Neron

Jak je to možné?

Jak si ho ta smrtelnice může vybavovat?

Snažil se zachovat klid. Jenže byl rozčílený. Naučil se ovládat svoje emoce, ale tohle se mu už dlouho nestalo a žádalo si to náležitou reakci. Měl chuť si tu ženu přitáhnout k sobě a zjistit pravdu. Jenže to nesměl, ne teď, když je tu Stella. Pravděpodobně by mu už utrhla hlavu. A on by se jako správný bratr nechal. Možná.

Jenže teď tu byla ta holka. Co se pasovala na Stellinu kamarádku. Podezříval ji z nějakých nekalých úmyslů. Stella měla posloužit jinde. Jenže Lilly byla jen člověk. Proti němu naprosto bezbranná. Přesto si ho pamatuje.

Ta černovláska s modrýma očima ho znervózňovala. Což se mu za celou úspěšnou kariéru synka podsvětí, nestalo. To pro něj bylo zničující.
Znovu se na ni podezřívavě podíval.

„Myslím, že bude lepší, když půjdu!" dal se na ústup. Pro něj dost netypické. Ale potřeboval si to nejdřív urovnat, než bude té holce čelit. K jeho problému jedna (Stella) se přidal další. Nemohl být šťastnější. Lilly jen přikývla a konečně od něj odtrhla oči. Vypadala zaraženě. Musel se hodně přemáhat, aby to z ní nedostal hned teď.
Stella se tvářila překvapeně, když se zvedl a odcházel.
Zahnul za roh restaurace a tam se odhmotnil.
Km
Znovu se objevil až na Temné straně v oblaku mlhy. Nezastavil se a rázoval vyšlapanou pískovou cestou rovnou k hradu. Cestou potkával démony, kteří se mu hluboce klanili. Nevšímal si jich. Chtěl být sám. A ne se zaobírat zdvořilostními praktikami. Nikdy si na ně nepotrpěl a nemínil s tím začínat.

Jenže se k hradu ani nedostal, když zaslechl nevídaný hluk ze cvičiště. Protočil oči. Málem by zapomněl na jeho další problém (zatracený Raven Beuchamp). Ještě ho ani neviděl a bylo mu jasné, kdo na tom cvičišti je. No co. Aspoň na chvíli zapomene na ten drobný obličej té proklaté černovlásky. Změnil směr a odbočil na cestu k rozsáhlému cvičebnímu kurtu.
Byl ohrazený železnými tyčemi, které byly pospojovány děrovaným kovovým plotem. Byl dostatečně rozsáhlý, aby na nich mohlo cvičit více bojujících dvojic, nebo celé skupiny. Po jedné straně byla menší kamenná budova, ve které se daly sehnat nejrůznější zbraně. Ani jedna nebyla tupá, nebo ze dřeva, nebo s ochrannou vrstvou. Všechno to byly ostré a rovnou připravené zbraně k okamžitému opravdovému boji. Tady si nehráli na pomalé postupy. Nový Démon se vždy hodil do kola a bylo na něm, jak se s tím vypořádá. Hodně jich tu už po druhé zemřelo.

Zrovna teď kolem dokola postávalo několik Temných a pozorovali masakr, co se odehrával uprostřed. Raven zaučoval nového Démona a dost drastickým způsobem. Nenechával mu ani vteřinu úniku a neustále na něj útočil. Nováček se snaživě pokoušel odrážet jeho silné rány, ale při každé další bylo přímo vidět, jak se blíží ke konci. Rychlému, zoufalému konci. Sice to byl úplně normální postup. Ale právě ten důvod, proč tu všichni okouněli a užívali si ten tanec, byl, že Raven tohle dělal víc než požitkářsky. On to prostě uměl. To musel uznat i několik staletí starý Neron.

Jenže byl tu i problém, že rozsekal skoro každého na malé kousíčky, takže nestíhali dělat nové Démony a to bylo hodně špatné. To že nemá žádnou konkurenci, není důvod, aby vztekle máchal mečem kolem sebe a nedával pozor.

