Kakao🙈: Tanjiro, moree, ta kytka se nekoupí sama!

SIMP💋: já myslel že už ji máte, za dvacet minut bude zvonit

Yaoi😘: no čekáme na něj, ale není tu

Rudá hlava💃: promiňte, potkal jsem Muichira a jsme teď v parku

Yuichiro: nestačí že s ním jdeš ven po škole?

Rudá hlava💃: pohádal se s Genyou, nechtěl jsem ho tam nechat samotného

Yuichiro: už zase? Já mu už opravdu jednu natáhnu...

Kakao🙈: Ave Satan... Tak Inosuke kde jsi? Pojď za náma

SIMP 💋: jsem s Yuichirem na hřišti, uvidíme se až na hodině

Tanjiro schoval mobil do kapsy a zase se začal věnovat Muichirovi, se kterým se houpali na houpací síťi na dětském hřišti.

,,Tanjiro?"

,,Ano?"

,,Jak jsem ti vysvětloval ten dopis a to pozvání... Myslíš že je to rande?" zeptal se nervózně.

Rudovláskovi asi vyskočilo srdce až do krku. Jak mu má na tohle odpovědět? Samozřejmě že chtěl aby to bylo rande, ale nemůže to na něj takhle vypálit.

,,Co by jsi chtěl ty?"

Muichiro pokrčil rameny ,,Nevím koho tam potkám. Může to být někdo tak hodný jako ty, nebo naopak někdo jako Genya..." pronesl a Tanjiro zrudnul jako rajčátko. ,,I tak bych si přál, aby to bylo rande" odvětil a znovu se podíval na Tanjira ,,Myslíš, že to co mám na sobě je dobré, nebo bych se měl ještě běžet převléct?" zeptal se naléhavě a naklonil hlavu na stranu.

Rudovlásek si ho prohlédl, ale nevěděl jak mu na to odpovědět. Samozřejmě mu to slušelo, ale je zvláštní se s ním o tom bavit, když on je ten kdo s ním na to rande jde.

,,Řekl bych že ti to sluší" usmál se nakonec a více se v síti uvelebil ,,jaké máš rád květiny?" zeptal se nenápadně, aby si pomohl s výběrem květiny.

Chlapec zamýšleně pokrčil rameny ,,Mám rád všechny květiny, ale nejradši asi luční kvítí, které si utrhnu  v parku  a doma dám do malé vázy" odpověděl uvolněně a dal si ruku pod hlavu, aby se mu lépe leželo ,,Co ty a vztahy?"

,,No... To je docela složitější. Jsem totiž bisexuál a vztah jsem zatím žádný neměl..." odpověděl nejistě ,,co ty?"

,,Já popravdě nevím... Měl jsem jednu přítelkyni, ale nebylo to ono. Holky mi přijdou hrozně otravné. Zároveň se mi však nikdy žádný kluk nelíbil, takže nevím" odmlčel se a zadíval se na oblohu ,,ale ten dopis mi určitě napsal nějaký kluk, takže uvidím jak se to vyvine"

Tanjiro překvapeně naklonil hlavu ,,Takže ty si nejsi jistý svou orientací?" zeptal se a on zavrtěl hlavou. ,,Myslím že je to v pohodě, protože u mě to taky není dlouho co jsem si uvědomil že se mi líbí i kluci. Ve tvém věku jsem měl stejné problémy" přiznal pobaveně.

Muichiro se jen zahihňal ,,Jsem jen o rok mladší, jak v mém věku?" zasmál se a loktem ho praštil do nohy, kterou měl roztaženou podel tmavovláskova těla.

,,Au, notak" zamumlal a podíval se na Muichirovy nohy, které měl kousek od sebe. Byl jen papučích. ,,Jak chceš" ušklíbl se a popadl ho za kotník.

Než stihl něco namítnout, začal ho lechtat na chodidle.

,, Hej! Tanjiro!" vyjekl překvapeně a začal sebou v záchvatech smíchu šít.

Netrvalo dlouho a síť se rozhoupala tak moc že se oba chlapci skutáleli na zem.

Muichiro spadl přímo rudovláskovi na hrudník. Zvedl hlavu a uraženě se zamračil ,,Příště až s tebou někam půjdu, přezuju se do bot!" zamumlal uraženě.

