Slunce hřálo, letní dny už byly za dveřmi a na dlouhé ulici, která tvořila centrum města, panoval zvláštní klid.

Procházelo se zde několik párů, rodiče s dětmi i jednotlivci spěchající do obchodů.

Nickovi se z té události u obchodu povedlo trochu vzpamatovat. Sice občas stále vnímal lidi příliš blízce, ale vždy se mu podařilo odklonit pozornost k něčemu jinému a zvládal to snadněji a snadněji.

Hamicel upadl do tvůrčího transu a tvořil už od rána jeden útržek textu za druhým, a tak se nabídl, že pohlídá Naira v Nickově pokoji, pokud blonďák chce jít ven.

Nick s nadšením souhlasil a teď kráčel po dlažbě jako už tolikrát a vychutnával si příjemnou atmosféru.

Bral to jako příležitost vyčistit si hlavu a strávit chvíli sám na čerstvém vzduchu. S Hamicelem byl rád a v hotelu se také zavřel dobrovolně, ale už mu došlo, že to není řešení.

Spatřil před sebou dvě dospívající dívky, jak se drží za ruce. Jedna z nich měla krátké hnědé vlasy sepnuté do drdolu a druhá se pyšnila dlouhými blonďatými vlasy sahajícími až po zadek.

„Katie?" oslovila blondýnka sladce svou přítelkyni.

„Ano?" otočila k ní dívka tvář a Nick tak mohl vidět její láskyplný úsměv.

„Půjdeme na zmrzku, že jo?" ujišťovala se. „Určitě budou mít zase tu karamelovou, víš přece, jak byla dobrá."

Nick se sám pro sebe ušklíbl. Mluvila tak nadšeně, že na kopeček zmrzliny dostal chuť i on.

„Tak jo," kývla hlavou Katie. „Ale platim," dodala rázně.

Blondýnka se neobratně pokusila o protest, ale docílila akorát toho, že ji její přítelkyně sevřela pevněji a popoháněla směrem, kde nejspíše prodávali sladkost, za níž se vydaly.

Nick je následoval v patřičném rozestupu, jestli byla karamelová skutečně tak dobrá, chtěl ji ochutnat.

Dívky brzy došly k okénku a objednaly si, Nicka minuly s kornouty v rukou.

Za chvíli kráčel spokojeně dál a musel uznat, že blondýnka skutečně nepřeháněla.

Viděl, že jsou pořád před ním, ale nesnažil se je dojít, měl radost z jejich lásky a měl dojem, že mu ji nemůže nic zkazit. To však ještě nevěděl, co přijde.

Katie a její veselá společnice se na chvíli zastavily, aby mohly nalámat kraje kornoutů holubům, a potom teprve pokračovaly v cestě. Nick je mezitím stačil dojít, on sám měl dva kopečky a nestačil se dobrat ani přes ten nahoře, takže holubi se museli spokojit jen s krmením od dívek.

Spatřil tu ženu první. Kráčela přímo proti nim. Vypadala obyčejně, na sobě měla bílou halenku, džíny a přes rameno přehozenou kabelku. Vzhledem k viditelným vráskám na tváři působila starší a na nose jí seděly sluneční brýle. Neviděl jí do očí a možná právě proto její chování nedokázal předem odhadnout, nic ho předem neprozrazovalo.

„Že vám není hanba," spráskla rukama a zírala přitom na dvojici.

Mluvila tak nahlas, že ji slyšel i Nick.

Dívky se na sebe vyděšeně ohlédly, a pak zrychlily chůzi. Katie si blondýnku ochranářsky přitiskla blíž k sobě.

Žena se ale nenechala odbít tak lehce, otočila se k nim, jako by najednou nezáleželo na tom, že ještě před chvílí někam pospíchala.

„Takhle bezostyšně pohoršovat veřejnost. Nemůžete si ty vaše prasárny nechat na doma?" dorážela. Prakticky hned dostala, co chtěla.

