Thamis

stojím ve dveřích a zrak mi padne, na šedého draka přede mnou, s krvavým kousancem na krku. Červené kaňky, poskládané do oblouku, se vyjímají na šedých šupinách, jako rubíny. Jen co mě drak spatří, vím že je zle. Upře na mne modré oko a hluboce zavrčí, až tuhne krev v žilách. Lisu tu nikde nevidím, ale vím že přesně ví co se tu děje, prostřednictvím Kouřovi mysli. Tobě to nestačilo! Ucítím za zády poryv větru a v hlavě se mi rozezní Neithirův rozlobený hlas, který nepatří mě, nýbrž Kouřovi. Zlatý drak si stoupne přede mne, zlost mu přímo srší z očí a výhružně hází ocasem ze strany na stranu. Cítím jeho strašný vztek a já vůbec nevím co dělat. Nemůžu je nechat se porvat ještě jednou, to už by mě Lisa určitě udusila ve spánku. Nikdo, z těhle dvou, se tě ani nedotkne.Rozezní se mi v hlavě milý a laskavý Neithirův hlas, vrčet však nepřestává a ani Kouř nevypadá, že by se stáhl.

Potřebuju, aby se uklidnili a tak mi nezbývá nic jiného, než zavolat pomoc. Mistře! Ramire! A snažila se k volání připojit i pocit bezmoci a strachu. netrvalo to ani minutu a za bílou mramorovou budovou se objevil zelený obrovský drak a snášel tak na celý Gërtr tmavý obrovský stín. Oba draci zvedli hlavy a upřeli své nádherné oči, k mistrovi. Ten se snesl, s duněním křídel na zelenou trávu a a výhružně na draky zavrčel, otočil hlavu na Neithira a zamrkal. Tady, se nebudeš s nikým prát, jasné! Nebudeš tu dokazovat svou sílu, ani když se bude někdo navážet do tvé jezdkyně! Musíš mít lepší sebeovládání, jestli chceš být dobrým drakem. Zaznělo všem v hlavách a z toho pronikavého dunivého hlasu, mi začala třeštit hlava. Neithir sklonil hlavu a omluvně zašeptal. Omlouvám se mistře, už se to nestane. Poté obrátil svou pozornost na Kouře a teď bylo opravdu vidět, že je smaragdový drak rozlobený. Ty malý skrčku, jak si dovoluješ, urážet ostatní jezdce! Nejsi ještě dost starý na to, aby jsi si mohl vyskakovat. A muselo ti být přeci jasné, že tě Neithir přepere, když už vyvoláváš hádky, aspoň si hlídej, koho přepereš a koho ne. Každopádně, ještě jednou se tohle stane a skončíš s kostmi venku z těla!

Kouř, očividně zdrcen pokáráním velkého zeleného draka, jen sklonil hlavu, omluvil se, párkrát mávl křídly a s duněním se zvedl do vzduchu, následovaný naštvaným zeleným drakem. Tu už se rozrazily dřevěné dveře, z nichž vyšel mistr i spolu s ostatními jezdci, mezi nimi byla i, nevlídně vyhlížející Lisa. Když jsme se všichni seřadili, elf si stoupl před nás a začal mluvit. ,,Dnes, začneme s létáním, zavolejte si tedy své draky." Všichni jsme byli nesmírně nadšení, na tento den jsme se těšili, už od té doby, co draci vyrostli výš, než byly naše hlavy. Neithir tu byl se mnou a tak jsem nemusela nikoho volat, jen jsem sledovala postupně přilétající draky, mezi nimiž byl i skleslý Kouř.