Tanjiro se zase začervenal. Právě na něm leží jeho crush, zase. Jako ten den co se potkali na schodech. Kupodivu nebyl až tak těžký. ,,No co, radši si važ toho, že jsi pro jednou výši než já" provokativně se ušklíbl a prstem ho dloubnul do tváře.

Chlapci se hned nahrnula krev do tváři a rychle z něj slezl ,,Jsem menší jen o pár centimetrů..." odsekl a uraženě se otočil, aby nebylo vidět že se červená. Položil si ruce na rudé tváře a začal hledat botu, která mu při pádu spadla.

Rudovlásek se sesbíral ze země a protáhl si záda ,,Ale pořád jsi menší" neposledy si do něj rejpnul a ukázal někam do dálky ,,Není to Inosuke a tvůj bratr?"

Muichiro se překvapeně otočil a opravdu. Stáli na druhé straně hřiště kousem od sebe, jako nějací dealeři.

,,Hmm, tenhle jsme ještě neměl... Odkud ho máš?" podivil se Yuichiro a prohlédl si tmavou plechovku, kterou mu ten vyšší předal.

,,Ts, ťamici u nás v ulici mají hodně druhů" odpověděl sebejistě  Inosuke .

Tmavovlásek jen líně přikývl ,,Díky, tak pojďme zpátky, musím si ještě dodělat úkol" zamumlal a otočil se k odchodu, avšak překvapilo ho, že Inosuke se ani nemohl. Jen dal ruce v bok a otráveně se na něj podíval.

,,Nekoukej tak na mě" odsekl a šel k němu trošku blíž ,,ten monster není zadarmo..." zamumlal s úšklebkem na rtech.

Jen tu větu dořekl, tak Yuichiro zrudl jako rajče a otočil se k němu zády ,,Peníze ti dám ve škole, nemám tu peněženku..." odsekl a rozpačitě si začal pojídat vlastní rty.

Vyšší si jen pobaveně odfrkl ,,Ty jsou mi k ničemu, slíbil jsi mi za to něco jiného" ušklíbl se a jemně ho chytil za rameno, aby si ho otočil čelem k sobě.

,,Můžu ti nakreslit portrét prasečí hlavy" odsekl a nervózně odvrátil pohled mezi stromy, které všude kolem rostly.

,,To zní sice zajímavě, ale já chci to co jsi mi slíbil" pronesl uvolněně.

Yuichiro se na něj podrážděně podíval  a povzdechl si ,,Dobře... Ale jen pro tentokrát..."zamumlal uraženě a podíval se do těch jeho smaragdových oči, ve kterých se zrcadlila výhra. S hlubokým nádechem k němu přistoupil o krok blíž a rychle ho líbnul na tvář. Byl rudý jako rajčátko.

Hned chtěl zacouvat pryč, ale v tu chvíli ho Inosuke chytil za pás a přitáhl si ho blíž ,,Ts, jako vážně?" Sykl otráveně a než stihl menší něco namítnout, přivlastnil si jeho rty.

Chlapec vykulil oči, ale ani se nepohl. Celé tělo mu totiž ztuhlo, jako jeden velký kus ledu a to jen nervozitou.

Musel uznal že na to jaký to byl drsňák, líbal docela jemně.

Vyšší polibek po chvíli prohloubil a začal Yuichira tlačiť k nejbližšímu stromu.

Ani se nenadál a Inosuke mu ruce přišpendlil nad hlavou, takže mu už nezbylo moc cest na odpor.

,,H-hej...mhm" pokoušel se mu aspoň něco málo sdělit, ale hned po krátké pouze kvůli vzduchu byl opět umlčen. Byl rudý až za ušima a srdce mu tlouklo tak rychle, div mu nevyskočilo z hrudi.

Až po nějaké chvíli se Inosuke odpojil sám a spokojeně si ho prohlédl. Přišlo mu hrozně roztomilé jak byl rudý jako rajčátko, bezmocný jako plyšový méďa a stejně se tvářil jako agresivní čivava.

,,No vidíš že to jde" vítězoslavně se ušklíbl a konečně tmavovláska pustil.

Yuichiro se zamračil a vlepil mu rychlou výchovnou facku ,,Baka! Za to chci ještě jeden!" zakřičel a naštvaně odkráčel pryč.

Inosuke si pobaveně přiložil dlaň na tvář. Neměl až takovou sílu jak čekal.

Muichiro a Tanjiro, kteří to celé pozorovali zpoza nedalekého stromu, jen sledovali jak odchází za ním a oba jim nakonec zmizeli z dohledu.