„Všichni! Co tu do prdele nemají, co dělat. Vypadněte, hned, nebo se stane něco hodně špatného!" zahřměl jeho hlas. Autorita v něm, byla přímo hmatatelná. Všichni do jednoho ztuhli a v další vteřině se všude válela mlha. Miloval tyhle chvíle, kdy ho všichni na slovo poslechli, jelikož se ho báli a respektovali. Zadíval se na dvojici uprostřed. Raven přestal bojovat a jen rychle oddechoval. Oči se mu leskly, jako v horečce. Zpocený byl od hlavy k patě. Nováček teď byl v dost ponižující pozici. Na kolenou před Ravenem a čekajíc na rozsudek. Neron se na něj znechuceně zadíval. Měl hodně řezných a bodných ran. Trhnul hlavou. To byl dostatečný pokyn k tomu se též vypařit, což démon pochopil a byl pryč.
Neron se zadíval na Ravena. Tenhle bývalý člověk se na roli Démona hodil tak dokonale, až ho to zaráželo. Černé, tmavé a bezedné oči museli ve všech, kteří se do nich kdy podívali, vyvolávat nejistotu. S ním by znervóznil i nosorožec. Neron to bral, ale normálně. Na něj začínající Temný nemá nejmenší účinek.

„Máš špatnou taktiku," promluvil první. Etiketa Temných dává zákon, při kterém není možné, aby níže postavený Temný promluvil bez vyzvání, nebo dřív než mu je dovoleno. Neron ho probodával pohledem a zkoušel ho. Raven vypadal, že za chvíli vybuchne, ale držel se. Zatím.

„Co mi k tomu povíš?"

„Jak špatnou, pane?"

Velmi zdvořilá otázka. Neron byl zatím spokojený. S Ravenem sice mluvil jen několikrát, nic o něm v podstatě nevěděl. Kromě toho, že byl zapletený s jeho sestrou, možná víc než jen to. Ale stačil si všimnout, že když na to přijde, ztrácel nervy. Byl vzteklý a odměřený. Neronovi se to líbilo. Ale nelíbilo se mu, jak se díval na Stellu. Ten pocit sice nechápal, ale ani ho to nijak netížilo.

„Asi sis nevšiml, ale jsi zraněný a to i přesto, jak jsi mel jasnou prevahu. Nepřijde ti to trochu divný?" dorážel Neron. Raven se udiveně podíval na svoje rameno, které pěkně krvácelo. Zvednul ruku, aby se přesvědčil o tom, že to co z něj vytéká, je opravdu krev. Asi ho to nijak zvlášť nevzrušovalo.

„Bojuješ zlostně a to není moc dobrý nápad. Když jdeš do bitvy, měl bys být v klidu a nemyslet na nic jiného! Necháš se snadno vyvést ze soustředění a ztrácíš koncentraci," vytknul mu Neron. Ravenovi zlověstně zajiskřilo v očích.

„Tak mi tedy ukažte, jak se má správně bojovat. Promiňte! Ale ještě nikdy jsem Vás neviděl se do ničeho zapojit!" tak tohle už moc zdvořilé nebylo. Popravdě Neron ho měl poslat do mučírny, za takovou drzost!

„Ten tón si vyprošuju! Nemusím, nějakému začátečníkovy vysvětlovat, proč a jak něco dělám! Pro informaci, někdo jako ty, i kdyby sebelepší, by mě nemohl ohrozit," dloubnul si do něj Neron ještě jednou. Byl zvědavý, jak dlouho mu to sebe ovládání vydrží. Raven vypustil vzduch z plic, asi aby vyrovnal přetlak. Neron ho ve skrytu duše obdivoval. On by už vybuchnul. V jeho případě, by to nebyl moc hezký okamžik.

„A mám pro tebe ještě jednu radu. Jestli nepřestaneš myslet na Akhasieru, nikdy nedosáhneš dokonalosti, byla by to škoda," Neron nacházel neuvěřitelné potěšení v tom ho provokovat. Raven sebou cuknul. Neron pozoroval, jak se Ravenovy prsty obtočily o něco pevněji okolo rukojeti jeho meče. Neron by mu za tohle měl rovnou setnout hlavu. Ale neudělal to. Znovu.

„Nevím, o čem to mluvíte, Vaše Veličenstvo," odporoval přesladce.

„Nedělej ze mě idiota. Vzpomínky se ti vrátily, takže mě znáš a víš, kde jsme se už setkali. Vím, s kým ses scházel ty,"

„S veškerou úctou to nemění nic na faktu, že mě žádná Bohyně nemůže odvést od toho, co mám dělat,"

„To je zajímavé, protože přesně to děláš," Tak jak se Neron bavil předtím, se teď začínal nasírat. Neměl rád, když mu někdo odporoval a ještě k tomu takovým způsobem.

„Stella s tím nemá, co dělat," pokračoval Raven ve svém.

