Ahoj, pokusím se psát doopravdovým straověkým, jazykem, jenomže ne všechny slova/věty se dají najít, takže si budu muset některá slova vymýšlet. Když to budou ale dlouhé rozhovory, označím elfskou mluvu takto-*Ahoj*

Thamis
Celá cesta směrem ke Gërtru, byla vesměs nudná. Tahle cesta, narozdíl od té předešlé, vedla jen lesem. Asi po hodině cesty v lese, se k nám přidal, náš vlčí kamarád Gheorgis. No spíš jen můj kamarád. Gheo se, se Sagem úplně nemusel, oba ale vyhověli mému přání a tak nějak se snášeli, bez větších rozporů.

"Že jsem tak velkorysý hoch, dám ti dobrou radu." Pronesl do ticha, přerušovaného jen Aramisovým klapáním kopyt a zpěvem ptáků.  Ne, že by byl Sag zlý, ale nechtělo se mi úplně věřit jeho radám. Spíš jsem se domnívala, že si ze mě chce dělat srandu, jak to měl, i za tak krátkou dobu, co se známe ve zvyku. "Tak povídej." Vybídla jsem velkorysého hocha, a i když jsem mu tak úplně nevěřila, byla jsem zvědavá, co má na srdci.

,,Až přijedem do Gërtru, setkáš se se svým učitelem. Je to elf a ti se zdraví speciálním, dlouhým pozdravem. Já ten pozdrav znám a když ti ho řeknu a ty ho tak pozdravíš, bude tě mít radši." Zamračila jsem se a naslouchala. ,,Atra esterní ono thelduin."Řekl podivným přízvukem a dodal.,,Což znamená, nechť nad tebou vládne štěstí. Pozdrav začíná vždy podřízený, nebo služebně mladší, či jen když chceš někomu prokázat úctu.,, Odkašlal si a pokračoval, s druhou částí pozdravu." Druhý elf ti odpoví, Mor'ranr lífa unin hjarta onr, tahle část znamená, nechť je mír ve tvém srdci." Pozorně jsem poslouchala a zapamatovávala si slovíčka i přízvuk. Tohle je má silná stránka, paměť. ,,A pak je ještě třetí část, ale ta se používá jen, když chceš být opravdu zdvořilá. Un du evarínya ono varda. A to znamená, ať hvězdy nad tebou bdí." Dokončil a já si úspěšně zapamatovávala, jednotlivé části pozdravu. Podívala jsem se na jeho záda, přikrytá bílou košilí a zašeptala.,,Děkuji."

Když už začínala vylézat noční zvířata a stromy vrhaly tmavé stíny, uviděla jsem zvláštní mramorovou obrovitánskou budovu. Uprostřed mýtinky, stála kopulovitá, obrovitánská budova bez střechy. Neměla okna, jen jedny dřevěné dveře. Byla bílá a celá z mramoru, čím blíž jsme byli tím větší mi připadala.
Trochu jsem se zamračila, nejvíce mě zarazil fakt, že budova nemá střechu, co když bude pršet?

Slezli jsme z koně a Sag ho nechal volně pobíhat po mýtince. I Gheo odběhl do lesa, kolem mýtinky. Sag mě zavedl, k dřevěným zdobeným dveřím a usmál se. Byl to zvláštní úsměv, takový jsem ještě neviděla. Odhalil své bílé rovné zuby a povzbudivě mě chytl za rameno. Dráčkovi nejspíš začalo docházet, že se něco bude dít a tak slétl dolů, k mým nohám, za které se schoval. Uchechtla jsem se drakovi pod  mýma nohama a on si naštvaně odfrkl, od nohou se však nehl. Sag vzal za stříbrnou kliku a naskytl se nám výhled, na bílou mramorovou chodbu. Chodba vedla po obvodu budovy, až k jejímu středu, nebylo tak vidět daleko do chodby, vždy jen několik metrů před sebe. Jen na stěnách byly sem tam nějaké obrazy, vyobrazující dračí jezdce s jejich draky, pod nimi měli i jména a hrdinské skutky, jenž vykonali.

V dlouhé chodbě byly zdrojem světla jen louče, s prapodivným modrým ohněm. Chodba nakonec končila, někde ve střdu budovy, strmým schodištěm, zakončeným dřevěným poklopem. Chodba tak byla spirálovitého tvaru, posetá spousty dřevěných, stejných dveří. Budova působila z venčí i zevnitř, vznešeným, dechberoucím dojmem. ,,Vítej v Gërtru!" Rozpřáhl Sag ruce a ve žlutých očích mu žhnuly plamínky. ,,Koukám že jste dorazili." Zazněl za mnou zvučný hlas, s jemným přízvukem.

Otočila jsem se a spatřila, poprvé v životě tohle stvoření. Stál přede mnou vysoký, stříbrnovlasý, krásný příklad elfa. I přes svůj, vcelku mladistvý vzhled, vypovídaly jeho zelené oči plné zkušenosti, že už bude velmi starý. Už jsem chtěla pozdravit klasickým, dobrý den, když v tom mi to došlo. ,,Atra esterní ono thelduin." Pronesla jsem s mírným úsmevem a snažila se napodobit elfský přízvuk. Elf se na mě překvapeně podíval a potom stočil své zelené oči na Saga. Uznale kývl a s o hodně lepším přízvukem odpověděl.,,Mor'ranr lífa unin hjarta onr ." Na nic jsem nečekala a dokončila pozdrav.,,Un du evarínya ono varda. "Mírně se usmál a představil se.,, Od teď jsem tvůj učitel. Jmenuji se Mërsis, ale ty mi neřekneš jinak než mistře." Nezbylo mi nic než přikývnout. To už o sobě dával vědět dráček, který se mi dopachtil na rameno. Elf na něj začal mluvit starověkým jazykem a trochu se usmíval.,, Tak hezkého, už jsem dlouho neviděl, měla by jsi mu vybírat jméno." Přikývla jsem a usmála se, konečně už mu budu moci říkat lépe, než 'dráče'. ,,Sag tě zavede, do tvého pokoje." Jen dořekl větu, ladně se otočil a zmizel za ohybem chodby.

Sag mě vedl po schodech na konci chodby, jen co jsme po nich vyšli a odhrnuli poklop, objevila se přede mnou rozlehlá kruhová místnost bez střechy. Stáli jsme v jejím středu a kolem nás, ve stěně místnosti se nacházely pokoje bez dveří. Pokoje už ale naštěstí střechu měly. ,,Jeden si vyber. Zatím se měj." Trochu mě zarazil jeho střídmý pozdrav, nijak jsem však tuto skutečnost nekomentovala. Pokoje byly všechny stejné, tak jsem se rozhodla jít do toho nejbižšího.

V pokoji se nacházela postel se skříní a jakási prohlubeň, která měla nejspíš sloužit jako postel odrostlejším drakům. Když jsem se otočila čelem ke středu hlavní místnosti, zjistila jsem, že se v pokoji, naproti mému, pohla přikrývka. Sag vlastně říkal něco o dalších jezdcích. Napadlo mě a dál jsem pohybující přikrývku neřešila. Po celodenní cestě jsem, už byla celá unavená. Sundala jsem si kalhoty a v tričku si vlezla pod teplou přikrývku. Dráče si vlezlo tešně vedle mé hlavy. Jen co jsem zavřela oči, objevila jsem se v říši snů.