Po týdnu, už bylo jasné co Thamis jde a co ne. Například boj, s mečem, s lukem, či tělo na tělo, není Thamisinou silnou stránkou. I sám mistr, i když to neříkal, věděl, že kdyby jí nešla magie, byla by naprosto ztracená. Lukem se netrefila do terče, meč pomalu ani neuzvedla a v boji udělala maximálně protivníkovi modřinu. Byla už zoufalá, jediný kdo ji poskytoval útěchu byl Neithir, tomu boj šel a to velmi. H'era porážel levou zadní, ale ani modrý drak nebyl bez talentu. Co mu opravdu šlo bylo 'myšlení'. Modrý drak už se svým jezdcem celkem obstojně mluvil, uměl celé věty, kdežto Neithir, zatím neuměl ani lehké fráze. Zatím zvládal jen Ano, ne a Thamis.

Oba draci už i docela vyrostli, zlatý drak byl o něco vyšší a sahal tak Thamis k pasu. Modrý byl o něco menší asi tak o 15 centimetrů. Farth se choval k Thamis opravdu zvláštně. Někdy byl odtažitý a nevrlý a jindy veselý a otevřený. Dívka vůbec nevěděla, co si myslet ani co dělat. Neithir s H'erem, se však stali přáteli a očividně si to užívali. Létali po Gërtru tam a sem, objevovali a někdy i ničili věci. I Thamis už se začínala v bílé, kopulovité a obrovské budově bez střechy, orientovat. Jednou když začalo pršet, jim mistr vysvětlil, že i když nemá střechu, je chráněna kouzlem a žádná kapalina, či studený vzduch, se dovnitř nedostane.

Magie, byla jedna z věcí co Thamis opravdu bavila, také v ní vynikala a mistr z toho měl očividnou radost. Po pár hodinách soustředění uzvedla kamínek a po pár dnech už dokázala, otevřít mysl a bavit se tak myšlenkami s ostatními, lidmi, elfy a zvířaty. Farth, po třech dnech, stěží uzvedl kamínek, ale v boji, mu to šlo opravdu výtečně. Bojoval s jakousi lehkostí a přesností, za kterou ho mistr často chválil.

Dnes, byl ale den D. Měli přijet další jezdci. Všichni, kromě mistra, už byli opravdu nervózní. Odpoledne, se mezi stromy začali objevovat, čtyři stíny. Jeden z nich byl Sag na koni a ostatní i s draky šli pěšky. Jejich draci už byli stejně velcí jako Neithir a H'ero. Úplně nalevo šla zrzavá dívka, s bílým drakem, nespíše samicí, jak usoudila Thamis, když se opatrně dotkla její mysli. Dračice byla drobná, sněhově bílá s pronikavýma žlutýma očima. Její jezdkyně měla zrzavé dlouhé vlasy a zelené oči, červené rty a malý nos. Uprostřed šel malý, hubený, černovlasý kluk. Ano, kluk, mohlo mu být, kolem třinácti let -ostatní měli kolem šestnácti let- . Měl temně zeleného draka s žluto-zelenýma očima, který byl, sice vysoký, ale svaly mu chyběly. Drak se zdál být spíše samcem, než samicí. Úplně napravo, šla dívka s blonďatými vlasy a s zapadlýma, modrýma očima. Měla opravdu hrubé rysy, a obličejem, se blížila spíše chlapci, než dívce. Vedle ní cupital malý šedý drak s modrýma očima, nejspíše samec.

Když byla večeře, všichni se sešli u jednoho stolu a společně se představili. Nakonec Thamis zjistila že zrzavá dívka ja Lena, její drak zase Bílá. Prý chtěla lepší jméno, ale než zjistila jestli je to samec nebo samice, už jí zůstala tahle přezdívka. Malý chlapec se jmenoval Ronn a jeho drak smrk. Prý mu barvou připomínal tento strom a tak se rozhodl ho i tak pojmenovat. Thamis si myslela, že to budou zvláštní jména, protože všichni žili ve vesnici a neznali žádná slavná jména, která by mohla drakům dát, takže potom dostali jméno, co jim připomínali. takže se šedý drak jmenoval Kouř, což bylo docela dobré jméno. Jeho jezdkyně se zase jmenovala Lisa. Thamis vůbec nesedělo její jméno k jejímu drsnému vzhledu, jelikož jméno působilo jemně a křehce, což ona opravdu nebyla.

