Stál u stolu plného občerstvení a vyplašeně sledoval dění okolo. Kolem něj procházeli vážně se tvářící muži v oblecích a jejich usmívající se partnerky.

Nervózně si urovnal límeček u košile a motýlka. Nevěděl, jak se má chovat v přítomnosti takových lidí, nejraději by teď byl někde úplně jinde. Nemohl však svého přítele zklamat.

Snažil se v tom množství lidí zahlédnout zářivě modré vlasy, ale nedařilo se mu to. Vstupovali spolu, ale hned u dveří je spatřil nějaký muž s brýlemi a odvedl slavnějšího z nich pryč, Hamicel na Nicka stihl jen hodit omluvný pohled.

Od té doby se tu blonďák motal na vlastní pěst. Připadal si ztracený. Tušil, že by si měl vzít něco z občerstvení nebo vyzvat nějakou dámu k tanci, ale neměl chuť ani na jedno.

Chtěl zmizet, vypařit se pryč. Všiml si, jak se na něj žena procházející kolem udiveně podívala.

Budil její zvědavost, protože působil jinak než ostatní zde. Opatrně přistoupila ke stolu a vzala si jednohubku z talíře poblíž něj.

Cítil, jak se do něj vpíjí pohledem, jak hodnotí jeho vzezření a oklepal se, když mu z toho přeběhl mráz po zádech. Nevěděl, kde se v něm vzalo tolik odvahy, ale pomalu k ní otočil hlavu.

„Mohu vám nějak pomoct?" přinutil se říct. Rty mu přitom cukly v nedobrovolný úsměv.

„Ne, nijak," pousmála se žena. „Jen jsem si zrovna říkala, jak vám hezky ladí ten motýlek k očím," ukázala na jeho krk.

Snažila se zamaskovat, jak si ho prohlížela, a nejspíše v tom měla praxi, protože jí to skoro uvěřil.

„Děkuji, byl to kamarádův nápad," odpověděl. Myslel, že ji přinutí odejít, ale ona nyní vypadala, že má zájem si s ním povídat.

„Umíte tančit, předpokládám," promluvila opět.

V blonďákovi hrklo. O co jí jde? Pomalu a váhavě kývl hlavou. S Hamicelem to skutečně tři dny pilovali a Nick měl dojem, že něco už umí, i tak měl původně v plánu se tanci vyhnout.

„Tak proč tady stojíte a koukáte? Takový fešák by se jistě nedočkal odmítnutí," vykouzlila na tváři jemný úsměv. „Co takhle tanec s mojí dcerou?" pronesla to milým a přesto neústupným tónem. Doplnila to tím, že mu rovnou naznačila, aby zamířil za ní. Vykročila pevným krokem a byla si úplně jistá, že ji bude následovat.

„Moc rád," vykoktal a učinil tak. Přemýšlel v duchu, zda se tu k sobě tímto způsobem chovali všichni, a nebo jen ona vycítila, že blonďák nepatří do této společnosti, a využila příležitosti.

Ať to bylo, jak to bylo, jeho dech se zastavil a následně zrychlil, když uviděl, ke komu ho vede. Zelená jeho duhovek se srazila s jinou, oříškovou. Pihy na nose a vlnité zrzavé vlasy ho jen utvrdily v poznání, proti komu stojí.

Zíral na dívku i na její kadeře, které mu nyní spíše než vycházející slunce připomínaly rozpálené železo, a všechna slova mu vyschla v ústech. Otevřel a znovu zavřel ústa jako ryba na suchu.

„Amelie!" zavolala žena. „Pojď sem!"

Dívka uposlechla rozkazu a prodrala se k nim. Blonďákovi věnovala dlouhý zkoumavý pohled. „Mami?"

„Nechtěla jsi tančit s muži, co za tebou chodili, tak jsem ti našla tanečníka sama. Copak by se slušelo, abys netancovala?"