,,Konečně!" zaradoval se černovlásek a veselé poskočil.

Druhý jen tázavě naklonil hlavu.

Muichiro se zahihňal ,,Yuichirovi se ten kluk líbí, i když se to snaží zapírat. Po tomhle už to nezakecá" ušklíbl se.

,,Je pravda že je Inosuke takový zvláštní poslední dobou, zvláště v jeho přítomnosti. Ještě že jsem to natočil" zazubil se a schoval si svůj telefon do kapsy.

Menšímu chlapci se vítězoslavně zablesklo v očích ,,Musíš mi to poslat!"

•°•°•°•°

,,Chci vidět co uděláš s tou květinou" zamumlala Kanao a otráveně pozvedla obočí.

Tanjiro svěsil ramena ,,Nějak to vyřeším..." zamumlal poraženecky.

Aoi si povzdechla ,,Tak pojďme do třídy, musíme najít Inosukeho"

,,Když jsme u toho, neuvěřite co jsem viděl" vyhrkl a začal v kapse lovit mobil.

Zenitsu naklonil hlavu ,,Ave satan, co to je..."

Tanjiro po chvíli našel svůj mobil a hned začal v galerii hledat ono video ,,Fakt to stojí za to" zahihňal se a pustil jim to, co s Muichirem viděli v parku.

Ti tři na to jen zařazeně koukali.

,,Po tomhle už na ně nikdy nebudu koukat stejně jako dřív..." zamumlala Kanao paralyzovaně.

,,Co jsem říkal" ušklíbl se Zenitsu a zkřížil ruce ,,vmetu mu to hned jak se ukáže"

,,Komu?" vyhrkl Inosuke, který se u nich objevil jako Svatý duch.

Všichni vypukli v nekontrolovatelný záchvat smíchu, zatímco Zenitsu se pustil do svého monologu.

•°•°•°•°•

,,Takže, Tanjiro. Jelikož kytku nemáš, tak mu kup aspoň čokoládovou tyčinku v automatu, nebo se na to vykašli. Přesně za deset minut by tě měl čekat za školou, tak ne že zalezeš někam za roh a necháš ho tam!" zdupala ho Kanao vážně a zkřížila ruce na prsou.

Aoi přikývla ,,Plánujeme to už přes týden tak to nepokaz!"

Tanjiro odhodlaně přikývl ,,Vypadám dobře, nemám si tu mikinu třeba sundat?" zeptal se a nejistě se podíval na kostkovanou mikinu, kterou měl přes sebe přehozenou.

,,Myslím že ti to takhle sluší"

•°•°•°

,,Nii-san, já jsem nervózní!" zakňučel Muichiro a položil si dlaně na tváře, které mu doslova hořely. Byl nervózní jako nikdy, až se mu skoro třepala kolena.

Yuichiro, který stál vedle něj, mu upravil límeček ,,Klid, hlavně se nevylekej až toho někoho vidíš, může to být někdo úplně cizí"

Muichiro přikývl ,,Já vím, ale ten dopis byl tak krásný, že si myslím že toho člověka budu mít rád" odpověděl a podíval se na čas ,,Za deset minut... vypadám dobře?"

,,Nejsem žádný tvůj módní asistent... Ale rozpusť si ty vlasy, takhle vypadáš hodně elegantně a to se ti dneska moc nehodí k oblečení" poradil mu.

,,Dobře" zahihňal se a rozpustil své dlouhé vlasy. Rychle si je prohrábl a upravil si neposedné pramínky, které mu padaly do tváře.

Bratr si ho ještě jednou prohlédl a spokojeně spráskl ruce. Takhle z něj bude Tanjiro určitě hotový, vypadá dobře. ,,Opravdu ti to sluší. Každopádně už běž a kdyby něco, napiš mi!" naposledy mu zamával a odešel pryč.

Muichiro se otočil za sebe ke školní budově a sebejistě se k ní vydal. Obešel ji z úplně druhé strany, kde bylo školní hřiště. Trošku ho znervózňovaly mladší děti, které si tam kopaly s balónem, ale snažil se je ignorovat a místo toho vyhlížel někoho, kdo by mohl být potencionální autor toho krásného dopisu.

Mezitím Tanjiro vykoukl zpoza budovy školy, aby zkontroloval jestli už tam Muichiro je. Je tam. Zhluboka se nadechl a rychle si prohrábl vlasy, aby nevypadaly tak moc upraveně. Sebejistě vykročil a vydal se vstříc svému osudu.