Všichni už byli docela velcí a budili strach. Zrzka se usmála na bílého draka, jenž právě přistál a jemně ho pohladila po čumáku, to samé opakoval i Ronn se smrkem, jen Lisa stála vedle Kouře, s kamenným výrazem. Co mě však ale zarazilo, byl fakt, že H'ero ani Farth tu nejsou. Nijak jsem to neřešila, protože ani mistr se nezmínil. Často chyběli na hodinách, při práci s našimi draky, protože to, co jsme se my museli učit, oni už zvládali sami. ,, Sag vás zavede do sedlárny, kde si vezmete, jedno ze sedel." Pronese s mírným trhnutím hlavy elf a já si až teď všimnu, opodál stojícího muže. Od té doby co přijel, jsou to už asi tři týdny, jsme si neřekli víc, než zdvořilé ahoj. Ze začátku jsem z toho byla špatná, ale nakonec jsem ho začala ignorovat taky.

Sag nás zavedl, do jedněch z dveří a já si prohlédla, všechna sedla která tu byla. Jedno mě ale zaujalo nejvíc, bylo z černé kůže a mělo na sobě zlaté ornamenty, bylo velké, tak akorát, aby se do něj vešel i Neithir. Překvapivě, bylo kožené sedlo těžké a tak jsem ho vyvlekla, stěží před dveře Gërtru, kam došel zlatý drak, abych ho nemusela táhnout ještě dál. S vypětím všech sil jsem ho navlékla na vysokého draka. Když jsem dopnula poslední přezku, zjistila jsem, že se čeká jenom na mě. Nervózně jsem přešla i s Neithirem k ostatním a poslouchala mistrův výklad.,,Nasednete takhle." Pronesl a otočil se k osedlanému Ramirovi. S veškerou lehkostí a elegantností, se odpíchl a vyskočil drakovi za krk, přesně do světle hnědého sedla se zelenými vzory kytek.

Pokusila jsem se opakovat mistrův pohyb, ale ani z dálky to nevypadalo, tak jako to předvedl on. Vyškrábal jsem se na černé sedlo a s bušícím srdcem jsem se podívala dolů. Cítila jsem jak se Neithir baví nad tím, jaký jsem strašpytel. Jen jsem se zamračila a on se uchechtnul. Byl to zvláštní hrdelní zvuk, který jsem od něj slyšívala docela často. Zapřete se nohami a pevně se chyťte, mezitím pomalu a opatrně vzleťte. Rozezněl se mi v hlavě Mërsisův hlas a udělala, co po nás chtěl. Pevně jsem se zapřela nohami a chytla se za koženou úchytku, vepředu na sedle. Opatrně. Připomněla jsem zlatému draku, který mi pohotově odpověděl . Jak jinak. Potily se mi ruce a já si přála, už mít první let za sebou. Začala jsem si nadávat za to, jak jsem se těšila a zatla zuby, když drak pode mnou mávl křídly.

Žaludek se mi přehoupl tam a zpátky, zavřela jsem oči a snažila se vše přežít ve zdraví. Vlasy mi vlály, jak mával Neithir křídly a já se křečovitě držela sedla, když se celá jeho záda hýbala. Otevři oči a poď za mnou. Rozezněl se mi v hlavě Neithirův hlas. Jak za ním můžu jít když jsem přímo na něm? Po chvilce mi ale došlo jak to myslí. Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na Gërtr pode mnou. S úlevou jsem si všimla, že jsou na tom ostatní stejně jako já. Otevřela jsem svou mysl a spojila ji s tou Neithirovou. Byli jsme jeden, cítila jsem jeho myšlenky, pocity, tlukot srdce a on cítil všechno co já. Uviděla jsem všechno jeho očima myslí a tělem. Cítila jsem jak si let užívá, jak ho baví mávnout křídly a vznést se zase o něco víc. To že když pohne ocasem, nebo křídly, nakloní se na stranu. čerstvý vzduch, prohánějící se jeho šupinami. A najednou ten let nebyl tak hrozný. Dokonce jsem si ho i užívala, užívala jsem si vítr ve vlasech, tu výšku, ve které jsme se vznášeli. Užívala jsem si pohyby jeho těla a našeho blízkého spojení. A vyhledala očima mistra, jenž se vznášel kousek ode mně, ten se podíval mým směrem a kývnul.