„Má s tím hodně co dočinění. I ona se nechá snadno vykolejit. Oba si navzájem škodíte. Prostě ji nech být, ona má jinou cestu, musí dokončit proměnu a pak se naučit, jak být správnou Bohyní. Ty budeš navěky Temny Démon, ať se ti to líbí nebo ne. Nikdy nebude s tebou, bude bojovat proti tobě, tak jako ty, proti ní!" Neron se mu snažil promluvit do duše, nebo aspoň to teď vztekem zamlženého mozku. Raven po něm znovu blýsknul rozzuřeným pohledem. Zaslechl, jak někde hluboko v Ravenově hrudi vyznělo potlačené zavrčení.

„Není snad záměrem, Nornotura, přetáhnou ji sem? Nebo snad nevěříte v jeho ideály?" posměšně si Nerona prohlížel. Něco v něm se zlomilo. Urážek na jeho hlavu a jeho otce bylo dost!

„Jak se opovažuješ zpochybňovat..." vychrlil Neron vzteky bez sebe. Ztratil nervy, což se mu dlouhou dobu nestalo. Oba to přehnali a překročili vymezené hranice. Raven to taky poznal, odhodil meč. Velmi zajímavé gesto, ale Neron na to nedbal a vrhnul se na Démona. Beze zbraní, beze schopností. Přesně to, co znamenalo Ravenovo gesto. Neron sice zaútočil jako první, ale Raven to ustál, když mu Neron zaryl pěstí do břicha. Raven nevydal ani hlásku a odstrčil ho od sebe, zároveň s tím mu šel rovnou po krku. Dal mu ránu do boku, což Nerona vykolejilo, jenže ne zas natolik, aby se neubránil jeho kopanci. Podkopl mu nohu. To Raven čekal, takže ho na zem stáhnul sebou. Váleli se v prachu a vztekle se na sebe snažili dosáhnout. Byl to směšný boj, ale oběma to v tu chvíli bylo jedno. Chtěli jen uvolnit napětí a pokud by to mělo pomoct, vymlátit z někoho aspoň trochu té duše, tak to podstoupí. A k tomu se urážet.

„Jsi komický!" zahučel Raven, poté co vyplivnul krev z úst. Odhodil už všechnu slušnost, kterou kdy prokazoval svému veliteli.

„A ty pohrdavý a arogantní, jednou se ti to hodně vymstí!" Neron se převalil přes Ravena a snažil se ho udržet pod sebou.

„Tak proč mě nevsadíš do mučírny? A nepohraješ si se mnou! To tu dělají se všemi, co tu projeví jen trochu vlastní vůle nebo vlastního názoru!" Raven ho ze sebe shodil a pokoušel se vstát, jenže Neron ho znovu uzemnil a chytil ho za ohon. Ten si uvazoval, vždy když bojoval, teď mu to bylo k ničemu.

„A jsi si jistý, že to neudělám? Proč mě schválně provokuješ, když víš, čeho bych byl schopný? Copak si nenahlížel do kroniky? Nevyprávěl ti tu nikdo příběhy o mě a Nildon?" zavrčel mu do ucha, když si ho k sobě Neron přitáhnul. Raven se zmítal ve své ponižující pozici, ale nedokázal se vykroutit.

„Slyšel jsem tolik, až mi to přišlo neuvěřitelné. Jsem ten typ, co se radši přesvědčí na vlastní oči," zachrčel Raven. To Nerona zarazilo i pobavilo.

„Jsi odvážný, ale nerozumný. Být tebou bych věřil," Neron ho od sebe odstrčil a sám odstoupil. Raven zabručel a rychle se zvednul z kleku. Otočil se k němu. Probodával ho podmračeným pohledem. Neron se dotknul mokrého čůrku na spánku. Tekla mu krev. Zvědavě si prohlížel tu lepkavou tekutinu na svých prstech, jak dlouho už ho někdo zranil natolik, aby mu tekla krev a ještě k tomu beze zbraně. Naposledy to byl ten šíp do nohy. Uznale se podíval na svého protivníka.
„Zajímavé..." zamumlal Neron.

„To ale nemění nic na tom, co jsem ti řekl. Drž se dál od Stelly. Dozvím se, když ji budeš znovu obtěžovat! A pak..." Neron k němu udělal jeden výhružný krok. „Uvěříš!" dodal a pak se rozplynul.

Ahojte!
Sorry, že délka kapitoly není moc závratná, ale doufám že jsem to vynahradila tím obsahem! Protože když jsem to psala, tak jsem z toho sama tekla(miluju dva bojující sexy chlapy) :D, řekněte mi kdo ne?
Ok tak me neukamenujte prosím! :D
Každopádně těšte se na vývoj situace a to i mezi základní dvojicí, ale i mezi Lilly a Neronem! I já se těším!

Děkuji nadále za vase pokračující podporu! Děláte mi radost! :)