Teď stojím, hrdě a vznešeně na jedné z Dras-Leonských budov ve svém brnění, abych zjistil jestli sedí. Ano, sedí a to přímo úžasně. Nemůžu se dočkat až zničím další draky.

Jen co doplachtím za Dras-leonu, čeká tam na mě už ta zrzavá žena. Vlastně jsem vůbec nepochytil jak se jmenuje. Vím že ji Thamis nemá ráda, ale mě se zdá fajn. Přijde ke mě a uznale pokývá hlavou."Páni, kováři se činili." Poplácá mě po krku a já hrozivě zavrčím. Nenechám na sebe sahat nikoho kromě Thamis.

Žena zvedne ruce v obranném gestu a poodstoupí o krok dozadu.,,Promiň." Omluví se a s pohledem stále upřeným na mě nasedne na svého koně. Ještě se na mě jednou ohlédne a potom něco zařve. Načež se dva vojáci kolem ní nadechnou a silně zatroubí na bronzové rohy. Celých sto mužů se tak rozejde směrem k U'rubaenu. Tam sice nic není, ale kousek před ním leží město okupované už nějaký čas zeleným drakem.

Nemůžu se dočkat až tam budeme. Natrhnu té ještěrce zadek!

Tak dnes byly přijímačky. No uf... dělal jste je také někdo? Mimochodem chcete aby se Thamis Neithirem sešli až v Ellesméře nebo už dřív. Mám totiž dilema, protože chci aby byli spolu, jenže potom nemám čas a prostor se věnovat novým postavám. Takže nové postavy nebo Niethir a Thamis spolu?