Po cestě si všiml krásných květin, které rostly v trávě a to ho upozornilo, že vlastně pro něj nic nemá.

Dřepnul si a utrhl jednu větší sedmikrásku, která se mu líbila ze všech nejvíc. K tomu přidal pár drobných fialek a uvázal to trávou k sobě. Docela mu to Muichira připomnělo. Stejně jako tahle improvizovaná květina i on je malý a roztomilý.

Jen se spokojeně usmál a vydal se za ním.

Celou dobu si opakoval rady od ostatních, co nesmí dělat a říkat a hlavně tipy od Yuichira, který přesně věděl co má a nemá rád.

Ani se nenadál a už stál metr od něj.

Zhluboka se nadechl a jemně mu zaklepal na rameno, přičemž květinky schoval za záda.

Chlapec se překvapeně otočil ,,T-Tanjiro, co ty tady?" zeptal se s nejistým úsměvem a rozpačitě semknul rty.

,,N-no, jak jen to říct..." vydechl a nervózně se poškrábal na zátylku. Úplně zapomněl, že vlastně neví na koho čeká.

,,Čekám na toho kdo mi napsal ten dopis... J-jak jsem ti předtím říkal..." zamumlal rozpačitě, ale v tu chvíli se zarazil. Pohledem zklouzl na Tanjira a zarazeně ho začal hypnotizovat ,,p-počkat... T-to jsi..." vykoktal ze sebe a s vykulenýma očima na něj zíral.

Tanjiro nervózně přikývl a ukázal mu malou kytici ,,Ano... Ten dopis byla moje práce...".

Muichiro upřel pohled na malou květinu a zpět na Tanjira. Zase na květinu a na Tanjira. Jeho mozek začal pomalu zpracovávat všechny přijaté informace a on ihned zrudl jako rajčátko, když si to uvědomil. Jak se s ním o tom bavil dnes v parku a probírali tohle všechno.

Frustrovaně schoval tvář do dlaní ,,Proč jsi mlčel když jsem to s tebou řešil?!" vyhrkl nervózně, zatímco si přál, aby ho zem spolkla někam do pekel.

,,Jsi sklamaný že jsem to já?" zeptal se Tanjiro poněkud sklesle  a smutně sklopil pohled.

Muichiro si rychle odkryl obličej ,,To není pravda! J-jen se teď cítím trošku trapně..." zamumlal rozpačitě a nervózně si skousl ret.

Rudovlásek zvedl hlavu a veselé se usmál ,,To ale nemusíš, aspoň vím na čem jsem" zazubil se a opatrně mu dal ty květiny do vlasů.

Chlapec se začervenal a jen mu nejistě koukal do očí.

,,Takže..." nadechl se ten vyšší ,,nevadí  ti jít se mnou na rande?"

Muichiro chvíli zaváhal, ale poté se jen nadšeně usmál a zavrtěl hlavou ,,Půjdu rád..."

Následující chvíle probíhaly přesně podle plánu, který Tanjiro vymyslel s děvčaty. Přicházeli se po parku, probírali různá témata, než skončili u menšího stánku s limonádou.

,,Dáš si?" zeptal se Tanjiro s úsměvem a ukázal na stánek.

Menší nejistě zavrtěl hlavou ,,Nemám peněženku, nechal jsme ji v tašce, kterou mi vzal bratr..." odvětil.

Rudovlásek se jen zasmál ,,Ale prosimtě. Stejně jsem měl v plánu to zaplatit. Takže, jakou si dáš?" zeptal se a podíval se na nabídku ,,Jahoda, malina, mango, máta, okurek a bez"

,,T-tak mango..."

Tanjiro s úsměvem přikývl a šel to objednat. Sám sobě si objednal mátu a když už oboje dostal, vrátil se zpět k tmavovláskovi ,,Nepůjdeme si někam sednout?" zeptal se a podal mu jeho pití.

Muichiro jen mykl rameny ,,Nevím, můžeme" odpověděl a oba se rozhlédli po místě, které by bylo vhodné.

Nakonec našli volnou lavičku a oba se na ni posadili.

,,Ještě jsem tě neunudil k smrti?" zasmál se Tanjiro a otočil se na něj.