Nick mohl už z dálky vidět, jak se Katie napnula a nakonec prudce zastavila. Sundala ruce z ramen své přítelkyně a odhodlaně se obrátila na ženu.

„Tak se na nás nedívejte," zasyčela podrážděně. „Je to naše věc."

„Kristus pro nás všechny prolil svou krev a teď se musí dívat na tohle?" kázala dál. „A co teprve ty malé děti tady okolo, ty by se na ty vaše nechutnosti neměly koukat."

„Katie, pojď," nesměle se do potyčky vložila blondýnka. Jenže brunetka už zatínala pěsti.

„Bůh stvořil lásku, tak proč se nemůžeme mít rády?" dostala ze sebe Katie.

Nick z jejího hlasu poznal tutéž zaujatost, s jakou s ním tehdy za noci v Berlíně mluvila parta pouličních zlodějů.

Mluvila za ni dlouho potlačovaná frustrace z pomluv a posměšků.

„Pletete se, slečno," zasmála se fanatička. „Bůh stvořil lásku mezi mužem a ženou. Prohlásil za nečisté páření muže s mužem nebo ženy s ženou."

Přišla řeč na Bibli. Jak blonďák tu knihu plnou nenávisti proti odlišnostem neměl rád, i když toleroval, pokud někdo byl věřící.

„A co je Bohovi do toho, s kým se pářím a s kým ne?" dívka okázale ignorovala svoji přítelkyni a plnou pozornost věnovala oné ženě.

„Všichni hříšníci jako vy skončí v pekle!" vykřikla. „Měly byste se raději nechat léčit a nevštěpovat svoji úchylku do hlavy normálním lidem."

„Polibte mi prdel," odsekla a ukázala velice nevybíravé gesto. Už se chystala otočit k blondýnce a v klidu odejít, když v tom k ní žena přiskočila a chytila ji za ruku.

Zběsile pohybovala rty, z čehož zelenooký usoudil, že jí něco šeptá. Podle dívčina znechuceného výrazu to nebylo nic odlišného od předešlých řečí.

Blondýnka na scénu před ní jen hleděla, oněmělá údivem, nejspíš s podobným chováním neměla zkušenosti.

„Jděte od ní!" křikl Nick ostře. Nikdo nezasáhl a on už to nemohl vydržet. Čím déle na tu osobu hleděl, tím více se mu obracel žaludek.

Žena ucukla a obrátila na něj překvapeně tvář.

„I vy se zastáváte tohohle božího omylu?" zeptala se ho se zklamaným hlasem.

„Madam," zvolil Nick vhodné oslovení. „Žádný Bůh neexistuje." Důsledně zdůraznil poslední slovo a vyloudil milý úsměv. „A kdyby náhodou existoval, určitě by nebyl homofobní."

„Vy, vy –" Křesťance se nedostávalo slov.

„Pojďte, nemá to cenu," pobídl blonďák Katie a její přítelkyni, která jí už naléhavě svírala dlaň. Sám se otočil a ruku, ve které neměl zmrzlinu, si zastrčil do kapsy.

„Příště se s takovými vůbec nebavte," poradil vlídně Katie. „Stejně jim to nevysvětlíte."

„Já, děkuju," usmála se rozpačitě brunetka. „Nevím, co mě to popadlo," omluvně pohlédla na blondýnku. „Promiň, Barb.".

„To je dobrý," zavrtěla hlavou Barbara. „Chápu to."

„Opravdu děkujeme." Katie stočila svou pozornost zase k Nickovi. „Kdybyste nezasáhl, asi bych ji praštila," přiznala.

„Nedivil bych se," povytáhl koutky vzhůru. „Nic to nebylo."

„Tak nashle," rozloučila se Barb a Katie taky kývla na pozdrav.

„Nashle," pokynul rukou a dívky se rozešly svojí cestou.

Chvíli ještě upíral pohled do jejich zad, a potom se vydal zpět za Hamicelem.