I další týden Thamis vedla v magii - byla bez pochyb nejlepší, i Farth byl stále nejlepší v boji. Také Neithir, přepral každého draka, který se proti němu postavil, což se zrovna nelíbilo šedému a Lise. Vždy zaskřípala zuby, když viděla svého draka, ležet na zádech v silném stisku zlatého. Lisa, se vlastně nesnesla, ani s Thamis. Ale s Farthem se pořád snažila spřátelit, stále za ním chodila a ptala se jak to že je tak dobrý v boji a nešetřila s obdivnými pohledy. Hned po Thamis šla magie, tomu malému vystrašenému klukovi, potom té zrzce a nakonec, Farthovi a Lise.

V boji vedl Farth, po něm byla v těsném závěsu Lisa, za ní byla zrzka a na konci, byla Thamis s Ronnem. Dalo by se říci, že Ronn byl Farthův chráněnec, ukazoval mu coo mohl, pomáhal mu s bojem a s různými věcmi. Zrzka se zase stala Thamisinou kamarádkou, která Thamis tolik chyběla, jen Lisa si jaksi zbyla sama. Ale v podstatě si za to mohla sama, jelikož nebyla příkladem přátelského člověka. I její drak se s ostatními moc nebavil a nehrál, i když ostatní se stali jakousi velkou partou a létali společně, po louce, lesích i po Gërtru. Neithir už se začal pomalu rozmlouvat a po Mërsisově radě, aby mu četla z knih, se začala jeho slovní zásoba zvětšovat a zvládal už pár kratších vět.

Vzhledem k tomu, že byla Thamis v magii napřed, učil ji už mistr i obraně mysli, která byla velmi těžká, ale s pravidelným cvičením, ji Thamis zvládala obstojně, ostatní se zatím učili jen otevírat mysli a zkoušet zvedat kamínek. Ona už kamínek zvedala, bez problémů. Také se začínali učit středověký jazyk, který také Thamis zvládala bez problémů, kvůli její dobré paměti.

Třetí týden už draci přerostli své jezdce a Neithir už zvládal mluvit celkem bez problémů, za což molhy nejspíš knihy, které mu četla Thamis každý den. Boj jí pořád nešel, ale mistr byl přímo nadšený z její silné mysli a talentu na magii. Ještě že jí šlo alespoň tohle, ostatní už začínali střílet do pohyblivých terčů, když se ona těžko strefovala do toho nepohyblivého. Meč už sice udržela, ale dokázal ji dostat i ten třináctiletý kluk, kterému to také nešlo zrovna dobře. V boji tělo na tělo, to snad nemohlo být ani horší, vždy měla milióny modřin a protivník, získal sotva jednu, hlavně Lisa si užívala, toho že ji mohla beztrestně bít.

Celou skupinku draků, vedl Neithir s jeho sílou a hned za ním byl modrý, který byl vybaven neobyčejně silnou myslí. Farth, byl o něco složitější, jednou líbal Thamis ruce a jednou ji zase ignoroval, což dělalo Lise radost. Sag se zase jednou za čas objevil a sotva ji pozdravil. Lena se mezitím stala, dobrou Thamisinou kamarádkou a malý Ronn, začínal získávat sebevědomí a už nebyl tak ustrašený, jako dříve.

Thamis se Procházela se po bílé mramorové chodbě a přemýšlela o tom, jak by jakou větu řekla ve starověkém jazyce, když se jí ozval v hlavě, důvěrně známý jemný hlas. Popral jsem se s Kouřem.Pronesl bez žádné známky litování svého činu. Thamis byla zvyklá na jejich časté souboje, které však byly často vyprovokované šedým drakem. Ani zlatý však nebyl bez vinny, často si o šedého rýpnul, nebo se posmíval když mu něco nešlo, Thamis se tomu snažila zabránit, ale drak měl svou hlavu dál s i dělal co chtěl.

Proč? Zeptala se prostě a dál šla bílou chodbou, osvětlenou modrým ohněm v loučích na stěnách. Chvíli bylo ticho a Thamis cítila, že Neithir přemýšlí. Dělal si z tebe srandu, že sotva ublížíš mouše a že jsi neschopný jezdec, protože každý jezdec musím umět bojovat. Že nechápe, proč jsem si tě vybral. Thamis ucítila silný příval vzteku. Řekl jsem mu, že kdybys tu byla, rozprášila bys ho kouzly. Teď se pro změnu naštvala Thamis. Ucítil to a dívka cítila pocity vinny. Nechtěl jsem ti zadělávat na problémy, nebo za tebe mluvit, ale musel jsem tě bránit. Snažil se vysvětlit své činy, to už Thamis otevírala těžké dřevěné dveře a nadechla se svěžího jarního vzduchu.