Chlapec zavrtěl hlavou ,,Rád s tebou trávím čas, je to sranda" usmál se, ale hned poté přešel na vážnější notu ,,Tanjiro, to co jsi psal do toho dopisu... Myslel jsi to vážně?" tázavě naklonil hlavu, zatímco volnou rukou drtil svůj béžový svetr.

Tanjiro překvapeně zamrkal a slabě se začervenal ,,N-no... Ano, myslel..." zamumlal nervózně a zhluboka se nadechl ,,radši to uvedu na pravou míru, protože už není cesty zpět. Prostě... Se mi líbíš a to docela dlouho" vydechl, zatím co se v hloubi duše modlil,  že vše nepokazil.

Menší chlapec se začervenal ,,A-ale... Známe se sotva přes týden..." zamumlal rozpačitě. V břiše mu poletovalo hejno motýlků a v tuhle chvíli se nedokázal soustředit na nic jiného, než na něj.

Kamado jen mykl rameny a slabě se k němu naklonil ,,Popravdě, líbil ses mi poprvé co jsem tě uviděl na školní chodbě. Od té doby jsem tě vždycky vyhlížel v davu a přál si jen znát tvé jméno... Možná, láska na první pohled?" pronesl a jemně ho chytil za bradu, aby si ho mohl přitáhnout ještě blíž a něžně přitiskl své rty na ty jeho.

Muichirovy oči se překvapením rozšířily, dech se mu zatajit a srdce div nevyskočilo z hrudi.

 Opravdu ho teď políbil? proč? jak? proč je tak nervózní? libí se mu to?

Jen zaraženě seděl bez hnutí, než se Tanjiro odtáhl.

Oba na sebe nejistě koukali a ani jeden nevěděl co dál, ani co říct.

,,T-tak teď by jsi mi možná mohl říct ty jak se citíš" pronesl vyšší rozpačitě, aby přerušil to trapné ticho, které mu rvalo uši.

Muichiro se zhluboka nedechl, ale zarazil se. Co mu vlastně chce říct? Třeba co k němu cítí? Jenže co k němu vůbec cítí? Je to něco víc než kamarádství?

Chytil se za hlavu a otráveně vykřikl ,,Sakra proč jsou city tak složitá věc?!" promnul si obličej a podíval se na Tanjira ,,Já popravdě nevím... Pro mě byla vždycky láska moc složitá věc, které jsem se poslední rok snažil vyhýbat, protože láska přináší bolest a to jsou zbytečné problémy...." 

Tanjiro se jen sklesle podíval do země, protože nevěděl co mu na to říct. Má to brát jako odmítnutí?

,,Ale..." vydechl po chvíli a položil svou ruku na tu jeho, přičemž mu rudovlásek věnoval překvapený pohled. Tmavovlásek se usmál, propletl si s ním prsty a polibek mu opětoval.

Vyšší překvapeně zalapal po dechu, ale než stihl něco říct, Muichiro mu do toho opět skočil.

,,Ale... asi budu potřebovat nějaký čas na rozmyšlenou..." s těmito slovy se postavil, ale Tanjiro ho hbitě chytil za zápěstí, aby ho zastavil. Menší se na něj překvapeně podíval.

Tanjiro vypadal dost sklesle, ale i tak se na něj usmál ,,Budu na tebe čekat..." pronesl a palcem ho pohladil po hřbetu ruky.

Muichiro se začervenal jako poupě a zaraženě ho pozoroval. Jakoby ho právě ovanul velmi příjemný vánek a prohnal se mu skrz dlouhé vlásky. Co to je za příjemný pocit? Z nějakého důvodu mu to nahnalo slzy do očí.

Jen se vděčně usmál a pomalými kroky se od něj začal vzdalovat, zatímco si utřel slzičky, které mu klouzaly po tvářích ,,Arigato..."

Tanjiro se s povzdechem podíval na azurovou oblohu a se slzami v očích si vytáhl telefon z kapsy. Vytočil Kanao číslo a čekal a čekal až to zvedne.

,,Tanjiro? Povídej! jak to dopadlo?!" ozvalo se téměř okamžitě.

On si se smířeným úsměvem povzdechl. Proč právě teď myslí jen na to jak je roztomilý když se červená?

,,Nijak..."

~~~

Ohayo minna-san!

Tohle je oficiálně konec tohoto příběhu!

Moc moc moc děkuji že jste to dočetli až sem a doufám že vás příběh bavil.

Arigato <33

Budu se těšit u dalšího příběhu!

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 9.5. 2k22
Počet slov: 2894