Nick zatoužil utéct. Čekal by ji kdekoli, ale ne tady.

„Řekla jsem, že tančit nebudu," odporovala rusovláska vytrvale. V očích jí hořely plameny vzdoru a vypadala jinak než na polní blátivé cestě. „Nikdo už na tradici netrvá tolik jako ty, všem by to bylo jedno."

„Tohle si nech na doma," zpražila ji matka pohledem.

„Zpěvák, model, herec nebo právník?" otočila se Amelie s protočením očí konečně na něj.

Chvíli na ni hleděl, než mu došlo, že je otázka skutečně směřována jemu.

„Ani jedno," pousmál se slabě a nervózně si urovnal motýlka. Ta situace se mu nelíbila. „Jen muž, co by vás rád vyzval k tanci," vysoukal ze sebe. Říkalo se mu to obtížně, neboť to nebyla pravda.

Bojovný výraz v oříškových očích roztál.

„Smím prosit?" natáhl ruku přesně tak, jak ho učil Hamicel a jemně při tom sklonil hlavu.

Ještě si ho zkoumavě prohlédla a zvážila možnosti, nakonec ale jeho nabídku přijala a brzy kráčela zavěšena v jeho rámě k parketu.

„Pokud nejste známý, co tady děláte?" zeptala se ho hned, jak se připojili k ostatním tančícím párům.

Blonďák se snažil neudělat žádnou chybu. „Jsem známý," pousmál se. „Ale ne svojí zásluhou," doplnil rychle. Viděl, jak jí ve tváři přeběhla zvědavost.

„Jste známý omylem?"

„Vlastně ano. Jsem kamarád Hamicela Nockjase. Média se domnívala, že je mezi námi něco víc než přátelství."

„Bulvár," odfrkla si podrážděně rusovláska. „Jste tu jako jeho doprovod?"

„Ano, ale museli jsme se rozdělit, a pak mě našla vaše matka," ušklíbl se.

„Je neodbytná," přikývla dívka. „Myslíte, že bychom si mohli tykat? Musí nám být přibližně podobně, ne?" navrhla nervózně.

„Nick," představil se blonďák, zatímco měnil směr otočky.

„Pěkné jméno," usmála se. „Já jsem Amelia, jak jsi už asi slyšel."

„A ty jsi co? Zpěvačka, herečka?" zjišťoval. Snažil se z mysli vytěsnit ten vyděšený výraz, který se jí zračil ve tváři, když proti ní vyrazila bachyně.

„Jen dcera herce," povzdechla si, aby dala najevo svou nelibost. „Vůbec tu nechci být."

„To jsme dva," pokusil se ji uklidnit. „Ale nemohl jsem v tom Hamicela nechat."

„To je pochopitelné," zašklebila se dívka. „Kdo by mohl?"

V tu chvíli zahlédl Nick v davu zářivě modré vlasy a brzy se střetl i s pohledem jejich majitele.

„My o vlku..." zasmál se tlumeně.

Rusovláska se k smíchu připojila.

„Můžu vás prosím na chvilku vyrušit? Moc se omlouvám," ozval se opatrně Nockjas. Díval se při tom jen na Amelii, protože moc dobře věděl, že blonďáka neruší.

„V pořádku," odpověděla mu dívka a zelenookému se zdálo, že se její tváře mírně zbarvily do červena.

„Promiň, že jsem tak zmizel," obrátil se Hamicel zpět na Nicka, hned jak odešli z parketu. „Myslel jsem, že už mě nenechají být," odfrkl si, aby dal najevo, jak moc ho to obtěžovalo. „Ale jak koukám, ty sis našel skvělou společnost," rozzářil se a pohlédl na Amelii. „Hamicel, těší mě, slečno," vykouzlil na tváři okouzlující úsměv a s šibalským blýsknutím v očích uchopil její dlaň a naznačil políbení.

Nick hleděl na rusovlásku a rázem věděl, že večer bude ještě dlouhý.